Réžia:
Petr KolihaScenár:
Václav NývltKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Miki JelínekHrajú:
Bolek Polívka, Jiří Menzel, Arnošt Goldflam, Ivana Chýlková, Evelyna Steimarová, Valerie Kaplanová, Jaromír Hanzlík, Rudolf Hrušínský, Luba Skořepová (viac)Obsahy(1)
Svérázný kreslíř a grafik Vladimír Boudník (Boleslav Polívka) je jedním z pražských intelektuálů, kteří si v padesátých letech místo souhlasu s tehdejším krutým komunistickým režimem vybrali raději bohémský způsob života na okraji společnosti. Jeho nejbližšími přáteli jsou Doktor, pracující ve sběrných surovinách (Jiří Menzel), a filosof Egon (Arnošt Goldflam), se kterými se nejčastěji setkává v libeňském automatu Svět. Nejnovějším Boudníkovým počinem je výstava jeho grafik v tovární hale v ČKD, kterou blahosklonně povolil tamní referent ROH. Vladimír na „vernisáži“ předvede kousek, při kterém se téměř nechá rozdrtit bucharem, což samozřejmě těžce nese jeho milenka Tereza (Ivana Chýlková). Vladimír se ostatně často pohybuje na hraně mezi životem a smrtí. Se svými přáteli se střídavě hádá a pak usmiřuje, pokouší se objasnit světu vlastní výtvarný styl explozionalismus nebo aspoň přimět lidi, aby někdy popustili uzdu vlastní fantazii. To vše až do doby, než „z hráze přítomnosti po hlavě skočí do srdce věčnosti…“ (Česká televize)
(viac)Recenzie (125)
"Kurva fix doktore, vždyť já se na to nemůžu koukat…." Tak je mi líto, ale tohle nejen že není Hrabal se svou poetikou, jak jen ji člověk zná díky filmům Jiřího Menzela, ale tohle prostě vůbec nedává smysl. O čem to je? O absurdní době 50 let? Ta je z filmu možná slyšet (viz písnička ve stylu reálného socialismu znějící z rádia), ale děj téhle absurdity je tak nepřehledný a tak bláznivý (viz už počátek, když si ti tři "intelektuálové" natírají obličej pěnou od piva), že to s nějakou konkrétní historickou dobou nemá moc společného. Řada těch dialogů je přitom tak absurdních (třeba když postava Valerie Kaplanové říká malíři Vladimírovi "Vy byste se měl dát k nám…k nám k adventistům. Vy máte ve očích takovej žár a vůbec takovou celkovou vyzáž, že vy byste mohl bej u té naší víry od minuty knězem"), že z toho máte občas podobný pocit, jako kdybyste sledovali nějaká "zhulená" individua. Velmi z duše mi tak mluví jedna z postav filmu, když Vladimírův obraz hodnotí slovy: "Tohle nemůže být umění, protože v umění musí být něco krásného, dokonalého povznášejícího…Jenže tohle je mazanina." Film není obraz, přesto mám tendenci tento film označit za filmovou "mazaninu"! ()
Absolútne rozčúlený Egon Bondy. Takého som ho zažil na čítačke poézie kedysi začiatkom 90. rokov v Bratislave, keď sa ho na záver jeden z divákov opýtal na názor na tento film. Pána filozofa skoro šľak trafil. Odzneli aj nejaké slová o protestnom liste. Najviac mu vadilo, že to nezodpovedá ani predlohe a už vôbec nie skutočnosti. Z priateľstva troch umelcov, čo si radi vypili vraj robí hlupákov a šašov. Ktovie, či za tým nebola len ješitnosť. Film je predsa vždy len fantázia a fikcia. Osobne zaujala šedivosť exteriérov, v dnešnej dobe premaľovaných fasád a reklamných pútačov zakrývajúcich skutočnú podobu mestskej krajiny, len ťažko sfilmovateľná. Naopak ťažko sklamala deklamačná teatrálne patetická nepresvedčivosť prednášaných viet od umelcov, ktorí nielen v zmysle predlohy, ale aj životného postoja mali byť skôr živou zásobárňou improvizačného talentu a okamžitého nápadu. ()
"Tak si myslím, kurva fix", že Něžný barbar je pouhou ilustrací Hrabalova filozofujícího hospodského textu, podobně jako je Troškův Kameňák ilustrací hospodských anekdot. Literární úroveň Hrabalova díla je nesporná, filmová díla se však obvykle netočí jako napůl divadelní deklamace moudrých "explozionistických" vět. Jinak totiž nastupuje nuda a (občas prozářená) šeď, na rozdíl třeba od geniálně zfilmovaných Hrabalových Ostře sledovaných vlaků, Postřižin či Slavností sněženek. Ukázka z filmu: http://www.youtube.com/watch?v=aM7X1d6oTMQ A taky Arnošt Goldflam mi do role Egona Bondyho i přes podobnost v obličeji vůbec nesedí, navíc hraje známého bohéma, básníka a filozofa Bondyho jako poloblba, kterého nikdy nic nenapadá, což je výsměchem skutečnému Bondymu. Dovolím si ocitovat Bondyho báseň, která souvisí s filmem: S VLADIMÍREM CHODÍM PÍTI / ještě když slunce svítí / Sedíme spolu / v hospodě u stolu / Vladimír vykládá sem a tam / a já poslouchám / U šestýho piva / slabou závrať mívá / U osmýho piva / zpívá / Zatím co on zpívá krásně / recituju já svý básně ... ()
Tak tenhle skvost mi v porevolučním kvasu asi nějak uniknul, vůbec jsem o něm nevěděla a viděla ho až teď. O to milejší překvapení to bylo. Hrabala mám moc ráda a tahle adaptace mě opravdu potěšila, myslím, že se podařilo zachytit i atmosféru Prahy padesátých let včetně legendárního Hrabalova obydlí Na Hrázi věčnosti. Všichni tři představitelé mi sedli v rolích příslušných umělců, nejvíc do paměti se samozřejmě vryl Arnošt Goldflam coby Egon Bondy a jeho nezapomenutelé Kurva fix, doktore... Skoro to vypadá, že na Hrabalovi není co zkazit, ovšem pouze do chvíle, než užaslý divák spatří veledílo Příliš hlučná samota, které vzniklo o pět let později. ()
Galéria (7)
Zaujímavosti (5)
- Natáčanie filmu prebiehalo v mestách Žatec a Praha. (dyfur)
- Arnošt Goldflam (Bondy) se s Vladimírem Boudníkem (Bolek Polívka) osobně znal a přátelil. (sator)
- Citované romány jsou Baronova touha a Magdin osud. Druhý jmenovaný je dílem Hedwig Courths-Mahler. (NinadeL)
Zejména Bolek Polívka zde vytvořil mistrnou dramatickou postavu, která nám skutečně přibližuje osobnost Vladimíra Boudníka. Silný charakter, naprosto vědomý svého názoru, nemožno jej zvyklat, nemožno jej svést z cesty. Proud uvědomění, který po troškách upouští svou pravdu nám, těm slepým. Jsem si jista, že i Hrabal Boudníka velice obdivoval. Výtka -místy je trochu cítit , že některé repliky , do puntíku přepsané jak z knihy, tak z Boudníkových manifestů explosionismu, jdou Polívkovi "ztěžka přes pusu". Vyslechnout originál je ale lepší, než kdyby se je snažil říct svými slovy. Máme možnost se do těchto filozofických výkřiků zaposlouchat, a nechat na sebe působit jejich originální sílu. Nejsou lehko stravitelné, a je jasné, že celé řadě lidí jejich jednoduchá geniálnost zůstane navždy skryta - neboť někteří lidé mají tak chabou myšlenkovou kapacitu, že na pochopení prostě nestačí - pak se mohou u filmu začít i nudit. To, že scénárista Václav Nývlt změnil některé prvky známé z knihy, nepovažuji za škodu, je to ku prospěchu syžetu. K obsazení dalších dvou rolí - ve filmu to přímo nezazní, ale je evidentní, že Jiří Menzel hraje postavu Bohumila Hrabala. Ano, jsem s ním v této roli spokojena, i když jsem se také neubránila vzpomínce na jeho výkon v tragicky nepovedeném seriálu Hospoda na TV Nova. Hospoda však vznikla později, a zde je Jiří Menzel v roli Bohumila Hrabala výborný. Komu se zdá příliš uhlazený, připomínám, že Hrabal již v 60.letech byl nejen doktorem práv, ale také velmi bohatý - jelikož mu už vycházely knížky. To, že ke sklonku života se změnil v plesnivého dědu obklopeného kočičkami, neznamená, že takto musel působit již v době svého relativně mladého věku - 60.léta, o nichž film vypráví. Proto jsem s Menzelem v roli Hrabala spokojena, samozřejmě je zde použita určitá dramatický zkratka, a znaky, nejedná se přece o dokument, ale dojem, který pan Menzel vyvolává, dělá z Hrabalovy osobnosti důstojného protihráče jiné velké osobnosti - Boudníka - v podání Bolka Polívky. Třetím "kamarádem" by měl být Egon Bondy v podání Arnošta Goldflama. Nyní jde o můj osobní názor - osobnost Bondyho mi není sympatická, jeho verše obsahují často vulgarity, které je snad mají shodit, aby nepůsobily příliš vážně, nebo nevím. Jeho filozofie mi nepříjde nijak objevná, a vedle OBROVSKÝCH a SVĚTOVĚ ORIGINALNICH osobností jako byli Hrabal a Boudník, je Bondy pouhým ... "přizdisráčem" (řečeno jeho stylem vyjadřování). ( V tomto smyslu se o něm vyjádřil i Magor v rozhovoru pro Reflex. ) Ano, nepopírám, byl osobností, která jistě inspirovala mnohé, překládal, psal verše, filozofoval, ale co je to vedle geniality Hrabala a Boudníka? Osobností zářících tak silně? Proto se mi ztvárnění jeho postavy líbí. Také to, jak neustále říká "kurvafix jdu radši psát Morgensterna" - zcela ho to vystihuje, a divákovi, znalému souvislostí, toto ukazuje, že jde o Bondyho. Goldflam ztvárnil člověka, který sám nebyl malou osobností, ale v porovnání s Hrabalem a Boudníkem ano. A tak působí i na plátně, což je správné. Můj názor na osobnosti, ve filmu ztvárněné, se prostě ztotožňuje s názorem scénáristy i režiséra. () (menej) (viac)