Dobří holubi se vracejí

I když mi Milan Kňažko v českých filmech vadí svou jistou afektovaností, film se mi líbil hlavně pro vzpomínkové scény z 50. let, které reflektuje neideologicky (i když celkově se mi zdá, že Klein dost vychází z Kachyni - výtvarnou stylizací i nostalgičností - ale jen a jen ku prospěchu věci) a jimž vévodí výstup Petra Čepka, který za doprovodu benja pěje odvázanou dvojsmyslnou píseň Lehni si, Mařenko, na záda (nutno říci, že hudební složka filmu je na pozdní 80. léta - kdy do filmu pronikal poprockový umělohmotný zvuk - výborná - Harry Macourek přeci jen byl jazzmann a zároveň ještě školen v klasické hudbě). Dobré a realistické výkony tu podali rozhodně Zdeněk Řehoř v roli učitele a Pavel Zedníček fotbalisty, nemohli být vybráni lépe (naopak Labuda není špatný, ale jako pijící farář mi moc nepřišel). Bez komentáře jsou pak Menšík a Hrušínský. (17.01.2011)

Velmi silná tragikomedie Dušana Kleina o závažném sociopatologickém jevu v naší společnosti, který byl do té doby tak trochu tabu. Komedie o marném boji se závislostí na alkoholu...to samo o sobě chce velký nadhled a odvahu. Nejsmutnější je ale už sám hodně popisný (a spojlerující) metaforický název snímku... Dá se tu dokonce vycítit jistá paralela s Formanovým Přeletem nad kukaččím hnízdem - hlavní hrdinové a jejich boj proti totalitní zvůli je očividný, ale Dušan Klein zůstal bohužel stát někde na polovině cesty... Podobné filmy: Ikarův pád, Tažní ptáci, Dnes naposled, Zjasnělá noc, Hadí jed, Hodina klavíru (13.10.2007)

Kleinův snímek, který se hemží nestory české herecké školy stojících na jedné či druhé straně barikády v protialkoholní léčebně, přináší zajímavou sondu do stinnějších stránek lidského bytí (a nemám tím na mysli jen boj s démonem alkoholu). Inu jak se říká: „Alkohol je metla lidstva!“ Ale já zároveň musím jedním dechem dodat: „Občas se zamést musí!“ :-) No a teď si pojďme společně zazpívat hymnu Václava Hrabině, který chtěl alespoň rovně viset, když nemohl rovně stát: "Žít jako člověk, chtít lepším být, pracovat pilně, přestat už pít, líbat svou ženu, rodiče ctít, dětem svým příkladem jít. Můj bratře v bílém, pomoz mi žít, pomoz mi hledat, pomoz mi chtít, pomoz mi dávat, pomoz mi brát, pomoz mi zas rovně stát." (02.07.2013)

Kultovní, depresivní skvost se špičkovým obsazením, spoustou protikomunistických provokací, inteligentní scénář, úžasné postavy, další záporák Rudolfa Hrušínského... Co dodat - až se mě někdo bude ptát, proč pohrdám porevolučním českým filmem, budu jmenovat třeba tuhle pecku jako příklad čehokoliv, co v kapitalistických českých filmech nenajdeme. :) (12.08.2007)

Těžko říct... Jako celek na mě film nezapůsobil tak, jak by asi měl, ale jednotlivostmi vytaženými z kontextu rozhodně stojí za to. V první řadě s výborným Milanem Kňažkem v hlavní roli. I s těmi dalšími ve vedlejších postavách. Nevím, zda to byl scénáristův záměr, ale už jen pouhé zdůrazňování oslovení v prvním pádě u Rudolfa Hrušínského budilo dojem nadřazenosti a moci. Stejně tak výborné výkony dalších, zaujal mě například Zdeněk Řehoř nebo Miroslav Macháček. V neposlední řadě pak osobnost Josefa Somra, jehož hlášky, byť kontroverzní, stojí za zamyšlení. A nelze zapomenout ani na povážlivě unaveného Vladimíra Menšíka a jeho poslední roli před kamerou. Oceňuju kontrast tématu (na můj vkus až příliš naturalistická scéna léčebné metody vyplachování úst alkoholem) a barokních kulis ve spojení s éterickým operním doprovodem. V retrospektivních záběrech překvapivě únosná Eva Vejmělková a zajímavý začínající Michal Dlouhý. Včetně poměrně odvážných narážek ve stylu, že "Nejedlého Smetana" může produkovat duchovně založenou hudbu. Ovšem závěrem - prohlásil-li Hrušínský, že kdo si u práce zpívá, je potenciální flákač, pak já jsem doubleflákač:-) (01.11.2008)