13 hodín: Tajní vojaci v Bengázi

Michael Bay je komerční tvůrce, který má jistě skvělý přehled o základních žánrových měřítkách a postupech, ale veškeré dění včetně akčních sekvencí neumí absolutně znaturalizovat a dodat mu osudový, fyzicky bolestivý nádech. 13 Hours představuje prototyp dobré akční podívané, které ale zoufale schází jakýkoli inovativní impulz, jež by ji povýšil do kategorie výborné - charakter ústřední postavy je představen pomocí nejprofláklejších klišé a její jedinou motivací je tradičně návrat k ženušce a malým dcerkám, ostatní aktéři se v příběhu jen tak míhají a díky totožným fyzickým parametrům v akční vřavě těžko rozeznáme jednu od druhé. Zápletka jinak primitivního děje je kypřena otravnou postavou iracionálního šéfíka, který jen účelně jedná, aby situaci více vyhrotil, a konečně i samotná akce nestrhne tak, abychom se jí zcela poddali a zapomněli na vše ostatní. Pochválit lze rychlé tempo, díky němuž nepůsobí stopáž přestřeleně, úvodní dokumentární pasáž a s ní související zobrazení Benghází coby skutečného pekla na zemi, kde je zabíjení na každodenním pořádku. Je to film upřímnější a efektivnější než nesourodý Pearl Harbor, ale stále příliš vyumělkovaný a málo intenzivní, v porovnání s Black Hawk Down vyčpělý looser... 60% (30.05.2016)

Michael Bay skládá reparát a po všelijakých trailerech na začátku února servíruje první zásadní překvapení roku, byť nemám obavu o to, jak strašný hejt ten film schytá a za co. Nejde neočekávat Black Hawk Down ve verzi 2.0, ale to, že ho divák nakonec opravdu dostává, je vlastně dobře. Rozdíl je v tom, že zatímco Scott povýšil válečnou vřavu na filmařské umění, Bay ji servíruje po svém, v rámci subžánru vlastního tvůrčího ega. Berte, nebo nechte být. 15 let uplynulo jako voda a divácké vnímání se zásadně změnilo, takže pokud odrůstáte na Call of Duty (a dalších wannabe klonech), musí vás to zákonitě strhnout. Bay jde cestou nejmenšího odporu a vcelku sympaticky nalinkuje hrdiny z masa a kostí, přičemž po všech těch klišé a kýčovitých výjevech jde tak na sílu, až se na něj vlastně ani nezlobíte, protože takhle je umí jenom on. Paranoiu rozpadlého státu, kdy si nemůže cizinec být jistý ničím, nechává sálat z plátna v plné úderce a pak rozjede plnokrevnou válečnou palbu, která s malými přestávkami trvá až do konce, kdy přeživším tečou slzy a vám taky. Ta akční jízda je vlastně něco tak impozantního, v nepřehlednosti kamery a střihu zároveň vtahujícího, až zůstává rozum stát nad tím, proč to protentokrát nevadí. Je to válečná řež bez sebemenšího přesahu, ale taky bez filmařského kompromisu. V týdnu startujících prezidentských primárek si republikáni nemohli přát v kinech nic lepšího. PS: Chápu, že Michael musí hlavouny v Universalu něčím živit, ale nešla by vyjednat dohoda pěti osobních akčňáků ku jedněm Transformerům? (03.02.2016)

Bay se hledá a neví kudy kam. Sice stárne a v jistých tvůrčích aspektech dozrává, zároveň však ale dramaticky ztrácí svůj režijní rukopis a z toho, co v devadesátkách a nulkách bavilo miliony fandů a skalních uctívačů tohoto mega hitmakera nezbylo skoro nic. Dneska už jsou to víceméně experimenty, které mají evokovat jakýsi posun divákova vnímání, ale sakra já chci zpět ten starý Armageddon a 14 střihů za vteřinu a ne half digital copycat Black Hawk Down, kde je umírání a marine feeling sice podobně syrový, ale formálně se to ztrácí před očima. Divák je výbuchy a kulkami nakonec přece jen udolán, ale ne úplně v pozitivním slova smyslu. Není to tak jak by mělo být. (05.02.2016)

Jo, Michael Bay pořád umí natočit za málo peněz sakra hlasitou muziku a také atmosféra, kdy nevíte, komu vůbec můžete věřit, se Míšovi nečekaně povedla. Jenže co s tím, když se poslední hodina jinak slibného filmu zvrhne v pouhé nudné odstřelování ze střechy baráku s již až příliš patetickými dialogy a nulovým finále. Ne, závěrečnou uplakanou čtvrthodinu vážně za nabušené finále nepovažuji. Ještě, že je tady nečekaně sympatické televizní obsazení, které to jakž drží i v Bayových slabších chvilkách. Z tohoto námětu se zkrátka dalo vytěžit mnohem více. (22.02.2016)

Téměř na den přesně po dvou měsících jsem se vrátil na místo činu do kina Atlas! A je to dobrý, žádný deja vu se nekonalo, hnátu mi nikdo tentokrát nepřejel, takže jsem se mohl plně soustředit na film. Mno a po pravdě doufal jsem, že mi konečně někdo v tomhle roce naservíruje intenzivní akčňák od začátku do konce. Kdo jiný by měl být v tomhle ohledu větší zárukou jistoty než můj oblíbený akční megaloman Michael Bay? No úplně se to nepovedlo. Paradoxně tomu filmu asi škodí, že je až moc vidět jak moc na tom režisérovi záleželo a jak moc to chtěl epicky zpracovat a tak nám servíruje téměř dvě a půl hodiny dlouhý epos, jehož první hodina vás ale spolehlivě otráví pokud tedy nejste totálně zažraní do života mariňáků a nepotřebujete se o každým dozvědět jakou má manželku a kolik má dětí. Prostě ta stopáž je tu natahovaná až uměle a půlhodinu bych vystříhnul nazdar. Je to škoda, protože ruku v ruce s těmi prázdnými kecy jde i solidní budování atmosféry a příprava na hodinu druhou ve který se dostavuje to očekávaný válečný peklo. Tady už je Bay jistý v kramflecích a servíruje to co umí nejlíp megalomanskou, přehledně natočenou a navíc i příjemnou poctivě Rkovou akci, proti tomu nemám námitek. Občas nějakej ten patos, heroický hrdinství a důrazný záběr na rozstřílenou hvězdnatou vlajku na dně bazénu. No však to všichni znáte...Takže asi ukázka poctivýho řemesla, dostal jsem co jsem čekal, ale nevím no budu kverulovat, vždy lze dostat víc a mě nějak už všechny ty akční velkofilmy přes kopírák začínají připadat úplně stejný. Nejsem nespokojen, ale víc jak lepší 3* tomu nedám.65% (03.02.2016)