Bacurau

Rajcovne divoký koncept ktorý prekvapivo funguje a v podstate všetko v ňom do seba hladko zapadá. Umne vystavaná multižánrovka plná údernej symboliky, podmanivého zadosťučinenia a “tarantino-like” twistov. “Bacurau” šikovne spája estetiku brakového filmu a nekonvenčný štýl rozprávania. Vo svojej trúfalosti krásne podlé a významovo, z hľadiska formy aj obsahu, obohacujúce. (06.05.2020)

U tohoto filmu jsem si hned vzpomněl na nedávno viděnej snímek Saloum(2021). Proč? Protože to byl přesně taky takovej žánrovej hybrid. S tím rozdílem, že Saloum měl oproti Bacurau rozhodně vymazlenější vizuál. Teď už ale pár slov přímo k Bacurau. Film nemá možná tak oslnivej vizuál a ani až tak svižný tempo. Ale má to pár celkem dobrejch nápadů třeba jako drony vypadající jako UFO. Díky přeskakování mezi žánry prakticky divák neví na čem je a co bude následovat dál takže je udržován v permanentním napětí. Akce sice moc není a přichází víceméně až se závěrem ale když už přijde tak stojí celkem za to. Dojde i na nějaký to gore. Což potěšilo. Pobavila i dvojice která po odkráglování důchodců jedoucích v autě hned skočí do trávy na šoustačku. Dobrej byl i nahej černoch se svojí(taktéž nahou a bílou) starou. Sice to až taková pecka není ale ať nežeru. Takový filmy made in Brazília se přece jenom nevidí každej den a tak ty slabší 4hvězdy dám. Něco do sebe to určitě mělo a hlavně ani mi nepřišlo, že to mělo 131minut. (01.08.2024)

Dlouhou dobu jsem měl pocit blízký tomu, který mám při sledování Schormova filmu Den sedmý - osmá noc. Tady se ale od náznaku podobenství nenásilně přechází k akčnímu westernu, a nakonec jsem si nemohl nevzpomenout na Tarantina. Tenhle obecně přeceňovaný režisér ve srovnání s Bacurau prohrává na celé čáře a nepomůže mu ani z hlediska kvantity jasné vítězství v záplavě krve a rádoby vtipných keců o ničem, tak typických pro jeho filmy. Pro mě osobně moc příjemné překvapení z Brazílie. (24.01.2023)

Bacurau má své muzeum, tím se od většiny řekněme městeček odlišuje. Příliš lidí do něj však nechodí, to kdyby tohle změnil třeba takový Udo Kier, možná mohlo být všechno jinak. Muzeum, přehrada, místní, trocha politiky a všudypřítomné rakve, těmi to všechno začíná, když je přejíždí cisterna s vodou. Už tahle scéna navodí správně westernovou atmosféru, už u téhle scény je zřejmé, že ještě bude mít hlubší význam, tak jako vše výše zmíněné. Nenavazuje na ni však žádný masakr, spíše taková sonda do života jednoho městečka v Brazílii, dlouhý, rozhodně však ne nudný, klid před bouří. A také neustálé budování napětí, které nekončí ani když Kleber Mendonça Filho a Juliano Dornelles začnou postupně odhalovat karty, právě naopak. Ve druhé polovině se ve změti žánrů opět dere do popředí western a je to výborné, obzvlášť v muzeu, nebo u "zahradníků". Nejzajímavější a snad i nejvíce nejednoznačnou postavou je Michael Udo Kiera, u nějž jsou ty politické narážky samozřejmě patrné nejvíce. Stačí vzpomenout na scénu schůze, která o všech návštěvnicích prozradí to pro děj nejpodstatnější. 80% (16.06.2023)

„Kde všichni jsou?! Musí tu někde být!“ Blíž, než si myslíš, „nácku“…Bacurau je jiné. Vůbec nejlepší na něm je, že stále nevíte, co vlastně sledujete (já však vzal s povděkem hlavně fakt, že snímek není „sci-fi“ v tom smyslu, kterého jsem se obával). Bacurau je svérázný, lehce zaostalý zapadákov se soudržnou komunitou (která se „nezdá“). Už jen ta „vlajkonoška“ v podobě doktorky, jež vyhlašuje o zesnulé, že je kurva, dává od oka přesné diagnózy („Migrény, nevolnosti, je mi na umření…“ - „To bude kocovina.“), nechává v nemocnici přespávat ožraly či vyhrožuje odřezáváním mužských údů. Ostatní postavičky by též vydaly na pár řádků. Velký klad (ale současně i zápor) filmu je to, že má na vše čas. Mistrně využívá ticha před bouří, buduje atmosféru izolace, stísněnosti a pozvolného napětí…jen škoda té rozvláčnosti. Každopádně jde o překvapivě zábavnou, moderní „westernovou vybíjenou“ (bez míče, ehm). A závěr? Dlouho jsem neměl takový pocit zadostiučinění a škodolibosti. Za mě slušné 4*. „Bacha lidi! Místní asi budou ozbrojení…“ (05.01.2020)