Ad Astra

Ad Astra) Jak se asi může zvrhnout sáhodlouhá cesta vesmírem sociopatického bezemočního kosmonauta, trpícího samomluvou? Ano, hádáte správně. Ve dvouhodinové pičoidní rádoby existenciální blábolení deprivované Brady. (Astofyzikální dopad - mínus dvě hvězdy) Vždycky jsem si myslel, že astronautika a astrofyzika jsou téměř exaktní vědy, ovšem NASU 22. století zjevně povede partička vymatlaných kreacionistů a pro samé hřešící pomatené kudlanky na výletě do Ředitelovy kuchyně nebude ve vesmíru kam plivnout. Naštěstí tentokrát aspoň nechali HALa bezpečně zafajrvolovaného v Kubrikově serverovně a proložili to třemi vypečenými akčními scénami, tudíž to jednoho nenutí řezat si už po půlhodině nudou žíly, nehledě na očekávání, co se z toho nakonec vysvrbí. A tady přichází další, mimořádně zhnusená hvězda dolů, protože to, co se z toho vysvrbilo, byl řídký průjem scénáristické bezradnosti - (Bojlerový poplach!!!) - alias opravdu jen prachsprostý jeblý fotr na Neptunu. Což opravdu po těch spruzených oleženinách dost nasere! Ad Brada) Když už máš napiču scénáristu, zaplať aspoň Bradu, ten na to pár zoufalců určitě natahá. Satanžel nemá moc co hrát a celou dobu jen tak zádumčivě čumí jak Lajka do průzoru, což by zvládl kdejaký Patyzón za desetinu ceny. Ad HOMO) „Páči sa mi tento Martin Pomothy, pretože nehovorí ani česky ani slovensky. Presně jako ja.“ Major Terazky. Ak budeš naďalej pissať po česky a robiť si piču z toho uja z vedľajšej salaše, zoberie ťa na motýle a najebe ti EET aj na reklamy na žinčicu! (22.12.2019)

Uf - ty Pittovy monology jsou opravdu příšerné. Poslechne si tajemnou zprávu od Lee Jonese a jeho postava prostě MUSÍ v duchu nahlas říct "Tati, jaké tajemství skrýváš?" Nutnost verbalizovat a pojmenovat každou emoci, ačkoliv je jasné, že ji Pittova postava cítí, ony emoce značně podrývá a delegitimizuje, což je opravdu nešťastné. Gray patří mezi filmaře, kteří si zaslouží, aby když se děje nějaká pitomost, člověk počkal o pár vteřin déle než obvykle a přemýšlel, jestli může ta pitomost sloužit nějakému většímu účelu - u Ad Astra se ale nemůžu zbavit pocitu, že celý film je odevzdán sebedůležitosti, jež přechází v polopatičnost. Myslím, že o své lidskosti by nás Pitt přesvědčil i hraním, ne předčítáním monologů záživných asi jako ty textům, které musí Pitt předčítat otci (má to být nějaká paralela?) Nemám problém, že ten film pracuje s fyzikou a logikou vesmíru s dětskou naivitou dobrodružství Smolíkových. Nemám problém s tím, že je v něm pěstní souboj Brada Pitta s paviánem ve stavu beztíže. Takový už je život. Jde v tom asi hledat symbolismus lidského zápasu se svou přirozeností, že jo. Nicméně stejně se mi nedaří zbavit pocitu určité doslovnosti a banality, která všechny ty "chyby" prostě nezvládá legitimizovat. Když se člověk hodně snaží, snad si nějaká podivná rozhodnutí jde vyargumentovat - ale nakonec mám pocit, že se snažím obelhat sám sebe a aktivně ten film záplatuju. 50 % (12.12.2019)

Coppolova Apokalypsa ve sci-fi krustě. Stejná struktura i styčné body. Grayova pocta mistrovi. Stejně jako Conradova knižní předloha jde o příběh o lidské podstatě a naší roli v prostředí, ve kterém se pohybujeme. Vyznění není stejné, ale nevadí. Cesta k otci jako taková je mnohem důležitější než cíl. Nechybí silné akční scény a Hoyte van Hoytema se znovu překonává. Vizuálně jde o pastvu pro oči. Pittův voiceover jako průvodce psychickým stavem stoického kliďase, který nemá rád lidi funguje výborně. Stejně jako tajemstvím opředená otcovská figura ztvárněná Tommy Lee Jonesem. Univerzalita příběhu o samotě je umocněna vesmírnou prázdnotou. Fyzika zde není tak důležitá. Přes všechnu tu velkolepost je to strašně komorní. Meditativní majstrštyk, který není pro každého, ale málokdo odejde zcela nespokojen. (19.09.2019)

Ad Astra je divácky opravdu o něco těžším kouskem. Je proto celkem pochopitelné, že se pohybuje s hodnocením dost nízko (oproti třeba Rambovi, který přes svou jednoduchost jde trochu více na ruku). Až po přílet na Mars se přitom umně podbízí zajímavými scénami ve vesmíru a vykreslováním světa, který v budoucnosti funguje. Díky tomu dokáže vložit do děje vnitřní monology postavy, vizuálně působivé přestřelky na Měsíci, nebo scénu s opicemi. Možná by to mohlo působit trochu jako sázka na nejistotu nebo fakt, že tvůrci vlastně neví, co chtějí točit. Ale mně to všechno do sebe krásně zapadalo a minimálně 60%-70% snímku je naprosto dokonalých. Potom však přijde prapodivný přesun do poslední rakety a neuspokojivý závěr, kde se úplně nepodařilo ukočírovat hlavní myšlenku. Ta skepse, která pramení z víry, že ve vesmíru je/není nějaký další život je ale skvělá. Navíc je docela pěkně vykreslen psychologický profil jak Roye (Brad Pitt), tak jeho otce (Tommy Lee Jones) - ten možná žije, a možná ne. Každopádně dává pochopit motivacím a je dobře napsaný. Škoda, že se to nepovedlo v závěru ukočírovat více. (22.09.2019)

Trochu mi to pripomnelo Interstellar, i kdyz kazdej film si jde nastesti trochu jinou cestou. Jedinej problem filmu je, ze tu je vsechno jen tak naznaceny, mame tu cestu do hlubokyho vesmiru, vztah syna s otcem, vztah s manzelkou, ohrozeni Zeme, ale jako kdyby vse bylo jen tak mimodek a na pozadi a jde tu hlavne o sondu do osobnosti hlavniho hrdiny. Brad Pitt je v roli naprosto perfektni, ostatni mu jen tak pricmrndavaj. Film je ocekavane vcelku pomalej a nic moc se tu vlastne nedeje, ale i diky skvely hudbe a trikum tu je furt takovej pocit nalehavosti a clovek je vlastne celou dobu napnutej, jak to dopadne. Samotnej konec me lehoucce zklamal, ale jinak prakticky bez namitek. Lepsi 4*. (03.08.2020)