Dobří holubi se vracejí

"Čím větší intelekt, tím komplikovanější život." Jak se to stalo, že mi tento skvost československé kinematografie tak dlouho unikal? Holt není reprízován 4x do roka, naštěstí - ještě mi ho televize nestihly zošklivit. Když jsem se s "Dobrými holuby" setkala poprvé, byla jsem mladá a blbá, obsažený humor jsem nechápala a dramatická složka mě nebavila. Teď už nejsem mladá... Příběh o jednom topiči, jeho lásce i jeho démonech, tentokrát zaujal bez problému. Po hospitalizaci v "lázních" přibylo humoru i hořkosti, zazněla spousta moudrých vět a můj oblíbenec Hrušínský si střihnul pěkně hnusnou svini. Herecké složení se sešlo vynikající, byť většina charakterů zůstala jen zběžně nahozená. Důvod, proč nemůžu jít na plný počet, neleží ve filmu (ten je vážně výborný, hlavně není plytký a nutí diváka přemýšlet), ale ve mně: chybí mi hlubší pochopení pro alkoholiky. Sama k chlastu netíhnu a tak jednoduše nerozumím, proč si lidi touto berličkou prasí mozek a chovají se jak hovada. Jsou přece lepší způsoby, jak uniknout realitě nebo řešit problémy. 85% (06.06.2011)

Velice působivý a smutný příběh o většinou marném boji s alkoholem a vlastní životní deziluzí. Nemohl jsem uvěřit, že byl film natočen v roce 1988, protože takovou akumulaci politických narážek (Nejedlého Smetana s málo ateistickými andělíčky, pan ministr Vladimíra Menšíka či to smutné povzdechnutí nad tím, že kdekoli o něco jde, musí u toho být takové svině!) by člověk rozhodně před listopadem nečekal. Vedle sugestivně a přesvědčivě vylíčeného prostředí protialkoholické léčebny hlavní váhu dodává filmu naprosto skvělé vybrané osazenstvo ústavu, které jako by bylo přímo příslušenstvím tohoto ponurého místa. Nejotřesněji působí zničená postava Vladimíra Menšíka, který se do filmu dostal snad právě tím, že v osudné době trávil své poslední dny v léčebně, kde se film natáčel. (25.12.2004)

Toliko hereckých ikon. Kde jsou ty zlaté časy naší kinematografie... Osobnost za osobností, nicméně vtipů velmi pomálu a vážně se to opravdu brát nedá. Když už nějaká ta vtipná scénka přišla, nebylo to pravé ořechové, spíše jako v křeči. Chybí mi zde nějaký hudební podtext, který by dokázal rozvrátit trochu ztrnulou atmosféru. Proto dávám jen průměrné hodnocení a možná lehce nedoporučuji. (20.07.2018)

Celé Básníky pokládám za hloupé, takže jsem byl mile překvapený úrovní Pecháčkova scénáře. Naprosto jsem neměl pocit, že se dívám na komedii, nepostřehl jsem ani alegorii odporu proti totalitní zvůli. Ten obraz je nejednoduchý, nejednoznačný, neuchyluje se k žádné zkratce. Josef Somr, přehlížený a nedoceněný velikán, zde v roli primáře vysvětluje nejpřesněji a velmi hodnotně, oč vlastně jde. „Nespravedlnost je přece všude, tak proč si na ni stěžujete zrovna tady?“ „Nejtěžší rozhodnutí na světě jsou ta, při kterých nejde o svět, ale o toho, kdo rozhoduje.“ (19.01.2011)

Přišlo mi to celkem zvláštní s takovými zvláštními dialogy, zvláštní stavbou scén, zvláštními flashbacky a zvláštním řiháním do ucha (snad mě velkej šéf nesmaže za nadměrné používaní slova ,,zvláštní´´ a nebudu muset jet na nějákej kurz slovní zásoby.) Navíc se nejedná o žádnou komedii, místy naopak o celkem solidní psycho. Některé pasáže (košťata) jsou opravdu nepříjemné a na dobu vzniku velmi odvážné. Ale až na postavu pana Hrušinského mě nic moc dvakrát nezaujalo. Je to za dvě a půl, zaokrouhlených na tři. (20.03.2019)