Vážení přátelé, ano

Výborné a čerstvé postřehy socialistických poměrů (1989), umění řízení podniku, generačního střetu a krize středního věku. Nezapomenutelné ukázky agitační poezie, přisprostlých popěvků, "individualismu mladé generace" (dvojčata dcery), papalášského zneužívání pozice, zahlazování průserů ve jménu prémií (za soulož v pracovní době, překvalifikováno z pracovního úrazu na nepracovní a vyplacení osobních prémií pro zúčastněné i pro celý podnik), bezostyšné ničení historických reliktů ve jménu "pokrokového myšlení" - perestrojky, atd. ___ Myslím, že film je po právnické stránce v pořádku. (26.03.2016)

„Člověk dospívá v životě třikrát. A pokaždé při tom ztrácí iluze. Poprvé o svých rodičích, podruhé o sobě a potřetí o svých dětech.“ Už úvod spolu s variací pro záchodovou mísu a bidet mě pobavil. A smál jsem se i dál, ačkoliv film je krom komedie i satirou tepající do dobových nešvarů. Neřeší se jen práce, ale vůbec život stárnoucího muže, ať už jde o neporozumění dětem („Vidíš! Bez podprsenky!“ - „Ale jen od pondělka do čtvrtka.“ - „V pátek ne?“ - „V pátek nemaj matematiku.“), starost o rodiče („Podívej, náš Boba je tady. Přines ti kytičku.“ - „Absolutně jedna. Z nás tří budu mít nejmenší rakev.“ - „Má radost.“) či problém s potencí („Tuším, že si uříznu ostudu. A jak řekla Anděla, nakonec těm holkám ještě ublížím. Bohouši, musíš!“). Podobných frků je tam spousta, škoda jen, že některým postavám se dává až příliš prostoru i na úkor vtipnosti (bratr, manželka), což film ve výsledku stojí 1*. „Myslím, že řešení je komplexní. Oni zkrátka dostanou odměnu za to, že si v pracovní době zašoustali.“ - „Právnicky je to ovšem v naprostém pořádku.“ (27.05.2018)

Film o tom, ako sa referent stal namestnikom riaditela. A zacina rozmyslat nad nejakou tvorcou pracou. Chvalim plejadu znamych mien, na ktore sa kedykolvek rad pozriem : Hrusinsky /Spalovac Mrtvol, Tri Veterani, Slavnosti snezenek/, Satinsky, Rehak /obaja Prodavac Humoru/ a pochopitelne Obermaierova. Satira, ako ma byt. 74 % (17.12.2013)

Cestou přestavby s vyhlídkou brzkého kapitalismusu, dilemata podnikání a kádrů v dobově pevně ukotvené taškařici L.Pecháčka (nejlepší básníkovská léta), která ve fázi realizace s poetickou ambivalencí propojila československé herecké opory, léta předstíraných hospodářských přeměn, lechtivost sexuální tematiky i salónní rebely Hapku s Horáčkem. Záchodové mísy, kamna, teplo a radost z práce v nadčasovém zpracování s výhodou pro ty, kdo ducha doby zažili. "Hlavně nic neposrat, chystají se změny !" Vanišův nenápadný vypravěčský kameramanský standard. 3-4* (15.12.2013)

V roku 1989 už bolo zrejme možné prísť aj s takouto protisystémovou satirou, ale vzhľadom na to, že išlo len o kritiku hierarchie nejakého hajzlového podniku a tvorcovia sa nedotýkali tých skutočných kádrov, tak zase až o toľko odvážne dielko nejde. Druhá vec je, že je stále veľmi zábavné a v súčasnosti, v dobe prerozdeľovania eurofondov získava ďalšie významy, respektíve vykazuje značnú dávku nadčasovosti. Lasica povie niekoľko vtipných bonmotov a dvojzmyslov a je len dobre, že ich počujeme z úst prvotriedneho komika. Jeho flegmaticko-pragmatická, ale stále ešte charakterná postava v kombinácii s jeho kukučom a hlasom sa radí medzi jeho najvydarenejšie v kariére. (27.03.2018)