Tiene a hmla

Až na to, že se v podstatě nic nevyřeší a že se celý film tváří jako něco, co nakonec není, se jedná o lahůdkovou záležitost ve Woodyho filmografii právem zařazovanou k těm lepším dílům... navíc si během jeho sledování nesčetněkrát vzpomenete na jména jako je Kafka, James Whale apod. :) TO HAWK: Když nějaká postava (kupříkladu klaun) mění během filmu názory a postoje (např. když klaun nechce děti a na konci, když pozná o co by přišel, děti chce), tak tomuto jevu se říká "vývoj postavy" a u většiny dobrých postav bývá zálkadním předpokladem ;) (12.04.2006)

Filmy Woody Allena mě nikdy moc nebraly. Jsou většinou jaksi mimo realitu. Režisér si vytváří svůj vlastní svět s v tom se pohybují jeho hrdinové. Umělecky ty snímky nemusí být špatné, rovněž tak herecké výkony, ale z diváckého hlediska nic moc, i když si jeho filmy určitě najdou svojí diváckou obec. Otázka je, jak početnou. Ty dvě hvězdičky, které dávám neznamenají, že film je špatný. Spíš jde o to, že se můj vkus s režisérovým nějak minuly. Prostě se nepotkaly na spravném místě. (10.06.2012)

Upraveno v říjnu 2020. Stíny a mlha jsou klaunovou variací na téma německé exprese. Nejpůsobivějším triumfem tklivého intelektuálního (míním jako místo jeho uličnických nezbedností) klauna je vizuální stránka, zkušený Carlo Di Palma zapsal notový klíč v esteticky stylizovaných obrazech a do choreografických obřadů světla se stíny. Klaunovým impulsem pohybu je hledání vnitřního naplnění a osobního štěstí, neváhá pro zdar věci obětovat ani sám sebe, nezapomíná na očekávání a morální licoměrnosti, neodpouští si nezdvořilé jízlivosti k vyššímu střednímu stavu. Klaun se zlomyslně všude ptá: co je to normálnost? Je úzkost způsobena procesem přizpůsobení se očekávání té škrobené ctihodnosti společnosti? Dostáváme se ke klaunově filozofické potměšilosti o svobodě, a proto za spásu s úlevou představuje vůli k osvobození vnitřních světů z nesnesitelných společenských okovů. Klaun se baví žánrově, esteticky i intelektuálně. Klaunovým nástrojem zaníceného provokování je Max Kleinman (velmi příjemný Woody Allen), obyčejný mužík v neúprosném tlaku okolí. Klaun si pohrává s Hitchcockem, s židovstvím i s tolikerou odezvou na něj. Nakonec jen světy bláznů, vyděděnců a hříchů noci jsou jedinými bezpečnějšími útočišti před hněvem pletich bigotní morálky. Hlavní ženskou postavou filmu je Irmy (příjemná Mia Farrow), cirkusová polykačka mečů v nejzásadnější životní situaci, seznamuje se více s vlastní intimitou i akutní potřebou vnitřního světa. Důležitější postavou je Paul (pozoruhodný John Malkovich), cirkusový klaun v životní a intimní krizi. Nespokojenost je vyvolána materialistickou podstatou života, ale i pocitem osobního selhání a neochotou přijmout osobní zodpovědnost. K výraznějším postavám tu patří také Jack (zajímavý John Cusack), student filozofie s hédonistickou zhýralostí, s níž život bez zábran neúnavně polyká. Z dalších rolí: vůdčí člen ostražitých hlídek, budící Kleinmana, Hacker (David Ogden Stiers), Kleinmana povzbuzující paní domácí (Camille Saviola), cirkusová ženská smyslnost Marie (Madonna), akutním přebytkem mrtvol zaneprázdněný lékař (Donald Pleasence), naprosto zásadově vstřícný policejní šéf (Greg Stebner), vilnější šmírák a Kleinmanův nadřízený Paulsen (Philip Bosco), jistý seznam sestavující kněz (Josef Sommer), knězův policejní asistent (Ira Wheeler), proslavený čmuchal Spiro (Charles Cragin), Kleinmanova v noci probuzená snoubenka Eve (Kate Nelligan), Kleinmanova bývalá snoubenka ve stavu nenávisti Alma (Julie Kavner), vysmívající se Kleinmanův rival v povýšení Simon Carr (Wallace Shawn), cirkusový kouzelník v obdivuhodném vzepětí tvůrčích sil Almstead (Kenneth Mars), s Maxem náhle vstřícná animírka Dorrie (Jodie Foster), posmutněle vážná animírka Jenny (Lily Tomlin), či původce hysterického strachu a znamení smrti (Michael Kirby). Film Stíny a mlha je estetickou lahůdkou intelektuálního klauna. Klaunovo niterné cítění tak nezbedně dování s přirozenou rozpolceností podstaty života lidí. Půvabné žánrové i myšlenkové hrátky! (18.05.2011)

Nejnudnější allenovka co znám. Pochválit musím výbornou kameru, ovšem chce to nekoukat na film za slunečného dne, jinak neuvidíte nic než stíny. Líbila se mi i hudební složka, se kterou si pan režisér jistě vyhrál, a stejně tak jeho obvyklé koktání, které tak dobře umí Jiří Prager. Zajímavostí je, že vznikly dva (dost mizerné dabingy), MGM 2007 s šestatřiceti rolemi Libora Terše a patnácti Petra Olivy, a (o maličko lepší) TV Barrandov 2009. A tenhle znáte? Jdou tři a všechny čtyři z nich mluví Libor Terš! (18.06.2012)

Městem chodí vrah, domobrana beroucí spravedlnost do ruky a s heslem "kdo nejde s námi, jde proti nám" zabuší u vyklepaného úředníčka, který se, aby nebylo zle, pustí též do boje se "stíny a mlhou" a my sledujeme černobílou noc, která předčí jeho nejhorší noční můru, přičemž navštívíme i nevěstinec plný celebrit, cirkus s jeho bizarnostmi, kostel s odloženým miminem...... to vše v křivolakých uličkách, kde může číhat cokoli. Atmosférou i obsahem tohoto filmu se Woody tentokrát odklonil od intelektuálských konverzaček, ale i tady je to opět výborná zábava. (22.09.2005)