Glass

Těžko říct, co jsem čekal víc, jestli spíš průser či potvrzení kvality, ale Shyamalan mě nakonec potěšil. Už to funkční spojení světů Vyvoleného a Rozpolceného mě příjemně překvapilo, nijak nedrhlo a podařilo se dobře navázat na děj obou výše zmíněných snímků. A než se děj přenesl na pozemky před ústavem (téměř přesně po hodině a půl), děj mě moc bavil a užíval jsem si hlavní postavy, resp. jejich představitele. McAvoy pokračoval ve své parádní herecké exhibici (a že měl znovu prostor se vyřádit), Jackson si díky svému velkému charismatu v pohodě vystačil i s pár výrazy a Willis byl dobrý, ale přece jen trochu zaostával (ve scéně, kdy Dunn běží přes dlouhou místnost, jsem měl neodbytný a zároveň trochu posmutnělý pocit, že už přestává stačit…nechce se mi tomu věřit, ale jakoby nám Bruce zestárl či co). A bohužel, jak už jsem naznačil, závěrečná cca půl hodina film táhne postupně dolů a banální konec mě vyloženě minul. Navzdory tomu i faktu, že se mi Vyvolený i Rozpolcený líbily víc, jsem ale stále dost spokojen a hodnotím slušnými 4*. (18.05.2019)

Čo sa týka scenára, prišlo mi to ako keby len tak náhodou dostal M. Night Shyamalan nápad, spojiť Vyvoleného a Rozpolteného. Na druhú stranu treba uznať, že aj keď sa tam v podstate nič takého svetoborného nedeje, tak aj tak celkom zabavilo. A to aj napriek tomu, že záverečný twist bol viac-menej očakávaný. Len tej akcie by som privítal viac, z tohto pohľadu bol Vyvolený na tom ďaleko lepšie. Slabší nadpriemer. 70/100 (30.05.2019)

Red Pill: The Movie. Tipuju, že tu máme nový oblíbený film Jordana Petersona. Nejdřív jsem myslel, že je zásadní chyba, že film věnuje tolik pozornosti motivu "Není to vše jen psychická nemoc?", když zároveň ukazuje divákovi věci, po kterých si to nemůže myslet (je to asi tak otravné, jako kdyby teď někdo natočil Marvelovku, ve které by někdo Thorovi vysvětloval, že ve skutečnosti nemá žádné superschopnosti, a tvůrci doufali, že to divákovi zamotá hlavu). Pak mi došlo, že právě v tom spočívá ten vtip - jde v podstatě o dvouhodinové kňourání. "Svět není schopný docenit moje úžasné schopnosti, které jsou přitom tak očividné, a místo abych stál na vrcholu společnosti, jsem nucený vzdávat se svojí výjimečnosti. Je potřeba rozbít okovy průměru, neposlouchat lidi, co mi tvrdí, že jsem normální člověk, a vzít si, co mi patří!" Myslím, že díky tomu má Skleněný celkem potenciál mluvit hodně ukřivděným géniům Shyamalanova ražení od srdíčka. To je ale jen začátek problémů. Směšné je to nonstop, zábavné až poslední půl hodinu. Zpočátku jsem byl celkem ochotný připustit nulovou návaznost na jakkoliv uchopitelnou logiku či psychologii (mám rád, když si filmy budují svůj svět s jinými pravidly pravděpodobnosti a kauzality), ale všechno má svoji hranici - konkrétně tu, že mě to musí zaujmout. A dekonstrukce komiksu už je takový mainstream, že se z toho na zadek neposadím a každý nesmysl si nenechám vysvětlit jako reakci na něco, co se v komiksech běžně děje. Když sleduju blbý film, tak fakt potřebuju slyšet lepší důvod než "je to tak schválně" (ne že bych tomu v tomhle případě věřil). Na jednu stranu respect za to, že Shyamalan nehledá bezpečná řešení. Jeho zjevná víra v to, že ho docení dějiny, je ale stejně lichá jako všudypřítomná. Při sledování mě mrzelo, že divácká kultura v Česku neumožňuje se nahlas v kině smát nesmyslům a pokřikovat na postavy, jak debilně se chovají, protože jsem nikdy neměl takovou potřebu to dělat. Asi nejhloupější americký film, na kterém jsem byl kdy v kině. Jedna hvězda čistě za nechtěně zábavné scény. (16.01.2019)

Ach jo. I po špatných zahraničních ohlasech jsem doufal, věřil. Před pár dny jsem po druhém zhlédnutí docenil řadu narážek i provázanost s dalšími Shyamalanovými tématy v Rozpolceném, ale ani shovívavost mi v tomhle skleněném případě nepomohla. Nadějný úvod zabije ukecaná následná hodina, kde se nic nestane a dojde jen k přehršli nikam nevedoucích dialogů a herecké exhibice Jamese McAvoye, připomínající víc než co jiného WTF kolektiv Jona Lajoie. Zápletka se opět točí kolem zpochybňování superhrdinských schopností a vzájemného přetahování ústřední trojice, což se dalo čekat. Shyamalan se to rozhodl opepřit řadou zvratů, které však z velké části nedávají smysl a zcela nevhodně rozšiřují vesmír, v němž by se komorní příběh hrdinů a záporáků vlastně vyjímal lépe. Je to prostě škoda, poněvadž nuda střídá absurditu a ani snaživý divák se nedočká racionálně uspokojivých vysvětlení či alespoň emočně působivých scén. Spoustu zajímavých nápadů nelze Shyamalanovi odepřít, ale takové zpracování od tvůrce, co má za sebou víc než reklamu na tampony, je opravdu tristní. (08.03.2019)

Kým Unbreakable bol komiksová dráma/thriller a Split psychologický horor, Glass je postmoderný komediálny komiks. Dokonca aj postava Jamesa McAvoya, ktorá mala byť v Split desivá, je tu skôr komediálnym prvkom. Nečudujem sa preto, že mnohí diváci ostali z tohto žánrového posunu rozčarovaní. Glass vyzerá úplne, akoby ho Shyamalan nakrútil hneď po Lady in the Water. Aj tu sa totižto pohybuje na tenkej hrane medzi komédiou a (komiksovou) fatálnosťou a to všetko dopĺňa o žánrovú meta-vrstvu. Glass je jeden z tých filmov, kde divák očakáva, čo sa stane, chce, aby sa to stalo a keď sa to stane, má na tvári široký úsmev. A po dlhšej dobe Shyamalan opäť (v menšej miere) predvádza aj svoj vizuálny talent (scéna snímaná spod mláky!). (27.01.2019)