Cukrár

3* Mám rád vztahová dramata, mám rád gay filmy, ale nemám rád takové, když nerozumím chování a pohnutkám hlavního hrdiny, což mě vždycky dost irituje. A tenhle film je tou pravou ukázkou - možná je chyba u mě, ale jak jinak hodnotit než subjektivně. Pokud však chtěl režisér jen upozornit jaké to má následky, tak potom to nějaký smysl má ... pro ostatní. Jinak komorní provedení filmu včetně hudby je kvalitní a umocňuje tak emocionální náladu filmu. Nedílnou součástí filmu je i silný vliv náboženství na chování postav, ale v Izraeli to ani jinak nejde. Tři hvězdičky neznamenají velké zklamání, ale ani chuť si někdy film zopakovat. Navíc jsem měl pocit, jako bych už něco podobného viděl. Své diváky si ale určitě najde. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (20.08.2018)

Od Cukráře jsem vzhledem k oceněním a hodnocení čekal víc, a proto jsem byl ve výsledku trochu zklamán. Film má silný námět, avšak jeho zpracování mi přišlo na můj vkus až příliš ploché a strohé. Nemám nic proti pomalejšímu tempu, ale v tomto případě to bylo už moc pozvolné, jelikož se začalo něco pořádného dít až v posledních deseti minutách. S ohledem na téma bych čekal nějaké silné momenty už v průběhu děje, a ne až na konci. Úplný závěr filmu ve mně též nezanechal žádné hlubší pocity k zamyšlení, jež by mě donutily si na film vzpomenout třeba i po týdnu od zhlédnutí. Co se však herců a jejich výkonů týká, tak jsem byl spokojený. Rovněž se mi líbil minimalistický hudební doprovod. (17.04.2020)

Cukrář je sladkobolný a mnohavrstevný příběh, kterému se však daří velmi dobře držet základní dějovou linku. Právě postupné sloupávání jednotlivých vrstev příběhu vylučuje jeho plochost a prvoplánovost. Počáteční syrovost mě zaskočila zcela nepřipravenou a mile mě překvapila zvídavost, s jakou film testuje hranice univerzálně lidské i kulturní. O tom svědčí i fakt, že snímek vznikl v izraelsko-německé koprodukci. Hranice - jejich neviditelnost, křehkost a úzká provázanost se vztahovostí – utváří hlavní rámec filmu. I přesto, že by nejspíš mnoho z nás zůstalo do konce svého života jen u pouhých přestav a domněnek, Thomas se s nimi nehodlá spokojit a jedná. Pokračuje dál ve hře, kterou měl rozehranou s Oranem, přičemž obětí téhle hry je (stále) nic netušící Anat. Thomas se stává vetřelcem v její rodině, všudypřítomným voyeurem využívajícím jakékoli příležitosti k tomu, aby mohl zjistit něco víc o Oranově skutečném životě … jeho druhé identitě, která mu zůstala skryta. Tohle je zkrátka cesta, jak se Thomas vyrovnává s Oranovou smrtí, je to jeho způsob truchlení. Jenže celý příběh se začne zamotávat a pro Thomase je čím dál tím těžší tohle klubko manipulací rozmotat. Obzvlášť těžké to je ve chvíli, kdy tyto (původně sobecké) Thomasovy záměry vyústí v něco nového a nečekaného. Z tohohle se zkrátka nepůjde vykroutit trapným „vždyť ses neptala.“ Možnost propojení s mrtvým Oranem (tím třetím) prostřednictvím Anat se totiž postupně jeví jako iluzorní, protože vždy můžeme potkat „jenom“ toho druhého. A tohle je ta hranice, na kterou si potřeboval Thomas sáhnout. Ani Anat však není bez poskvrny – ve své kavárně, která má certifikát košer podniku, zákazníci rozhodně košer zákusky neochutnají. Většina z nás zkrátka nějakým způsobem manipulujeme s realitou pro svůj vlastní prospěch. Proč se ale měla Anat setkat s Thomasem? Možná proto, aby oba lépe pochopili to, kým skutečně jsou. Thomas v sobě odkyl nečekané emoce a Anat se mohla v Berlíně konečně nadechnout čistého vzduchu, který není zatížený pravidly židovské tradice. Za pozornost však stojí i rozpracování Oranova dvojího života, který je do značné míry důsledkem kulturního tlaku a částečně osobní (sobecké) volby. Žít takový život umožňoval Oranovi anonymní a multikulturní Berlín, který jako kdyby symbolizoval globalizovaný svět. Takový svět nabízel Oranovi dočasnou možnost zapomenout na kulturní a mezilidské bariéry, ale nabízel také dosažení vnitřní integrity. Jenže k některým věcem v životě člověka prostě nestihne dojít, protože je život někdy nečekaně krátký. (02.07.2020)

Tak nejako takto si predstavujem nenásilne, neurevane a veľmi citlivo zvládnutý film s LGBT tématikou. Xavier Dolan by mal ísť do učenia ku Graizerovi. Natrčiť uši, vyšpúliť oči a aspoň mesiac sa od Graizera nepohnúť. To ticho a ťažoba, ktorá vychádzala predovšetkým z postavy cukrára mi riadne zaliezalo pod kožu. Istému sentimentu sa to síce nevyhlo, no ale nič v zlom. Na hranici 4-5 hviezd. 89/100 (13.03.2020)

Veľmi sa mi páčilo realistické prevedenie takmer všetkých scén, najmä na začiatku. Neuveriteľný príbeh bol vypovedaný prekvapivo uveriteľne. V sále som bol jediný, kto sa smial – pri mojich súkromných referenciách na Vraždu Ing. Čerta a pri #meToo sexuálne obťažovanie na pracovisku stop stereotypom! Niekto tu napísal, že "Tiersen" a "vykrádanie," tak som rád, že nie som sám, kto to počul. Soundtrack bol zvláštny, nerušil ma, ale niečo mi na tom nesedelo. No a vykreslenie Izraelčanov ♥, presne tak by reagovali. (10.01.2018)