Ad Astra

Ad Astra neni moc dobry film. Proc to pisu? Protoze jsem se na ten film neskutecne tesil:( Povazuju Interstellar jako jeden z nejlepsich filmu co jsem kdy videl a tak mam nadeji, ze podobnych skvostu si uziju vic. Nemuzu to ani nazvat prumerem. Spis jde o to z jakeho pohledu se na film divate a pripadne s cim srovnavate, to bude film bud 4/10 nebo 6/10 Film je neskutecne nadherny ale.... je to mismas napadu a nedoresenych myslenek a zanru, zajimavy sceny jsou uspechany,kratky a stopaz film nahani na mistech, ktery zajimavy nejsou. To by nevadilo, kdyby to fungovalo jako celek. Nebo mel neco co by upoutalo zrak nebo ucho i pri slow pasazi. Soundtrack se tezko akceptuje po Intersterallu ale tady je upravdu nevyrazny a kdyz u slowpaced filmu jako treba Drive, hudba hraje prvni housle, Ttady mame slowpaced film s naprosto nevyraznym doprovodem. Prapodivny scenar, zvlastni nelogicke a nemotivovane jednani postav. Velka inspirace od Blade Runnera 2049, Interstellaru, Gravitace ale to cele je nejak divne poslepeno dohromady. Film je natocen tak, aby bylo dost zajimavych scen do traileru. Je to z toho dost citit. Ty nejzajimavejsi sceny uz mame v traileru a ve filmu jsou opravdu na par tuctu vterin. Kdyz budu hruby a cynicky tak je to pribeh o synu, ktery leti za otcem, po ceste potka opici a piraty, par divnych a nelogickych postav, nasledne znicehonic (podivne motivovanou) udela kokotinu a kdyz se vraci domu, boji se aby mu doma nevynadali. Not great, not terrible Pustte si radsi Interstellar, 2001, Martana, Gravitaci, Arrival, First man a dalsi... Skoro kazdy z techto filmu ma svoje mouchy ale vi cim je a nabizi nejakou celistvost a odejde po nich plny emoci...pozitivnich. Na to jaky jsem mel ocekavani, tak silene zklaman. (19.09.2019)

Audiovizuální nádhera, která ale tak nějak vyšuměla do prázdna. Čekala jsem popravdě nějaké úplně stupidní rozuzlení (jako třeba v Sunshine nebo Ztracených) - to se naštěstí nekonalo. Ale výsledek mi nakonec přišel úplně prázdný... Navíc snahu o meditativní a artové ladění filmu dost narušují scény typu honička na měsíci nebo uteklé opičky. Každopádně ze sledování nemám pocit ztraceného času, ale určitě nebudu mít chuť pustit si film někdy znovu. (24.08.2023)

James Gray dovršil, podtrhl a vynesl do nebeských výšin to, co tak působivě načal už ve Ztraceném městě Z. Osudový vztah otce a syna a dokonale starosvětský, uvědomělý vývoj hlavní postavy zabalený v nejvíce strhující vesmírné kulise od dob.... Interstellaru? Hmmm, ne, Vesmírné odysey. Každý záběr je skvostný, sekvence z Měsíce a závěrečná pouť skrze hmotnou prázdnotu a morální naplnění jsou přímo hypnotické. Každé gesto soustředěně hrajícího Brada Pitta má své podstatné a neoddiskutovatelné postavení, stejně jako každý tón jemné podbarvující muziky. Zbožňuji Graye za to, jak kašle na mainstream a buduje si takhle epicky rozměrnou story kolem jediné postavy, jejíž daleká cesta z povrchu zemského tak promyšleně symbolizuje pouť do vlastní minulosti, vyrovnávání se s vlastním odkazem a statečné vytyčení směru pro nový životní kurz, osvobozený od osudného stínu svého otce. Audiovizuálně bombastická poezie o vesmíru, která ctí odkaz Vesmírné odysey zdaleka nejlépe a nejkrásněji ze všech nástupců. A s osobním jádrem, které mě nehorázně dojalo a oslovilo. Ukončil bych to detailem na vymodlené podání ruky a poslední minutku nechal na divákovi. Jinak nádhera. (19.09.2019)

Ty jo, moje 3700 recenze... Celkem mazec, ale jedeme dál !  :-)  ---- Tak já honím Johna Seeda ve FC se sapíkem po celé Motaně, likviduju tu jeho šílenou rodinku i sjetý příslušníky té jeho sekty blaženosti a pak zjistím, že je za sklem nahrávacího studia na Marsu :-). Tak to jo!!! Mimochodem mne pobavily ty Mars maskáče US. Army barvy oranžovo-hnědé :-). Nu co dodat... Když dva dělají totéž není to totéž, respektive když dva tvoří digitální svět u pícíčka není to totéž. Narážím na mnou předchozí viděný čajna  film, který byl také samý digitální efekt, ale bez valného efektu... Mně tahle one man show Pitta sedla, byť jsem tedy na konci čekal větší zvrat. Ale jak zpívá Mňága - I cesta může být cíl. Někdy musítem  straaašně daleko aby vám došlo, že ve skutečnosti nejste samotáři ač si to myslíte. Vzpomněl jsem na podobně laděný Solaris (2002). Strašně moc mi k nádherným obrazům vesmíru sedla hudba. Moc mi to připomnělo soundtrack ve hře Deliver Us The Moon, která měla moc podobnou atmošku. Jsem rád, že jsem zase po nějaké době viděl pořádnější sci-fi a navíc se tam mihnuli mí oblíbenci Tommy Lee a Donald. Teda jsou to už kmeti, ten čas je hrozná sketa. Ženy stárnou, muži zrají říká se laškovně, ale oba zestárli hrozně... Za chvilku přestanou točit a kdo přijde po nich? I Brad už má pár vrásek, kde jen je ta mladá smrt v Seznamte se Joe Black... Ale tak to prostě je. Dávám za 4 hladový paviány ! * * * * (08.08.2021)

Uf - ty Pittovy monology jsou opravdu příšerné. Poslechne si tajemnou zprávu od Lee Jonese a jeho postava prostě MUSÍ v duchu nahlas říct "Tati, jaké tajemství skrýváš?" Nutnost verbalizovat a pojmenovat každou emoci, ačkoliv je jasné, že ji Pittova postava cítí, ony emoce značně podrývá a delegitimizuje, což je opravdu nešťastné. Gray patří mezi filmaře, kteří si zaslouží, aby když se děje nějaká pitomost, člověk počkal o pár vteřin déle než obvykle a přemýšlel, jestli může ta pitomost sloužit nějakému většímu účelu - u Ad Astra se ale nemůžu zbavit pocitu, že celý film je odevzdán sebedůležitosti, jež přechází v polopatičnost. Myslím, že o své lidskosti by nás Pitt přesvědčil i hraním, ne předčítáním monologů záživných asi jako ty textům, které musí Pitt předčítat otci (má to být nějaká paralela?) Nemám problém, že ten film pracuje s fyzikou a logikou vesmíru s dětskou naivitou dobrodružství Smolíkových. Nemám problém s tím, že je v něm pěstní souboj Brada Pitta s paviánem ve stavu beztíže. Takový už je život. Jde v tom asi hledat symbolismus lidského zápasu se svou přirozeností, že jo. Nicméně stejně se mi nedaří zbavit pocitu určité doslovnosti a banality, která všechny ty "chyby" prostě nezvládá legitimizovat. Když se člověk hodně snaží, snad si nějaká podivná rozhodnutí jde vyargumentovat - ale nakonec mám pocit, že se snažím obelhat sám sebe a aktivně ten film záplatuju. 50 % (12.12.2019)