Leví kráľ

Guse Van Santa jsme kdysi za otrocký remake Psycha tepali, ale Disneymu budeme tleskat. Inu, budiž. Ale i kdybych se smířil s "pouhým" updatem (jedna nápaditější scéna s hovniválem, ač milá, to rozhodně neospravedlní), výsledek zanechává podivnou pachuť. Jde o poměrně zvláštní tvůrčí rozhodnutí udělat vizuálně realistický film, který v dobré třetině záběrů vypadá jako dokument, a doplnit ho o mluvící zvěř a rozjuchané písničky. Působí to jako prazvláštní patvar, který nechce pořádně nakročit ani na jednu stranu. První půle je díky tomu emocionálně vyprázdněná, protože i když herci hodně čarují hlasem, zvířata působí většinou ve výrazivu netečně. Hodně se to zvedne s příchodem Timona a Pumby, kde se konečně autoři trochu uvolní (hlavně v písni In the Jungle, the mighty jungle), ale pak dojde na osudové znovu setkání s Nalou (které tu z nějakého důvodu působí neupřímně uspěchaně) a je v podstatě konec. Ve chvíli, kdy běží Simba domů za vizuální montáže z National Geographic a do toho mu zpívá Beyoncé ve mně něco téměř umřelo. A pak... pak už všechno bylo jedno. Jako technologické demo je nový Lví král jednoznačně fascinující. Ale buď to mělo být více stylizované, aby písně a vůbec dialogy nepůsobily jako pěst na oko, nebo naopak ještě umírněnější. Takhle jsem se většinu času cítil dost nekomfortně, protože jsem sledoval něco hodně nepřirozeného. Úplně stejný pocit mám při pohledu na plastickou Nicole Kidman v Sedmilhářkách, ale tam jde o jeden element, kdežto tady na tom stojí celá podívaná. 50% P.S. Přijde mi trochu nefér, že u režie není uveden i Rob Minkoff, když remake řadu scén z jeho originálu vykrádá doslovně i formou záběrování. (26.07.2019)

Sklamanie. Pamätám si, aký boom bol okolo prvej verzie v roku 1994 – ľudia brali naše kino útokom a aby túto pecku videli, boli ochotní zaplatiť za to, aby v natrieskanej sále mohli sedieť aspoň na schodoch a na zemi, čím zrejme porušili bezpečnostné paragrafy, ale v 9O. rokoch to bolo fuk. Keď sa Jon Favreau o 25 rokov neskôr rozhodol natočiť „remake“, zaskočilo ma to. Napokon som si povedal: „prečo nie?“ Výsledok je však naozaj mimoriadne slabý. A myslím si, že problém nie je v tom, že som z „takýchto“ filmov vyrástol; naopak, Jonova predchádzajúca Kniha džungle bola bomba za 4*. Leví kráľ je však strašne dlhý a väčšina minutáže je bezradne vyplnená príšerne predvídateľným scenárom a postavami tak banálnymi, že už snáď ani viac banálnejšie byť nemohli. Bavili ma iba dve super pesničky, slušné (ale nie geniálne) akčné finále, pár ako-tak vydarených fórikov a dvojka Pumbaa a Timon. (07.12.2019)

Dokonalá fotorealistická (a vydarená) kópia (kamera, hudba, dialógy) animáku s efektami od tvorcov Jungle Book. Leví kráľ nie je iba vylepšená verzia s úžasnými efektami, ale rovnako ako jeho predchodca aj tento film ponuka dojímavý príbeh. Hudba a pesničky opäť dotvárajú strhujúci zážitok, ktorý znova funguje aj po emočnej stránke (smrť Mufasu) a aj po stránke zábavy (Timon a Pumba). Krásnu kreslenú animáciu vystriedala (povedal by som až dych berúca) nádherná vizuálna stránka, ktorá funguje na výbornú. Trikárom sa podarilo nielen oživiť prírodu, ale predovšetkým zvieratá, ktorým nechýba srdce na správnom mieste. A to je rozdiel medzi dobrým filmom a vynikajúcim. Bavil som sa rovnako dobre ako pri kreslenej verzii a zároveň som si aj zaspomínal na najlepší animák od Disneyho z môjho dectva. Za zmienku stojí aj vynikajúci slovenský dabing. Obľúbený soundtrack: Remember. 95% - 5* (18.07.2019)

Až se ten film dostane do videodistribuce, tak si ho pustím bez zvuku, abych se přesvědčil, že realistické ztvárnění zvířat je vykompenzované skutečně tím, že jejich emoce a osobností zprostředkovává mizanscéna (když to nemůže udělat cartoonově přehnaná mimika), nebo jestli se mi to jen zdálo a celé to stojí hlavně na dabingu. (19.07.2019)

První otázka, co se okamžitě nabízí, je: Proč? Favreauova verze totiž nepřináší absolutně nic nového od původní legendární animované Disney předlohy. Absolutně nic. Jediná velká a samozřejmá inovace je CGI háv. Technicky snímek není možné kritizovat, protože pohledem se budeme kochat na téměř reálně vypadající zvířata a i scenérie, jako tropický prales nebo skála Pride Rock, září životem a dokázal bych si představit, že bych ona místa na naší planetě našel. V čem se ale tvůrci tuze přepočítali a v čem tkví Achillova pata reálných zvířat oproti kresleným je přenos lidských emocí. Příběh Lvího krále je jimi přímo nabytý, a tak jsem jen zklamaně pozoroval, jak téměř neměnné a kamenné tváře lvých protagonistů projevují strach, zlost, smutek, který mě ne a ne uhodit, natož přesvědčit. Proto poté epické scény v kaňonu anebo nad jezírkem minou cíl a jediná povedená projevená emoce je nakonec smích, kterého je naneštěstí taky méně než jsem čekal. Timon a Pumba jsou povedení, James Earl Jones snad nezestárl, bohužel Rafiki je suchej jak jeho větev a Beyoncé mi jako Nala už vůbec nesedla; užitečná byla jen díky zpěvu. Zakomponování původních písní vítám, několikrát byly zkrášleny Zimmerem dalšími dodatečnými hudebními nástroji; nemám nic proti změně Eltonovy písně na duet, ale opět, některé vizuelně kouzelné momenty z animáku nejde přenést na plátno s reálnými, na fyzikální zákony vázanými zvířaty (napajedla, sopky), čímž se dostávám znovu k počáteční otázce. Proč tato poměrně sprostá kopírka vznikla? A jo, peníze. Ano, být toto originální počin, tak bych tomu 4* nechal, ale takhle to nemůžu brát jinak než sličně vypadající vykrádačku. Pouštět dětem určitě budu to výrazně impozantnější dílo a hádejte co? Mno jo, toto to není. 3* (18.07.2019)