Teheránske tabu

Hodně silný film. Musím říct, že jsem fakt ráda, že jsem se narodila v téměř civilizované a téměř západní zemi, kde i přesto, že občas pořád cítím, že jsem díky svýmu pohlaví zaškatulkovaná do nějakejch stereotypů, do kterejch ve skutečnosti nezapadám, nemusím díky bohu nikoho žádat o podpis, když si chci najít práci, nebo zajít na potrat, nebo dělat prakticky cokoliv se svým životem. Předně mě velmi překvapilo, že se tenhle film rozhodli natočit lidé, kteří z Íránu pocházejí, protože jsem žila v domnění, že většina z nich musí být tak brainwashovaná, že takhle "kacířsky" vůbec nemůžou přemýšlet. Na druhou stranu to dává smysl, protože autoři v Íránu už nežijí a když se dostanete do styku se západní kulturou, může vám to otevřít oči. Kdyby se o něco podobnýho pokusili ve svý rodný zemi, už by asi nežili. Cítím velké sympatie k lidem, kteří jsou nuceni v Íránu žít podle všech těch psychotradic, a kteří s nimi zároveň nesouhlasí. Pro tuhle část populace to musí být opravdový peklo. Hlavně pro ty ženy. Ale není to vlastně tak dlouho, co ženy potřebovaly souhlas manžela ke každý kravině i u nás. Na tom, do jakých situací tahle kultura protagonisty filmu dostala, je krásně vidět, že potlačování primárních lidských potřeb, v tomhle případě potřeb sexuálních, ale taky třeba potřeby nějaký seberealizace, uznání nebo lásky, prostě nikam nevede a z lidí to udělá akorát trosky a nebo psychopaty. Žádný příliš ortodoxní náboženství není dobrý a nadělá víc škody než užitku. Teď k filmu jako takovýmu. Nejdřív jsem se obávala tý animace, protože většinou nejsem schopná se do vážných snímků který využívají animaci pořádně ponořit, ale tady jsem po chvíli zapomněla, že se vlastně nedívám na hraný film. Super bylo taky to, že se snímek nesnaží nějak na tvrdo hrát na city a manipulovat s diváky, nebo z hlavních postav dělat hrozný chudinky, to téma je samo o sobě fakt silný, takže přístup natočit to tak jak to je je tady adekvátní. Žádná z postav tady není vyloženě pozitivní, ale ani vyloženě negativní a je jen na vás, jaký přístup vůči nim zaujmete. Konec filmu vás fakt donutí přemýšlet. A jedna malá poznámka nakonec, byla jsem na tom v kině s přítelem a kamarádem a oba dva film okomentovali slovy "hm, zajímavý, no". Like what? Tenhle film musí přece v každým vyvolat hafo emocí a když už ne to, tak minimálně aspoň hafo otázek a myšlenek, který vás v noci nenechají spát... Doporučuju každýmu, člověk si pak začne víc vážit toho, co má. (07.06.2018)

Snímek Teheránská tabu mi učaroval, nejen svou rotoskopií. Nádherná mozaika většinou smutných příběhů obyčejných lidí žijících v jednom z největších asijských velkoměst, často v přehlížené straně společnosti. K tomu uhrančivá íránská hudba a nezaměnistelná atmosféra včetně neoposlouchané perštiny. Ten, kdo by tenhle film chtěl náhodou zneužít pro nějakou islamofobní propagandu, tak si ve skutečnosti natluče čumák, jelikož Češi (a obecně rodilí Evropané) těžko mohou pochopit odlišnou mentalitu, i když v Teheránu žijí lidé se stejnými zájmy a nadějemi jako my. Spíš si o to více važme naší svobody a možností, které mnohdy bohužel opomíjíme. (25.06.2018)

Tři ženy ztracené ve velkoměstě, světě mužů a islámských pravidlech. Tři hrdinky řešící každodenně jak přežít v životě, který si nevybraly. Ali Soozandeh se však nesnaží z těchto žen dělat nereálné superpostavy, které jdou až za hranice uvěřitelného a naopak nechává diváka sledovat starosti každodenního významu - jak žít jako svobodná matka, zda lze uniknout z okovů reality manželovy rodiny a jestli je vůbec možné vůbec uniknout z tohoto světa jinak než skokem z nejvyššího patra svého domu. Mužský svět se pak v kontrastu jeví jako mnohem zábavnější a zajímavější, i když i v něm, slovy jednoho z hrdinů, "tě můžou pověsit pro nic za nic". V té vší krutosti však Soozandeh spolu s postavami nachází také střípky humoru, ať už při cestě dvou mladých mediků pro "novou" panenskou blánu, nebo provokativním telefonátu mladému domovníkovi. Ten však také nezůstává bez následků. A právě v tomto jemném humoru uprostřed zvrácenosti společnosti je největší síla jednotlivých hrdinů i filmu samotného. Spolu s tím nepřestává fascinovat rotoskopie, ač se můžeme bavit, jak moc nezbytná konkrétně pro tento film byla. Nakonec tak tedy jediné, co lze snímku vytknout, je zbytečnost snahy dostat postavu malého syna jedné z hrdinek do popředí snímku a snad i určitá přehnanost krutosti dnešního Teheránu. (23.07.2018)

Tehran Taboo je vskutku fascinujúcim filmom. Rotoskopická animácia v tomto filme je vynikajúca a skutočne robí maximum preto, aby dokázala pridať atmosféru. Musím povedať, že asi všetky postavy vo filme mi prišli zaujímavé. A čím viac sa toho odhaľovalo, o to viac desivé to na konci celé bolo. Môžem povedať, že osobne príbeh mladej Donye je na konci čímsi absolútne tragickým. A vôbec som ani nepremýšľal nad tým, že by to tam mohlo smerovať. Elias je skvelý hrdina a to nepovie ani slovo. A jeho "balóniky" sú dobré. To ma bavilo. Sara je podľa mňa asi najlepšou postavou celého filmu. Jej príbeh je silný, jej osobnosť je očarujúca a musím povedať, že mi jej bolo úprimne ľúto. Keď to človek uvidí, tak pochopí. Možno by bol film zaujímavejší, keby bol hraný a natočený v Teheráne, no je mi úplne jasné, prečo sa to tak nespravilo. To by si tvorcovia poriadne vypili. Jediný vážnejší problém s filmom čo mám je jeho tempo. Miestami mám pocit, že trošku skáče a snaží sa tam toho dať strašne moc. A hoci je to všetko čo sa deje zaujímavé, tak miestami som bol viac zvedavý, kedy sa vrátime k niečomu inému. Celkovo som spokojný. Super animácie, dobré postavy a okrem toho aj vynikajúca hudba. Ak máte radi tvrdé filmy, ktoré sa na nič nehrajú a nebránia sa ukázať čokoľvek, tak si myslím, že v tom bude ešte aj nejaká tá kultúra pre vás navyše. Čeknite si ho a uvidíte sami. Hodnotenie: B+ (04.12.2018)

Svírá se mi žaludek z uvědomění, že o jednotlivcích, kteří zažívají takové formy dusivé a tragické nespravedlnosti a nerovnosti, lze každý den po celém světě sepsat desítky a stovky tisíc podobných a bohužel i mnohem horších svědectví. A děsí mě tendence takové strukturální problémy bagatelizovat nebo je pod tíhou zkušenosti rezignovaně vnímat jako nepřekonatelnou součást každodenního života. Někdy bych chtěl, aby existoval bůh. (13.07.2019)