Vážení přátelé, ano

Těžko se dnes hodnotí film, který se snaží s tím socialismem něco udělat. Ano, jednotlivé situace jsou i vtipné ("člověče, nezlob se u nás na krátko zdomácnělo), ale celkové pojetí snímku je z dnešního hlediska trochu mimo mísu. Prostě komunista stoupá "proti své vůli" vzhůru a my ostatní mu máme tleskat za to, že se na svět dívá trochu normálně. Každopádně film je ojedinělý tím, že je jedním z posledních komunistických a je tak trochu obrazem své doby. Lehké socialistické 3* (06.01.2010)

Snad jediný film, který se celý natáčel v Rakovníku a zdejší továrně na výrobu dlaždic, ve filmu přetvořenou na továrnu na výrobu sanitární keramiky - WC. Několik scén se také natáčelo na zámečku Dřevíč u Nižbora, kde dnes opět bydlí Karel Schwarzenberg. Poměrně vtipné, i když dnes se na tento film dívám spíše jen pro připomenutí absurdit minulého režimu, v jejichž ztvárnění se scénaristé opravdu vyřádili. Milan Lasica kouzelný především jako harmonikář :-) Přiznám se, že rukopis režiséra Kleina moc nepoznávám, každopádně je to jeden z jeho zdařilejších filmů (tvorba po revoluci mu tak nejde). (24.11.2010)

Ač rozhodně nevykonávám tak vysokou funkci jako hlavní představitel, jsem se jako čerstvě "povýšený" ve filmu docela našel. Řešení banálních situací v práci, okolo zvláštní postavičky a nadřízení co si pletou pojmy-dojmy a jsou občas úplně mimo vaše chápaní a realitu. Inteligentní humor na úrovni s prvky satiry a příběh o ztrátě ideálů, skvělá kombinace. (15.01.2020)

Tak tohle je trochu jiný styl schůzování a karierního postupu, než u Dietlova Okresu na severu. Mám pocit, že Dušan Klein zde tak trochu s předstihem natočil pátý díl básníků. Ten rukopis je úplně stejný, hlavní hrdina idealista sledující absurdní dění kolem, hláškující figurkovité postavy a tak dále. A když vidím jako scénáristu Ladislava Pecháčka, s definitivní platností zjišťuji, že ten originální a vždy rozpoznatelný autorský rukopis není Kleinův, ale právě Pecháčkův. (24.05.2021)

Vážení přátelé, ne. Kontroverzní satir komedie, která měla paradoxně smůlu na dobu, v níž vznikla. I když už bolševik ležel na lopatkách a kopal nožičkami a vznik už je na samé hraně pádu Husákova lejna z papalášského balkonu, přece jen Dušan Klein a spol. jen stěží mohl předpokládat, že se otroctví přelije do otroctví na druhou, tudíž výsledné dílo smrdí tehdejší dobou velmi hustě. A je zde řada pasáží, které jsou z dnešního pohledu nicneříkající, naivní a socialisticky pitomoučké. Zkušený Milan Lasica sice věděl, jak z toho ven, žel nikdy nepatřil k mým hereckým favoritům, neb je na mě až příliš intelektuálně založenou personou. Jasně, nad Kleinem by se vznášel zákaz činnosti, film má provokativní ráz, který je kritikou své doby. I tak neocením tenhle film ani zpětně, to by mě totiž po osvěžujícím rozjezdu nesměl začít nudit a dospět ke svému cíli značně archaickým způsobem, kdy výsledný obsah už nijak zásadně zábavný nebyl. Z dnešního pohledu tenhle vyvanulý obsah s nikým nehne. A pokud ano, dotyčný by měl zahodit kalendář z roku 1988/1989, kterým se patrně dodnes řídí, a pořídit si nový, hezčí, třeba s nějakým dnešním předním politikem, hlásajícím hezčí zítřky. 4/10 (26.03.2018)