Tiene a hmla

Připosraného (sorry za to slovo, ale jinak to vyjádřit nelze) úředníka Kleinmana (Woody Allen) uprostřed noci vzbudí, aby splnil svoji občanskou povinost a jako člen domovní hlídky pomohl chytit zákeřného vraha. Kleinman je celý rozespalý a zmatený, neví co po něm kdo chce, a tak jen zběsile pobíhá po ztemnělém městě, a hledá někoho, kdo by mu celou situaci vysvětlil. Potkává polykačku nožů Irmu, která utekla z blízkého cirkusu a od svého přítele, klauna. Životy obou se nenávratně protnou, a oba pospolu cítí vzácné souzení. Ale stále zde ve všudypřítomné mlze číhá vrah ... Hned zpočátku se přiznám, Woodyho Allena dvakrát nemusím - jeho filmy jsou povětšinou o dlouhosáhlých dialozích o nesmrtelnosti brouků, případně podobně záživných tématech, která mne dokáží dokonale uspat. Ke Stínům a mlze jsem se dostal náhodou, a bez toho abych věděl, že je to Allenovka - jinak bych se filmu asi vyhnul, a to bych udělal docela chybu. Hned od začátku se začíná rozehrávat docela napínavý příběh, který (naštěstí) neruší ani přihlouplý (ale roztomilý) Kleinman v podání Woodyho Allena. A snad jen Woody Allen si dovolí nacpat film spoustou známých hereckých hvězd, aby jim pak dal maličké role někde v pozadí (Kathy Bates, Jodie Foster i další). (28.07.2010)

Na film jsem se v rámci filmového klubu na ČT velice těšila. V posledním půlroce jsem si k Woodymu našla cestu a on si u mě vybudoval docela silnou pozici, kterou teď asi máloco naruší. Ani nějaké šlápnutí vedle, za což trochu považuji i tento film, protože to není jeho typická komedie (jsou takové, u kterých se málem válím smíchem po zemi, jsou i také, u kterých se nezasměju a nezasměju) a není to ani jeho typické drama. Film má jakousi temnou atmosféru, ale nějak marně v něm hledám Woodyho typické prvky. Nacházím maximálně Miu Farrow a Woodyho coby herce. Prostě tenhle film mi moc nesedl, ač Woody je jinak skvělý tvůrce. Ale každopádně jsem ráda a nelituji, že jsem jej viděla, protože časem bych chtěla vidět jeho všechny filmy... (18.06.2013)

Městem chodí vrah, domobrana beroucí spravedlnost do ruky a s heslem "kdo nejde s námi, jde proti nám" zabuší u vyklepaného úředníčka, který se, aby nebylo zle, pustí též do boje se "stíny a mlhou" a my sledujeme černobílou noc, která předčí jeho nejhorší noční můru, přičemž navštívíme i nevěstinec plný celebrit, cirkus s jeho bizarnostmi, kostel s odloženým miminem...... to vše v křivolakých uličkách, kde může číhat cokoli. Atmosférou i obsahem tohoto filmu se Woody tentokrát odklonil od intelektuálských konverzaček, ale i tady je to opět výborná zábava. (22.09.2005)

Roztržitý střízlík vrací úder v tak trochu zastřeném viktoriánském hororu (expresionisticky nepřirozené svícení a kulisy), tak trochu absurdní černohumorné taškařici (Woodyho bloudění ulicemi se satirickými vzruchy) a tak trochu existencionalistickém dramatu (prvky filmu noir a pídění se po smyslu bytí ve formě kladených otázek a nacházených, nikoliv však směrodatných odpovědí), které zjevně přiznává inspiraci u Franze K. a jeho znepokojivých děl. Opět výborný, byť lehce metafyzicky neurčitý a symbolický počin směřující dovnitř, kde význam husté mlhy a spletitosti temného města, podtržené skvělou černobílou fotografií, nekončí v prvním plánu. 4,5* (25.01.2009)

V jedné z epizod Hříšných lidí města pražského zpívá barová zpěvačka v podřadném pajzlu přítomným pasákům a jejich personálu tuto oddrhovačku: "Von porád čekal, že něco příde, von porád čekal, nepřišlo nic!" To je nakonec výsledný pocit z Allenova filmu, kterým režisér zabrousil na půdu experimentu a odklonil se od obvyklých intelektuálních konverzaček směrem k atmosférické poctě starých německých expresionistických filmů. Důležité v jeho snímku nejsou dialogy, i když i tady by se pár slušných míst našlo, to když např. hrdina v podobě nýmanda se židovským jménem přijde ke knězi a policejnímu úředníkovi jakožto autoritám a ti dotyční se evidentně věnují sepisování seznamu nepohodlných osob... Prostor má naopak hra se stíny, všudypřítomná mlha, temné dekorace a tajemné postavy, které se vynořují z uliček. Problém je v tom, že i když se film jenom hemží hvězdami, jejich využití je víc než skromné a celkově se Stíny a mlha řadí k těm filmům, které vzbuzují spoustu nadějí, které s postupem času nenaplňují. Chybí tomu správný dramatický oblouk, víc vtipných dialogů a nějaké smysluplné vyústění jednotlivých scén a vlastně i nějaký silnější příběh hlavního hrdiny. Celkový dojem: 55 %. (31.05.2010)