Tiene a hmla

Woody sa tentokrát pokúsil o krimi noirovku, ešte to umocnil hmlou a čiernobielym podaním. Nezabudol na svoje klasicky zmätené postavy, z ktorých je najviac popletený on sám a satiru na všemožné neduhy spoločnosti. Najlepšie sú scény v bordeli a na ulici, ako sa prelína zhýralosť, pohodová atmosféra a súcit. Kam film smeruje nie je celkom jasné, ale to u Woodyho akceptujem. –––– Viem presne, čo si o tom myslím, len to neviem vyjadriť slovami. Možno by to chcelo drink. (14.11.2014)

Filmy Woody Allena mě nikdy moc nebraly. Jsou většinou jaksi mimo realitu. Režisér si vytváří svůj vlastní svět s v tom se pohybují jeho hrdinové. Umělecky ty snímky nemusí být špatné, rovněž tak herecké výkony, ale z diváckého hlediska nic moc, i když si jeho filmy určitě najdou svojí diváckou obec. Otázka je, jak početnou. Ty dvě hvězdičky, které dávám neznamenají, že film je špatný. Spíš jde o to, že se můj vkus s režisérovým nějak minuly. Prostě se nepotkaly na spravném místě. (10.06.2012)

„Dejte si pozor. Nerada bych vás našla v aleji s proříznutým hrdlem od ucha k uchu.“ – „Nebojte se. On většinou škrtí.“ Naladit se správně na tuhle Allenovku mi docela dlouho trvalo (a než se mi to podařilo, tak jsem se chvílemi i nudil), a to kvůli mému nepřesnému očekávání. O krimi linku, která se před zhlédnutím filmu (a ostatně i na jeho počátku) jeví jako dominantní, totiž ve Stínech a mlze vlastně ani trochu nejde (i když moje oblíbená melodie Mack the Knife, jež zazní na konci snímku, k ní přece jenom trochu odkazuje). Přítomnost vraha je jen prostředek k rozvíjení příběhu, který režisér využívá na jednu stranu k pobavení publika, ale větší měrou k určitému filosofování (o umělcích, prostitutkách, o Bohu atd.) a také vysílání jistého poselství, které na první pohled není vůbec snadné odhalit (nemluví se o něm), a divák ho rozpoznává až postupně (postava Kleinmana, a události, které ho potkávají, jsou totiž nanejvýš symbolické…jen to chce dostat impulz a uvědomit si to). Celé tohle luštění je navíc ponořeno do prazvláštní atmosféry způsobené všudypřítomnou mlhou, stíny a mysterióznem. Ale jak už jsem zmínil výše, samozřejmě nechybí pro Allena typické výborně napsané dialogy a humor (ten je však přítomný výhradně jen ve chvílích, kdy je v záběru o život hláškující Woody, a já osobně zalitoval pokaždé, když „slezl“ z plátna). Snímek prozatím hodnotím slabšími 4* a v budoucnu plánuju opětovnou projekci, kterou já osobně v tomto případě k plnému docenění potřebuju. „Tak, budete v pořádku?“ – „Kromě toho, že jsem teď vystaven lynčujícímu lidu, jde po mně policie, ten maniak je na svobodě a já jsem bez práce…tak je všechno ok.“ (28.08.2014)

Filmy Woody Allena - ntak niektore zboznujem, poniektore uz menej. Ale rezisersky - jaxam uznal, ho ovplyvnil Ingmar Bergman, a tak casto v Allenovych filmoch vidim tak trochu i Bergmana. Pacila sa mi mystika tajomneho vraha, ktory sa potuluje mestom a vrazdi. A pochopitelne vrazdy treba vyriesit a vraha potrestat. Atmosfera nejaka bola, to je dobre. Za slusne herecke obsadenie /Mia Farrow, Malkovich, Donald Pleasence / sa dokazem preniest cez scenar a dam 77 % (14.04.2013)

Vynikající film, ve kterém se děje tu to, tu ono, ale nade vším stojí chlapík se strunou v ruce. Černobílá atmosféra mlhou zastíraných stínů je pěkná a funguje. Co se týká herců, tak kromě inventární Miy Farrow tu jsou výborní Malkovich, Cusack, nebo Fosterová. Dohromady je to nadprůměrný Woodyho film - mezi jeho ostatními si ho budete snadno pamatovat. (15.05.2007)