Oči Laury Marsové

Slovo paranormální se ve filmu většinou vyjímá. Ne ale když se to natočí debilně a klasicky staromilsky po Americku. Do toho hraje céčková hudba plná neuvěřitelnýho napětí a lidi se chovají jak blázni. Oči Laury Marsové jsem měl opravdu problém dokoukat. Nápad by možná byl, ale myslel jsem chvílemi, že z toho napětí zhebnu nudou. (14.06.2011)

Áčková vyvražďovačka nasáklá duchem 70. let s kreditem Johna Carpentera jako jednoho ze scénáristů, bohužel tomu chybí nějaké skutečné napětí a chvílemi má při smrtelně vážně míněných dialozích nezáživných charakterů cynický divák spíš chuť prskat smíchy (jedna z těch chvílí je při úvodním songu Barbary Streisandové, který je textově úplně mimo). Přiznám se, kdyby film nenabídl zajímavou sondu do profesního života fotografů, nesnažil se o sociální komentář na téma vydělávání prachů sexem anebo násilím a nenabízel scény z amerického velkoměsta 70. let, asi bych hvězdu ubral. (01.05.2012)

Film, který mě potěšil áčkovějším obsazením - od pozdějšího režiséra Impéria vrací úder a Robocopa 2 Kershnera přes Fay Dunaway až po mladé Dourifa, Auberjonoise, Juliu a hlavně nečekaného Tommy Lee Jonese. Toho jsem takhle mladého ve filmu nikdy neviděl a už tady nehrál špatně. A samotný film? Nečekejte horor, tohle je klasický thriler se vším všudy. Žena v ohrožení, sériový vrah, neohrožený policista, láska a trojice podezřelých. Dalo by se říct neurážející tříhvězdičková pohoda se skvělým obsazením. Ovšem za finální twist musím přidat ještě jednu hvězdu, po dlouhé době mě fakt nějaká pointa překvapila. PS: Výborný dobový soundtrack plný discopecek - Boogie Nights, Shake Your Booty a geniální Let´s All Chant. (01.07.2014)

Oči sice sympaticky pokukují po giallu (hrdinka umělkyně svědkem vraždy, stylové kvartýry...), ale scénář čtyř scenáristů v čele s Carpenterem (!) je uondaný a prost jakéhokoli napětí, vraždy jsou nudné, konec přitažený za vlasy a přitom zoufale nepřekvapivý a jak je Faye krásná, tak tu hraje nepěkně melodramaticky. Škoda, že to nedostal do pracek de Palma. (29.01.2021)

Příběh postavený na několika dobrých nápadech, které byly později společně i jednotlivě recyklovány v řadě televizních filmů, zatím nikdy se však nedočkaly výrazněji vydařeného zpracování. A to bohužel platí i o Kershnerově filmu. Chybí mu pořádné napětí, švih i uvěřitelnost a to i v případě, že divák přistoupí na hru o očích Lauřiných. Navíc jde o film, který dost brutálně poznamenal zub času. Bez mučení přiznám, že jsem nostalgickou reprízu občas neustál a popohnal rychloposuvem. (10.04.2012)