Hello, Dolly!

Muzikál vychází z hry T. Wildera Dohazovačka, kterou jsem přetrpěl před mnoha lety ve Vinohradském divadle. Když J. Bohdalová jako Dolly vystoupila na předscénu a řekla, že peníze jsou jako hnůj, protože se musí pořád přehazovat, čtyřicetileté navoněné obtloustlé dámy povstaly a začaly zuřivě tleskat. Díky tomu jsem konečně pochopil, co znamená výraz "divadlo pro měšťáky" a do Vinohradského už jsem nikdy nešel. Převod do muzikálu hře prospěl, songy jsou skutečně chytlavé, ale přesto nemůžu dát více než tři - tento svět bez lásky, kde je vše na prodej, a kterému vládne nesympatická vyschlá manipulativní Dolly, mi k srdci zrovna nepřirostl. (23.05.2011)

Je pravda, že z jedné strany mince má film takový předvídatelný příběh, kdy jsem poměrně dlouho před koncem věděl, jak to asi skončí. O kýčovitém průběhu ani nemluvě. Ale písně jsou tak příjemné (za sebe doporučuji si je pouštět v odpolední atmosféře), že vás donutí si je i po skončení filmu notovat (za nejlepší považuji It Takes a Woman a profláknutá Hello, Dolly! je také dobrá), no a trefou do černého bylo obsazení Waltera Matthaua. Hlavně on vám během sledování vykouzlí úsměv na tváři, ovšem více než jeho notoricky známý komediální talent mě překvapilo, že UMÍ zpívat. Pro mě je skutečným tahounem filmu, ač jím má být Barbra Streisand. Ne, že bych proti ní něco měl, zde hraje dobře, ale jak jsem psal, favorita mám jinde. Ten zvedl celkem hloupoučký film o nějaký ten stupeň nahoru, a tak mohu dát této klasice bez uzardění čtyři hvězdy. O finálním hodnocení rozhodl mimojiné i závěr filmu, který se mi zdál oproti různým romantickým filmům (hlavně těm z dnešní doby) celkem normální a chválabohu vybočující z řady. A pro nadprůměrné hodnocení se přimlouvá i moje zalíbení ve starých filmech (ne nepodobné Oskarovi). (28.03.2009)

Pěkný muzikál plný humoru a skvělých písniček. Barbře Streisand tahle role dohazovačky sedne jako nic jiného (to byl první film s ní, který jsem viděla a v téhle roli už asi zůstane pro mě napořád) a ani Walter Matthau není špatný. Svělá pasáž v restauraci s Louisem Armstrongem... Jedinečná klasika. (28.04.2003)

Jednoduše si nemyslím, že by byla Barbra Streisand tak skvělou herečkou a prostě mi ve většině filmů spíš vadí. Je to i případ filmu "Hello, Dolly!", kde jsou jiné prvky, které mě dovedly uchvátit. V první řadě skvělá choreografie, výborná režie Gena Kellyho, ale nebyl to příběh, který je takový jednoduchý. (04.04.2017)

S trochou kontextu mi Dolly vadí ještě o kus víc. Kelly po Zpívání v dešti experimentoval, ale povedlo se mu to jen teoreticky (uznáním kritiků a porot), ne prakticky (éra muzikálů skončila, lidi nechodili). Nyní, po víc než deseti letech od svého posledního režijního muzikálu, si stýská po atributech žánru, které vedly k jeho konci - okázalé, ale unyle melodramatické náměty, příliš archetypální postavy a neaktuálnost. Vůbec nechápu, co ho k tomu postoji vede, když by bylo logické (nebo alespoň kontinuální), aby měl přesně opačný. Dolly neupírám drajv některých čísel, Matthaua a několik skvělých hlášek. Rozhodně upírám afektovanou Streisandku a náhlý stesk po něčem, co se Kelly na nějaké úrovni pokoušel osobně vymýtit a co vedlo k utlumení žánru - přesvědčení, že má muzikál "nějak" vypadat a nemůže vypadat jinak. Myšlenkově strnulý film, který opěvuje strnulost. Samozřejmě velkoryse a kvalitně provedený, ale těžko se s ním smiřuje. (04.08.2017)