Vtedy v Hollywoode

Hezká pohádka pro staré lidi, kteří už se bojí opravdových filmů, ale pořád chtějí na něco chodit do kina. Tarantino by mohl být v budoucnu (kdyby neplánoval skončit) takový ekvivalent Woodyho Allena pro svou generaci v poskytování vkusného snobského odreagování. Zde komplexní událost, jíž eskaloval rasizmus šedesátých let (o tom, že Mansonovým motivem bylo rozpoutání rasové války, nepadne ani slovo) transformuje v nostalgický postesk nad ztrátou nevinnosti mainstreamového Hollywoodu - tedy téma, nad kterým každý uroní slzu, ale nikoho nebolí. A jakkoliv zním cynicky, tak jo, je to milá podívaná. A protože z toho necítím snahu být čímkoliv jiným, tak dám klidně i čtyři hvězdy, protože je to úplně jedno. 70 % (14.08.2019)

Předposlední film (s velkým F) Quentina Tarantina? Doufejme, že nikoliv. Lidé však nepřišli v tak hojné míře, jak jsem asi čekal (a nový distributor Sony pochopitelně také). Odhadli snad past, že se nejedná o další mainstreamovanější film typu Djanga nebo už značka Tarantulino netáhne jako dříve? Pravdou je, že jsem sledoval každý náznak nové role už tak nabitého obsazení (jak mě mrzí, že už to Burt Reynolds nestihl) a zkrátka jsem měl z hlavní trojice obrovskou radost, protože tohle se často nevidí. Z této trojice u mě možná přecejen malinko překvapivě vítězí Brad Pitt, který je pořád neskutečně cool a hrozně rád bych si dal jeho akční spin-off. Celkově je opět Quentinova samohoňka pro sebe a věrné fanoušky, kteří mají poctivě nakoukáno to málo, co za ty roky stihl. Nenáročnější diváci ve 160ti minutách pravděpodobně umřou nudou a takovým komorním tříhodinovým Osmi hrozným by se měli vyhnout obloukem. Tentokráte se však přiznám, že to v půlce bylo až příliš táhlé i na mě (a to si dovedu představit, že první cut měl 4 hodiny) a trošku bych polevil v odkazování na fakta hollywoodského zlatého věku, ve kterých si "magor z videopůjčovny" tak libuje. Jinak mě potěšila podstatně větší role pro mou oblíbenkyni (koho ne) Margot Robbie, než jsem čekal..mohla by jich podobných brát více. Leo se snaží doplakat a dořvat k dalšímu Oscarovi a kromě mnoha a mnoha skutečně malých cameí je to asi tak všechno, co člověk potřebuje před projekcích vědět. Méně je u vypointovaných příběhů více. PS : Doufám, že příště si udělá čas i Samuel. (19.08.2019)

I den poté nadšení a touha vydat se do kina podruhé. Vyhlídková jízda po Hollywoodu druhé poloviny šedesátých let první dvě hodiny dokazuje, jak se Tarantino pořád vyvíjí a nebojí se nejít úplně na ruku divákům ani se skoro stomilionovým rozpočtem a zároveň nepřestává bavit a okouzlovat, byť trochu volněji, méně upovídaně a skoro až artověji. Na konci to všechno dráždění utne tak sebevědomě a explozivně, že mu musí být vděční i ti, co se doteď nudili. Každopádně člověk určitě nepotřebuje studovat reálie a nakoukávat seriály a filmy, aby si tuhle láskyplnou parádu mohl užít. Stačí vědet, kdo byl Manson a Sharon Tate. (15.08.2019)

V jednotlivostiach lepšie ako v celku. Presvedčivé oživenie konca 60's v spôsobe, ako ani nemuselo toto obdobie naozaj existovať, ale v akom si ho pamätníci, ako vtedy 6-ročný Quentin, chcú pamätať (niečo na spôsob ako si dnes mýtizujeme divoký západ skrz westerny), Caprio/Pitt výborný v tak vzájomnej interakcii ako i v sólo scénach, tradične výborný hudobný doprovod. Čo ovšem u mňa škrípalo bolo to prepájanie filmového/TV priemyslu, ruka v ruke s obdivnou reimagináciou niektorých konkrétnych filmov či seriálov (napr. zasadenie Capriovho Ricka Daltona do seriálu, ktorý je jasnou upomienkou na tento skutočný seriál - Lancer - z ktorého vo Once Upon a Time in Hollywood sú využité aj postavy, ktoré tu stvárňuje Luke Perry či Timothy Olyphant) s reálnymi udalosťami okoloho Mansonovho gangu a tragického osudu Sharon Tate. Samostatne obidve tieto polohy fungujú výborne, vo vzájomnom spojení to preskakovanie nemá tú príznačnú ľahkosť. Vedel by som si predstaviť skôr dva samostatné filmy, jeden ako režisérov loveletter k milovanej fimovej/TV produkcii jeho detských rokov a ku tomu ako kontrast spracovanie hrôzy onej noci v rezidencii Polanského a Tate, kľudne aj v štýle, ktorý je Tarantinovy vlastný. Ale možno práve ten chystaný nový dlhší zostrih, ktorý Tarantino plánuje pred uvedením do distribúcie, tento v mojich očiach zatiaľ neduh porieši spôsobom, že tieto dve polohy filmu budú spolu koexistovať v lepšie fungujúcom celku. Uvidíme v auguste...7/10 (30.05.2019)

Po nelítostném Djangovi jsem se zapřísáhl, že s tím starým parchantem nadobro skoncuju a budu moci vysadit prášky na vysoký tlak. Jsem ale nepoučitelný a ještě dva dny po projekci si připadám, jako bych po xté vstoupil do dráhy automobilu s tím, že tentokrát už opravdu při kolizi neucítím žádnou bolest. Ne, Tarantino nemůže zklamat jako nezklame průjem nebo migréna. Stále stejně přerostlý a přestárlý puberťák odmítající dospět, sebestředný pozér a prodavač doslovných odkazů na braková dílka minulosti. Stejná neschopnost pracovat s postavami a prostředím, budovat příběh a přijít se silnou emocionálně působivou pointou. V čem bude spočívat finále, jsem odhadl už po několika minutách. Tarantino má mizerný divácký vkus, který promítá do svých filmů, pracuje s odkazy na žánry, které jsou mi ukradené, a jeho pojetí humoru mě míjí na vzdálenost parseků. Není schopen žádné složitější metafory, hlubší práce s látkou, s dobou a náladou, společenskými procesy. Je to typický prodavač slupek. Pod povrch se nedostane ani na milimetr a nic ho neomlouvá, že to ani nemá v úmyslu. Nepřekvapí absurdně přemrštěné násilí, typicky pojaté jako groteska ani nesmyslně přepálená stopáž, ba ani snaha být za všech okolností cool. Poslední Tarantinův film, který mě opravdu zaujal, byla kdysi Jackie Brown, tak čemu se divím. Jedna hvězdička je za špičkovou kameru a za šedesátkový soundtrack, stejně jako za herectví DiCapria a Pitta. Margot Robbie nedostala prostor být ničím jiným než sexuální ozdobou. Celkový dojem: 25 %. (29.08.2019)