Něžný barbar

Petr Koliha se hrabalovského tématu chopil po svém a vznikl z toho bohémský, humorný, ale i vcelku depresivní pohled na trojici kamarádů Bohumila Hrabala (Jiří Menzel), Vladimíra Boudníka (Boleslav Polívka) a Egona Bondyho (Arnošt Goldflam). Obsazení ústřední trojice je dobře zvolené, i ostatní postavičky mají svoje kouzlo. Zásadní je i kamera Vladimíra Smutného, která střídá černobílou a barevnou s různými odstíny. Určitě zajímavě pojaté zfilmování těchto tří zásadních umělců, které se odehrává v 50. létech 20. století. (13.07.2016)

Moc se Bondymu nedivím, že ho tento biograf rozpaloval do běla, protože "Egon" je tady zpodobněn jako velmi směšná a politováníhodná figurka - na druhou stranu, tak vtipný duch by se mohl umět povznést nad věc a přijmout uměleckou licenci. Ostatně "Vladimír" je asi taky docela zkreslen a film například zcela ignoruje jeho určující oidipovský vztah s matkou. A to že "doktora" hraje sám jeho kongeniální adaptátor Menzel, je už jen taková perlička na dně. - Pokud snímek přijmeme "jen" jako kaleidoskopickou, vizuálně originální, fantaskní grotesku o třech bohémských přátelích na pražské periferii v době tuhého komunismu, můžeme být v zásadě spokojeni. (12.08.2020)

Absolútne rozčúlený Egon Bondy. Takého som ho zažil na čítačke poézie kedysi začiatkom 90. rokov v Bratislave, keď sa ho na záver jeden z divákov opýtal na názor na tento film. Pána filozofa skoro šľak trafil. Odzneli aj nejaké slová o protestnom liste. Najviac mu vadilo, že to nezodpovedá ani predlohe a už vôbec nie skutočnosti. Z priateľstva troch umelcov, čo si radi vypili vraj robí hlupákov a šašov. Ktovie, či za tým nebola len ješitnosť. Film je predsa vždy len fantázia a fikcia. Osobne zaujala šedivosť exteriérov, v dnešnej dobe premaľovaných fasád a reklamných pútačov zakrývajúcich skutočnú podobu mestskej krajiny, len ťažko sfilmovateľná. Naopak ťažko sklamala deklamačná teatrálne patetická nepresvedčivosť prednášaných viet od umelcov, ktorí nielen v zmysle predlohy, ale aj životného postoja mali byť skôr živou zásobárňou improvizačného talentu a okamžitého nápadu. (19.02.2013)

Pri opakovanej projekcii som si uvedomil, že pri čítaní Hrabalovej predlohy som mal úplne iný pocit, ako pri sledovaní tohto filmu. Pritom herectvo Bolka Polívku mám rád, ale Arnošt Goldflam ma svojím krikľúnstvom znervózňoval a Jiří Menzel mi pripadal, ako keby prišiel z nejakého iného filmu. A tak bez toho, aby som vymenoval nedostatky konštatujem, že film sa mi nepáčil, čo bolo najpravdepodobnejším dôvodom toho, že som ho nedopozeral. (11.01.2011)

Tak tenhle skvost mi v porevolučním kvasu asi nějak uniknul, vůbec jsem o něm nevěděla a viděla ho až teď. O to milejší překvapení to bylo. Hrabala mám moc ráda a tahle adaptace mě opravdu potěšila, myslím, že se podařilo zachytit i atmosféru Prahy padesátých let včetně legendárního Hrabalova obydlí Na Hrázi věčnosti. Všichni tři představitelé mi sedli v rolích příslušných umělců, nejvíc do paměti se samozřejmě vryl Arnošt Goldflam coby Egon Bondy a jeho nezapomenutelé Kurva fix, doktore... Skoro to vypadá, že na Hrabalovi není co zkazit, ovšem pouze do chvíle, než užaslý divák spatří veledílo Příliš hlučná samota, které vzniklo o pět let později. (12.01.2011)