Dobří holubi se vracejí

Film s řadou hereckých hvězd odehrávající se (kunsthistorická vsuvka ;o) v barokně upravených prostorách premonstrátského kláštera v Želivi. Velmi slušná je kamera, drze snímající velké detaily obličejů z nichž plynule klouže na celek místnosti a zase zpět. Překvapí trochu netypická role Rudolfa Hrušínského jako despotického hlavního ošetřovatele, jíž znova dokládá, že to vskutku byl jeden z nejlepších herců, které jsme kdy měli. Velmi příjemným překvapením je taky skutečně silná, napjatá atmosféra. Velmi slušný je i herecký výkon Milana Kňažka a řady dalších herců, pokud jim scénář dopřeje alespoň nějaký prostor. Místy však jsou Dobří holubi nechtěně komičtí, když režijními přístupy poněkud připomenou "básníky", což je nepochybně chyba. Herci také občas působí poněkud nepřesvědčivě, jaksi koženě. Občas se zdá, že pořádají soutěž v uměleckém přednesu (Labuda). Také jejich gesta jsou mnohdy značně stylizovaná a působí nepřirozeně. Nabízí se srovnání s vnějškově podobnými filmy Karla Kachyni (Pozor vizita), přičemž Klein v tomto srovnání dosti jednoznačně prohrává, přestože v některých chvílích (dialogy, například Kňažko - Somr, Kňažko - Hrušínský) se mu blíží. Samotnou kapitolou je posledních deset minut filmu. Návštěva jednotlivých protagonistů je dobrý nápad, i když možná až příliš didaktický, ovšem z hlediska budování děje jako poměrně sevřeného celku je notně kontraproduktivní, protože jeho koncentrovanou atmosféru ruší a boří. Myslím, že by bylo filmu lépe bez něj. Podepsalo se na něm (stejně jako na celém filmu) režisérovo přesvědčení, že léčebné metody v protialkoholních léčebnách jsou k ničemu (pít se má s mírou) a zároveň zjevná snaha budovat film jako alegorii nesvobodné komunistické společnosti. To je ovšem IMHO opravdu hodně mimo. Docela by mě zajímalo, co si o tomhle filmu myslí takový Nešpor nebo další lidé, kteří věnovali celý život práci v protialkoholních léčebnách... Celkový dojem: 70% PS: komedie to není ani omylem a jestli být měla (některé scény, například ta s draním peří, skutečně trochu připomenou například Menzela), tak se asi někde něco "poněkud nepovedlo", osobně jsem však radši za tuto mrazivou verzi... (15.07.2008)

Neskutečný film, který mě překvapil tím, jak je silný a jak je skvěle zrežírovaný. Scéna, kde se hlavní hrdina Lexa v podání výborného Milana Kňažka dostane na oslavu Sonina představení je ve své absurditě nádherným koncem. Skvělé herecké výkony, kde se nikdo nesnaží nutně vynikat a i herecké legendy hrají pro příběh. Pro mě další důkaz, že se vyplatí českou tvorbu sledovat. Minimálně tedy tu starší. (17.02.2014)

Jednoznačná inšpirácia Preletom nad kukučím hniezdom a posledná rola Vladimíra Menšika, ktorý sa rozlúčil práve rolou, ktorá mu žiaľ v tom čase už sadla - alkoholizmus. A bolo to na ňom aj dobre vidieť, ale výrok určite pravdivý: "Lepší napitý než být zapitý." Inak celkovo sú herecké výkony geniálne, ale čo iného sa od Labudu alebo Hrušinského dalo očakávať. Pre Kňažka zrejme životná rola. Každopádne ma to dejovo až tak nezaujalo. Predsa len, pre pár ožranov mi stačí zájsť do najbližšej krčmy a tam si človek tiež vždy vypočuje rôzne múdra. (12.05.2020)

Těžko říct... Jako celek na mě film nezapůsobil tak, jak by asi měl, ale jednotlivostmi vytaženými z kontextu rozhodně stojí za to. V první řadě s výborným Milanem Kňažkem v hlavní roli. I s těmi dalšími ve vedlejších postavách. Nevím, zda to byl scénáristův záměr, ale už jen pouhé zdůrazňování oslovení v prvním pádě u Rudolfa Hrušínského budilo dojem nadřazenosti a moci. Stejně tak výborné výkony dalších, zaujal mě například Zdeněk Řehoř nebo Miroslav Macháček. V neposlední řadě pak osobnost Josefa Somra, jehož hlášky, byť kontroverzní, stojí za zamyšlení. A nelze zapomenout ani na povážlivě unaveného Vladimíra Menšíka a jeho poslední roli před kamerou. Oceňuju kontrast tématu (na můj vkus až příliš naturalistická scéna léčebné metody vyplachování úst alkoholem) a barokních kulis ve spojení s éterickým operním doprovodem. V retrospektivních záběrech překvapivě únosná Eva Vejmělková a zajímavý začínající Michal Dlouhý. Včetně poměrně odvážných narážek ve stylu, že "Nejedlého Smetana" může produkovat duchovně založenou hudbu. Ovšem závěrem - prohlásil-li Hrušínský, že kdo si u práce zpívá, je potenciální flákač, pak já jsem doubleflákač:-) (01.11.2008)

Kleinův snímek, který se hemží nestory české herecké školy stojících na jedné či druhé straně barikády v protialkoholní léčebně, přináší zajímavou sondu do stinnějších stránek lidského bytí (a nemám tím na mysli jen boj s démonem alkoholu). Inu jak se říká: „Alkohol je metla lidstva!“ Ale já zároveň musím jedním dechem dodat: „Občas se zamést musí!“ :-) No a teď si pojďme společně zazpívat hymnu Václava Hrabině, který chtěl alespoň rovně viset, když nemohl rovně stát: "Žít jako člověk, chtít lepším být, pracovat pilně, přestat už pít, líbat svou ženu, rodiče ctít, dětem svým příkladem jít. Můj bratře v bílém, pomoz mi žít, pomoz mi hledat, pomoz mi chtít, pomoz mi dávat, pomoz mi brát, pomoz mi zas rovně stát." (02.07.2013)