Nočné zvieratá

Velmi zajímavé, syrové a drsné. Ony už jen ty úvodní titulky byly masakr, co si budeme povídat... Ačkoliv chápu knižní příběh jako nezbytnou součást osudu hlavní hrdinky, přesto mi více vyhovovaly ty scény z amerického zapadákova než současnost temného převážně nočního sídla v L.A. Chvílemi to přepínání knihy a reality v napínavých momentech až rušilo, ale zřejmě to tak bylo nutné a tvůrci to tak chtěli... Moc se mi líbila kamera a jestli byl někdo skvělej tak Shannon v roli utahaného vyšetřovatele. Ano, už to tady bylo mockrát. Opuštěná Route XX, krom pruhu asfaltky jen míle zaprášené pustiny a partička vidláků, co si odchytí slušňáky a dá jim to z nějakého zásupného důvodu vyžrat. Ale to, jak byl příběh vystavěn jej právě díky hlavní hrdince trochu odlišuje od ,,klasické'' americké vyvražďovačky. Tím jej činí originálním, psychologickým. To co se děje na stránkách knihy se totiž neděje bezdůvodně a jistě není náhoda, že jako první si rukopis má přečíst Susan, jíž je i kniha na první stránce věnována. Nechtěl bych opomenout i skvostný soundtrack, který mne zaujal už při sledování. Konec byl takový všelijaký, výkladů může být více, ale já bych řekl, že byl zybtečně jednoduchý. Dávám tedy za 4 stránky rukopisu. * * * * (08.07.2018)

Příběh o ženě, která nechtěla překonávat překážky a o muži, který jí to připomenul. Zločin a trest na způsob Toma Forda. Žít a zemřít v dekadenci.. Audiovizuálně podmanivá mnohovrstevnost, která knižní motiv texaské pomsty metaforicky přenáší do bolestné reality. Líbí se mi, jak se archetypálnost postav a nelogičnosti v brakovém románu dají snadno omluvit jeho fiktivností i autorův smysl pro detail (volné šaty na nemocném detektivovi, čistota nehtů a toaletního papíru Raye Marcuse). Říkáte artová snobárna? Snobství je definováno jako přisuzování přílišné důležitosti společenskému postavení, módním trendům a majetku. Jakási víra, že existuje korelace mezi sociálním statusem a cenou člověka a já myslím, že cena člověka tady byla stanovena velmi přesně. Když se film formou přiblíží charakteru prostoru, ve kterém se odehrává, znamená to snad, že je takový ve své podstatě? Pak je Lost Highway příliš schizofrenní, Neon Demon příliš povrchní a Holičství příliš rasistické.. „No one writes about anything but themselves...” (30.11.2016)

Strhující klamání tělem. Film zdánlivě přestylizovaný a zaměřený na formu a materiální věci, chladně pragmatický a nemilosrdně násilný. Zároveň však podprahově odzbrojující sonda do reality dnešního světa s kupou naprosto zásadních životních otázek ve smyslu správnosti/nesprávnosti žití dnešního života, řešení důležitých cílů, směrů a názorů, které ovlivňují budoucnost a definují přítomnost člověka. Film podobně sofistikovaný, moudrý a divácky krajně nepřístupný, jako Konzultant Ridleyho Scotta. Scénáristicky však ještě propracovanější, proto má v hodnocení ten kousek navíc. Opět i zde platí, že narážky některých uživatelů na snobství apod. pramení z jeho nepochopení a tím pádem i nepochopení toho, jaké myšlenky a poselství snímek vyjadřuje. (11.12.2016)

Asi obsahuje spoilery. Dva filmy v jednom. Banálny rape and revenge triler (ktorý z priemeru jemne dohora povyťahuje snáď len prašná texaská výprava a skvelý Michael Shannon, ktorého by ste v podobnej chvíli aj vy určite chceli mať na svojej strane) a pomerne tupá melodramatická vzťahovka s úplne nezaujímavými postavami. Jake to uhral celkom fajn, ale Amy Adams je sympatická asi ako pes s besnotou. Nebyť Shannona, zrejme idem na 40%. (13.03.2017)

Až se budu letos o vánocích sprchovat, tak se musím podívat, jestli mi náhodou nenarostla kunda, případně jestli jsem nezačal rektálně menstruovat. Jinak si nedokážu racionálně vysvětlit, jak jsem dokázal zachytit všechny mimikou naznačené pocity ženské hrdinky a plně je pochopit. Pravděpodobně bude na vině neuvěřitelně žhavá Amy Adams. Jistě, sice tam neobnažila ani kotníček a nad čtvrtkou kozy čouhající z koktejlových šatů se dá jen těžko vyhonit, ale ta její napudrovaná sexy tvářička je prostě ideálním materiálem pro bukkake párty. Pravda, v Příchozích mě teda spíš odpuzovala, ale stačí troška Max Factoru a jeden hned taje. Kupodivu to nebylo debilní ani dějově a moji pozornost si to udrželo i po dvou rohypnolech a flašce vodky. Chorobná buržoazní honba za společenskými statusy, nevkusným blahobytem a kožichem slepeným ze sto dvaceti činčil představuje nepostřehnutelnou propast do hlubin duševní osamělosti a já jsem neskutečně rád za to, že chodím s pletenou taškou v teplákách za starým Nguyenem do večerky pro lahváče a mám nepovrchní přátele, se kterými je můžu vypít… vlastně ne, nejsem za to rád, ale nějak svůj ubohý život omluvit musím. Snobská artovka par excellence. (17.01.2017)