Papírový dům (Netflix verze)

Klobouky dolů a kalhotky taky, tohle je klenot, který třeba uložit, zpečetit a archívovat! Španělé servírují v 17 hodinách nejlépe promyšlený money heist a vyjednávací Thriller zároveň, při kterém si napětím budete kousat nehty, trhat vlasy, polykat prášky, pít redbull, měnit si prostěradlo a zapomenete jít do práce. Budete svědky největší loupeže v historii, kde mozek celé operace vymýšlel plán půl svého života, díky čemuž je před policii pokaždé o 5 kroků napřed. Každá proměnná a každý krok je promyšlen na milimetr přesně. Skvěle napsané postavy ( Profesor, Berlín, Tokyo a hlavní inspektorka si všechny scény kradou pro sebe), scénař je tak nápaditý, kreativní a promyšlený, že se zdá až neuvěřitelné, že tohle někdo zvládnul vymyslet. Hlavní bandu zlodějů budete milovat a postupně některé i nenávidět. Skvělá je i gradující hudba, která když je podpořena náporem zvratů, máte pocit, že sledujete finále Saw. Tolik zvratů v 17 hodinách Španělé nenaservírovali za celou svou kinematografii!! Samozřejmě dojde i na Stockholmský syndrom, díky kterému uvidíte i sex v trezoru a nespočet mouder a hlášek, které servíruje vynikající Berlín ( Historka o vzpurných pannách a jaderných hlavicích vycházející z ženské dělohy nemá chybu) Neskutečný zážitek, který jsem musel zhlédnout za pouhé dva dny, protože La Casa de Papel je droga, na které začnete být závislí už po prvním díle. Takže bacha! Španělé v nejlepší formě! Doporučuje 10 phoenixů z 10! (27.06.2019)

Lepší 3* za všech 5 sérii v deseti dnech. První loupež funguje lépe (za 80%), postavy jsou převážně super a jeden snadno přehlédne, že si nakonec chtějí natisknou 4 tuny papírových eurovek na každou hlavu zloděje a odejít s tím v cestovce. Druhá serie je něco jako další Prison Break. Šablona je téměř totožná, ale podruhé už spousta věcí tak hladce nefunguje a aby se to zamaskovalo, vše musí být přehnanější a jede se v twistových liniích beznaděj, debilita (nějaké postavy), naděje a genialita (většinou Profesora) = u mnohých událostí a příčinách/důvodech některých "zvratů" jsem solidně trpěl. Co tvůrcům opět hodně uniká, je náročnost práce a přepravní kapacita 90 tun zlata a s tím spojená logistika, kdy se viditelně pracuje jen s desetinkou. Ale na covid karanténu je to celé fajn vycpávka. (21.12.2021)

Precizně vysoustružený seriálový klenot ze Španělska, který Vás od první vteřiny vtáhne přímo doprostřed dění a už nepustí. Tak asi nějak takto lze velmi stručně popsat seriál La casa de papel, který mimoto zaujme také vrstevnatým komplexním scénářem, barvitými charaktery (Nairobi, Denver, Helsinki) či třeba úderným ikonickým soundtrackem. Tvůrci ze všech těchto ingrediencí vytváří chytrý a neuvěřitelně vtahující seriálový koktejl, u něhož budete po většinu času v němém úžasu nad propracovaným plánem loupeže v režii geniálního Profesora. Celý seriál je navíc koncipován tak, že si po skončení dílu zkrátka MUSÍTE pustit díl další, takže se mi mnohdy stalo, že jsem začal sledovat po obědě a končil až ve čtyři ráno. Ale nelituji, jelikož La casa de papel je na seriálovém poli neotřelým a dominantním hráčem, kterému byste měli věnovat svou pozornost. Vážně za to totiž stojí. Výborná práce! (Netflix) „Bella Ciao!” (29.08.2021)

Seriál hodnotím po dvou sezónách, protože si myslím, že měla druhá řada všechno uzavřít. Od třetí série nebudu započítávat hvězdičky do celkového výsledku, protože se stejně jako u nastavovaného Wentworthu, jedná už o něco jiného. Já jsem si tedy obě sezóny krásně užil, příběh mě mocně bavil, i když jsem si za celou dobu našel pouze jedinou jakž takž sympatickou postavu. Já mám prostě ke zlodějům asi větší antipatii než k sériovým vrahům, protože Dextera jsem si oblíbil docela hodně. K druhé řadě jsem měl sice více připomínek, přesto byla velmi vydařená, a celý seriál můžu jedině chválit. (24.02.2020)

Tak žádná euforie se nekoná. Začátek sice sliboval dost nevšední seriálový zážitek, ale stejně jako mrda dalších souputníků, dojel na určitou šablonovitost a nezbytné seriálové klišé. Tam, kde by filmová podoba kopala jak mula, tam seriál nutně naráží na mantinely formy. Ačkoli je seriál prošpikován řadou dech beroucích zvratů, brzy vám dojde, že i ve zvratech časem můžete sledovat nápadnou předvídatelnost a umělé nastavování děje, aby bylo o čem točit. Co se nedá v žádném případě upřít, tak to casting - takhle sympatickou a osobitou skvadru by člověk pohledal a je vidět, že je Španělsko líhní nových a nadějných tváří světové kinematografie. Nicméně tak či onak, má slova o šablonovitosti dostávají reaálné kontury, když 3. řada seriálu prakticky kopíruje první dvě a z původně velmi nadějného projektu se stává možná neokoukaná položka v seriálových archivech, ale z mého pohledu rovněž značně přeceňovaná záležitost pro nenasytné hltače čehokoli na pokračování... (13.09.2020)