Dobří holubi se vracejí

Na české (československé) poměry neskutečně dobře zrežírovaná záležitost. Až se mi nechce věřit, že ten samý člověk diriguje blitkoidní Ulici. Důraz na sugestivní podání odvykačky, s náběhem do psycha, je sice více než klasický, Klein se ale nebál lehké anarchie s kamerou, takže výkvět české herecké společnosti uvidíte z úhlů, z jakých jste je ještě neměli čest spatřit (a to doslova). Klein si zaslouží pochvalu i za vedení herců - hvězda na hvězdě, ale přesto jedna životná role vedle druhé. Skvělý Kńažko a dobrý scénář Pecháčka, jenž se bohužel příliš drží schémat/klišé/pravidel filmů z prostředí psychiatrických léčeben a vězení. Na druhou stranu, asi to v nich probíhá doopravdy dost podobně... (23.11.2006)

Sonda do strápenej ľudskej duše. Silne empatický náhľad do mysle alkoholika. Film o túžbe človeka po slobode a zároveň o ťažkom kríži, ktorý si musí niesť na vlastnom chrbte. Milan Kňažko excelujúci vo svojej životnej úlohe. Rebel, ktorý ide hlavou proti múru. Sebedeštrukčný hrdina, ktorý by si mohol ruku podať s R.P.McMurphym z Formanovho "Preletu nad kukučím hniezdom". Celá plejáda skvelých hercov. Výborná kamera. Vynikajúca réžia. Jeden z najsilnejších česko-slovenských filmov. "Dobrí holubi sa vracajú". **** (06.03.2016)

Toto by měli pouštět povinně všem dnešním alkoholikům (ale to i třeba zamenité Tažné ptáky nebo Ikarův pád), anebo je s tím alespoň strašit před spaním, a nad nimi by mohl stát sám vrchní ošetřovatel Masák (po nějakém čase skvělý záporák pana Hrušinského) se svými avantgardními léčebnými metodami s notýskem v ruce a rozdávat ty své černé puntíky:-) Velmi dobrý spíš dramatický film, místy s depresivní atmosférou (šikana, beznaděj, ponížení, bolest) ale hlavně s opravdu mimořádným hereckým obsazením. Každý zahrál tak jak jen to bylo v jeho silách, tedy víceméně dobře:-) (19.05.2006)

Celé Básníky pokládám za hloupé, takže jsem byl mile překvapený úrovní Pecháčkova scénáře. Naprosto jsem neměl pocit, že se dívám na komedii, nepostřehl jsem ani alegorii odporu proti totalitní zvůli. Ten obraz je nejednoduchý, nejednoznačný, neuchyluje se k žádné zkratce. Josef Somr, přehlížený a nedoceněný velikán, zde v roli primáře vysvětluje nejpřesněji a velmi hodnotně, oč vlastně jde. „Nespravedlnost je přece všude, tak proč si na ni stěžujete zrovna tady?“ „Nejtěžší rozhodnutí na světě jsou ta, při kterých nejde o svět, ale o toho, kdo rozhoduje.“ (19.01.2011)

„Říhnutí je neslušné. Neslušné je zakázané. Zakázané je tajemné. A tajemné je láska.“ Místy i vcelku zábavný, ale povětšinou vážný a místy vyloženě depresivní náhled do života obyvatel jednoho „avantgardního“ ústavu pro alkoholiky. K herecky výborně obsazeným svěřenců „léčebny“ jsem si dokázal rychle najít vztah, ačkoliv ke Kňažkově postavě jsem místy neměl úplně pochopení a jeho rebelující tendence mi občas přišly trochu zbytečné. Hrušínského despotický ošetřovatel sice působil téměř démonicky, ale jeho systém koleček v podstatě příliš neznamenal, neb to nebylo o boji s personálem, ale se sebou samým. Nejsilnější pasáží pro mě bylo „vykloktávání“, nejslabší pak Lexovo tendenční „prozření“ ke konci filmu. Celkově to vidím na solidní 4*. „A co budete dělat?“ - „Človek má dve možnosti. Buď usiluje o anti-inštitúcii, a stane sa kacírom, alebo je vo svojom odpore sám a stane sa z neho mučeník.“ - „A co vy?“ - „Ja? Ja sa ožením!“ - „To je třetí možnost?“ - „Ne, to je ta druhá. Bude z něj mučedník.“ (04.05.2018)