Vážení přátelé, ano

Cestou přestavby s vyhlídkou brzkého kapitalismusu, dilemata podnikání a kádrů v dobově pevně ukotvené taškařici L.Pecháčka (nejlepší básníkovská léta), která ve fázi realizace s poetickou ambivalencí propojila československé herecké opory, léta předstíraných hospodářských přeměn, lechtivost sexuální tematiky i salónní rebely Hapku s Horáčkem. Záchodové mísy, kamna, teplo a radost z práce v nadčasovém zpracování s výhodou pro ty, kdo ducha doby zažili. "Hlavně nic neposrat, chystají se změny !" Vanišův nenápadný vypravěčský kameramanský standard. 3-4* (15.12.2013)

Kritika socializmu, so štýlom typickým pre Lasicu, či až Svěráka a Smoljaka. Lasicovi však nesekunduje nikto výraznejší, keďže Kodet, Hrušínský, Satinský aj Labuda hrajú vedľajšie postavy, málo výrazné. Námet je vtipný - socialistický podnik, ktorý predáva záchodové misy, je ťažká klasika. Takisto prekvapí, že sa to do kín podarilo uviesť ešte pred pádom opony v 89tom. (31.12.2021)

Těžko se dnes hodnotí film, který se snaží s tím socialismem něco udělat. Ano, jednotlivé situace jsou i vtipné ("člověče, nezlob se u nás na krátko zdomácnělo), ale celkové pojetí snímku je z dnešního hlediska trochu mimo mísu. Prostě komunista stoupá "proti své vůli" vzhůru a my ostatní mu máme tleskat za to, že se na svět dívá trochu normálně. Každopádně film je ojedinělý tím, že je jedním z posledních komunistických a je tak trochu obrazem své doby. Lehké socialistické 3* (06.01.2010)

Je toho víc...předně - umřel Lasica, bard, komik, múdry človek...boha jeho!!! Pak Hapkova "tittle" ouvertura, uvedení do kin ještě před listopadem, geniální navození atmosféry paradoxu a zase ten Lasica Milan - tentokrát jako průvodce životem "skoropadesátníka" se všemi jeho negativy ale naopak i klady. Tady si vybere snad úplně každý, jak inteligentní pozorovatel života, tak i znalec (účastník) onoho neblahého údobí skomírajícího socíku. Za mne rozhodně 4+! (20.07.2021)

Po dvou Olmerových filmech se Svěrákem a dvou Kachyňových s Heřmánkem přichází na sklonku 80. let Kleinův příspěvek k tématu "krize středního věku sympatického polointelektuála na prahu stárnutí". Všechny tyto filmy mají mnoho společného a podle mne Kleinův opus všechny dosavadní překonává, především bravurním propojením pohledu na osobní smysl života s geniální satirou reálného socialismu. Skoro neuvěřitelné, že to soudruzi povolili, i když v rámci "přestavby", proč ne, že ano. Kouzlem nechtěného se bortící se kamna v závěru mění v proroctví - píše se rok 1989 a je úžasné, jak celý film nezvratně směřuje ke kolapsu systému. Bobovi rodiče ve starobinci naopak dávají připomenout, že tady ještě před "socialismem" byl nějaký jiný svět (nemluvě o panu Palečkovi). Úvodní Hapkova-Horáčkova píseň nemá chybu, flegmatický Lasica je k sežrání. Je tam toho hodně a všechno kompaktní. Zkrátka, z Kleinových filmů, které jsem viděl, je tento nejlepší. Oceňuji geniálně lapidární komntář od NinadeL. (14.05.2011)