Réžia:
Greg BerlantiKamera:
John GuleserianHudba:
Rob SimonsenHrajú:
Nick Robinson, Katherine Langford, Josh Duhamel, Jennifer Garner, Talitha Eliana Bateman, Alexandra Shipp, Jorge Lendeborg Jr., Miles Heizer, Tony Hale (viac)VOD (4)
Obsahy(2)
V šestnástich rokoch nie je vôbec ľahké uvedomiť si a priznať, že ste gay a o nejakom priznaniu sa svojmu okoliu ani nehovoriac. Simon Spier (Nick Robinson) začne cez e-mail flirtovať s neznámym spolužiakom, ktorý vystupuje pod nickom Blue. Keď sa nešťastnou náhodou ich korešpondencia dostane do neželaných rúk, hrozí im odhalenie. Simona totiž začne vydierať jeho trochu čudný, ale inak neuveriteľne sebaistý spolužiak Martin (Logan Miller). Ten po ňom chce, aby mu Simon zariadil rande s jeho krásnou kamarátkou Abby (Alexandra Shipp). A pokiaľ mu to nevybaví tak sa jeho sexuálna orientácia stane verejnou záležitosťou. A čo je najhoršie, zverejní aj to, kto sa ukrýva pod nickom Blue. Simona tak zatlačí do kúta a ten musí nájsť spôsob ako sa z toho dostať von. (Cinemart SK)
(viac)Videá (6)
Recenzie (313)
Mám rád ľudí. Teda pokiaľ ľudmi sú. A je mi jedno, v čo veria, akú majú živočíšnu podstatu...proste...ak niekto vie spracovať túto planétu tak, aby sme sa mali dobre, moja náruč je pre nich otvorená. Veľa ľudí to nedokáže. Sú obmedzovaní. Niekym, kto aj v dnešnej dobe dokáže vyvolať v ľudoch strach a voči ostatným nenávisť. Vtipne spracovanie kultúrneho problému, pri ktorom sa rojí viac názorových negatívov, ako pozitívov. Prečo vlastne? ()
7/10 Je neuveriteľné, že až v roku 2018 sme sa dočkali prvej hollywoodskej romantickej komédie o gayoch, ktorá je navyše taká krotká a nevinná, že kontroverzne môže pôsobiť len na bigotných puritánov. Love, Simon tak (podobne ako Black Panther) viac ako o kvalitách filmu vypovedá o zaspatej spoločnosti. Ale k veci, Love, Simon je klasická romantická tínedžerská komédia, ktorá by kľudne mohla byť nakrútená v 80tych alebo 90tych rokoch, má dostatok humoru, obstojne napísané postavy, no aj veľa cringe scén a pomerne kostrbatú kostru a zvraty. Solídna žánrovka. John Hughes by sa asi dosť čudoval, ale v podstate by mal radosť. ()
Těch filmů o těžkém dospívání a objevování homosexuality je poslední dobou nějak moc. A na tom by možná nebylo nic špatného, kdyby dokázal každý ten film dokázal být přesahovým a velmi dobrým a ne jenom běžnou rutinou. Je to vlastně fajn. Ale jenom fajn. Ten děj utíká jelikož se v něm pořád něco děje a vlastně je i zajímavý. Spíše než o sondu do života 16-letého homosexuálního chlapce se spíš ale jedná o rutinní příběh pro mladé plný nevýrazných klišoidních postav splňující kvóty: Moc hezká kamarádka, vtipný kamarád, podivín.... a tak je to vlastně se všemi postavami v tomto filmu. Kategorií sama o sobě je postava zástupce ředitele v podání Tonyho Hale který tam vlastně je jenom proto aby chodil po chodbě, snažil se být hrozně cool, dělal pubertální vtípky a při tom dokázat být všem pro smích. Je vlastně fajn, že Já, Simon vzniknul- produkovali ho Foxové a stává se tam dost možná první homosexuálním filmem o teenagerem který neprodukuje žádné malé studio jako například: Annapurna-Call Me By Your Name. Dobře, palec nahoru Foxům! Ale nemůžu se zbavit pocitu, že z toho šlo vykřesat víc. Natočeno podle knihy kterou jsem nečetl (od Hvězd nám nepřály jdou jakékoliv teenage-adult knížky mimo mně) a je tak možné, že v knize to vše funguje líp. Tady mám jenom ale 110 minutový film, který je fajn, neurazí, dost možná se na něj půjde jednou za rok kouknout na odpočinkové dny a především vysvětluje, že jsme každý člověk ať už radši máme ženy či muže. A to asi stačí. O Já, Simonovi se nedá vyloženě říct nic špatného ale ani vyloženě nic pozitivního. Je to milý pohodový good-felling film, který neurazí a dost možná i někoho potěší. A je úplně stupidní si myslet, že bych si ten film užil víc kdybych byl homosexuál. Takhle to prostě nefunguje. ()
Jsem nadšený. Film je stejně skvělý jako románová předloha. Má výborný soundtrack a Nick Robinson je moje platonická láska. Vím, že dost lidí bude nadávat, jak je to údajně povrchní, ale na tom vůbec nezáleží. I my gayové chceme pohádku se šťastným koncem a snít o svém tajném Blueovi. Ještě před pár lety by v Hollywoodu těžko vznikl podobný film, a když už ano, končil by tragicky. Časy se díkybohu změnily. ()
Ačkoli mi námět přijde nesnesitelně fádní (skutečně mě v kině překvapilo - na film jsem šel zcela nedotčen informacemi, oč v něm půjde - že dnes někdo natočí film o těžkostech s coming outem - jako by snad sexuální orientace v r. 2018 ještě pro někoho byla téma... i když v puritánské Americe, kdo ví...), jeho zpracování mě kupodivu bavilo. Líbilo se mi obsazení (na Nicka Robinsona mě vyloženě baví koukat, největším objevem zde ale pro mě byla 16 letá Talitha Eliana Bateman v roli Simonovy sestry, která mě - ačkoli se zde mihne jen v pár scénách - bezmezně nadchla, a ihned jsem zahořel touhou vidět ji znovu v dalším filmu) a celková pohodová a pozitivní atmosféra, kterou je celý snímek prodchnutý. Ačkoli mi tam některé věci poměrně vadily, ve výsledku nad nimi nemám problém mávnout rukou. Mimochodem toto je zcela první film, u něhož jsem byl naměkko z polibku dvou mužů - ten megaromantický závěr na pouti prostě nemá chybu. ()
Galéria (75)
Zaujímavosti (22)
- Scéna mezi Simonem (Nick Robinson) a jeho matkou (Jennifer Garner), která přiměla všechny křičet, nebyla v původním scénáři. Byla to myšlenka Jennifer Garner přidávat pravé pocity matky a syna, které byly také částečně inspirovány zkušenostmi Berlantiho. (griph)
- Režisér v jednom interview prezradil, že často natáčal hlavných predstaviteľov bez ich vedomia, aby tak dosiahol väčšiu autenticitu snímku. Mnoho takýchto záberov dokonca zostalo vo filme, napríklad tancovanie v aute. (Astonko)
- Keiynan Lonsdale se rozbrečel při prvním zhlédnutí, jelikož nikdy před tím nic takové necítil. (griph)
Reklama