Glass

Shyamalanův směšný pokus obléci si tričko s logem hudební kapely, otočit si čepici kšiltem dozadu, nonšalantně uchopit skateboard a pronést: "How do you do, fellow kids?" (Jsem extrémně rozčílená z toho, že si myslí, že takhle vypadají superhrdinové uzemnění neboli zasazení do reality. Reality. Bože, to je blbec.) (20.04.2019)

,,BYL JSI MIMOŘÁDNÝ.…“ /// Začátek super. Pak blázinec… - a děj… to jsou většinou slova. Exceluje James se svojí hordou a nejvíc keců má jedna strašně důležitá doktorka. Prostě doslova vyprávění (jako kecání…)… o hledání příčin jejich výjimečnosti. Hlavně teda dost nuda. Pak se konečně ke slovu (kurva, zní to v tomhle kontextu blbě… - takže do akce…) dostávaj naši „hrdinové“. Má to punc zajímavosti – asi víc pro znalce, než náhodný „posluchače“. Shyamalan to dokázal! Po 19ti letech uzavřel svoji trilogii. Limitovaná edice to sice není, ale originální celkem jo. A lepší už to nebude… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Shyamalanovi jsem nevěřil, že se David Dunn, Kevin Wendell Crumb a Eliah Price někdy potkají. 2.) Mám dar (a profesor X to ještě neví). 3. Thx za titule „Parzival“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (13.04.2019)

Stručně řečeno, SKLENĚNÝ v řadě ohledů pokračuje v tom, v čem před dvaceti lety začal VYVOLENÝ. Nabízí se reinterpretace komiksových mýtů v souvislostech norem skutečného světa, která je na jedné straně stylisticky excentrická a na druhé strasně nepřináší očekávaná vyústění a potěšení, ba naopak staví na zklamávání a dekonstrukci. Tato zklamání jsou o to palčivější, že nejde o zklamání čtenářů komiksových sešitů jako v roce 2000, nýbrž o zklamání filmových diváků, kteří již mají superhrdinská schémata dokonale zažitá, aniž by kdy museli nějaký komiksový sešit otevřít. K filmu SKLENĚNÝ jsem se s bezmála ročním odstupem rozsáhleji rozepsal v poslední části své cinefilní bilance za uplynulým rokem. Dobře rozumím tomu, proč SKLENĚNÝ tolik lidí naštval, ale jsem M. Night Shyamalanovi hluboce vděčen za to, že měl tu odvahu (či si zachoval stabilní míru narcistní zaslepenosti), aby jej v této podobě realizoval, notabene v roce premiéry AVENGERS: ENDGAME. :) (01.01.2020)

Hodně se tu povídá, na to se připravte. Přesto nabízí Skleněný víc zajímavých momentů, než jsem čekal a v druhé polovině funguje slušně. Ano, musíte tu občas přehlédnout viditelné podivnosti nebo zjednodušení, ale budiž. Jako třetí kousek do skládačky jednoho příběhu to funguje a je to vcelku i zajímavé díky svému závěru. Nejvíce oceňuji, jak Shyamalan vybudoval příběh pracující se symbolikou z komiksů, ale zde se dokázal v závěru všech těch klišé vzdát a zapracovat zase trochu jiné téma a posunout se dál. Bez spoilerů nemohu být konkrétní, ale rozhodně tenhle krok oceňuji, i když si myslím, že na něj už nedokáže navázat. PS: James McAvoy je opět neskutečný, přehrává všechno a všechny :-). (21.01.2019)

Red Pill: The Movie. Tipuju, že tu máme nový oblíbený film Jordana Petersona. Nejdřív jsem myslel, že je zásadní chyba, že film věnuje tolik pozornosti motivu "Není to vše jen psychická nemoc?", když zároveň ukazuje divákovi věci, po kterých si to nemůže myslet (je to asi tak otravné, jako kdyby teď někdo natočil Marvelovku, ve které by někdo Thorovi vysvětloval, že ve skutečnosti nemá žádné superschopnosti, a tvůrci doufali, že to divákovi zamotá hlavu). Pak mi došlo, že právě v tom spočívá ten vtip - jde v podstatě o dvouhodinové kňourání. "Svět není schopný docenit moje úžasné schopnosti, které jsou přitom tak očividné, a místo abych stál na vrcholu společnosti, jsem nucený vzdávat se svojí výjimečnosti. Je potřeba rozbít okovy průměru, neposlouchat lidi, co mi tvrdí, že jsem normální člověk, a vzít si, co mi patří!" Myslím, že díky tomu má Skleněný celkem potenciál mluvit hodně ukřivděným géniům Shyamalanova ražení od srdíčka. To je ale jen začátek problémů. Směšné je to nonstop, zábavné až poslední půl hodinu. Zpočátku jsem byl celkem ochotný připustit nulovou návaznost na jakkoliv uchopitelnou logiku či psychologii (mám rád, když si filmy budují svůj svět s jinými pravidly pravděpodobnosti a kauzality), ale všechno má svoji hranici - konkrétně tu, že mě to musí zaujmout. A dekonstrukce komiksu už je takový mainstream, že se z toho na zadek neposadím a každý nesmysl si nenechám vysvětlit jako reakci na něco, co se v komiksech běžně děje. Když sleduju blbý film, tak fakt potřebuju slyšet lepší důvod než "je to tak schválně" (ne že bych tomu v tomhle případě věřil). Na jednu stranu respect za to, že Shyamalan nehledá bezpečná řešení. Jeho zjevná víra v to, že ho docení dějiny, je ale stejně lichá jako všudypřítomná. Při sledování mě mrzelo, že divácká kultura v Česku neumožňuje se nahlas v kině smát nesmyslům a pokřikovat na postavy, jak debilně se chovají, protože jsem nikdy neměl takovou potřebu to dělat. Asi nejhloupější americký film, na kterém jsem byl kdy v kině. Jedna hvězda čistě za nechtěně zábavné scény. (16.01.2019)