Něžný barbar

Depresívna existenciálna freska s typicky hrabalovskou atmosférou a humorom, plná intelektuálnej frustrácie mladého výtvarníka Vladimíra, zakladateľa explozionizmu. a jeho priateľov Doktora a Egona. Všetko sa odohráva v kulisách reálneho socializmu so všetkým marazmom a uniformitou, s ktorou kontrastuje zbytočnosť a neužitočnosť ich snaženia. Ku*va fix. 70% (07.04.2024)

Mám to takhle: výbornej Goldflam, dobrej Polívka a tragicky napsanej i Menzlem zahranej Hrabal. Kdyby měl v reálu v rámci téhle trojice podobnou roli, tak by musel být Boudníkem a Bondym trpěnej ouřada. On byl ale ve skutečnosti jejich kumpán, věčně ožralý, špinavý hovado udivující tím, že sypal z rukávu nekonečný pasáže krásné literatury, což z něj dělalo to půvabný stvoření, ukrývající ohromující krásu pod slupkou zdánlivé ohavnosti. Kolihovi se to nepodařilo vystihnout, patří pro mě mezi režiséry, kteří Hrabala nezvládli. Neřekl bych, že si na něm vylámal zuby, a když, tak ne všechny, ale postrádá dar zprostředkovat filmovým divákům kouzlo Hrabalových knih. (18.11.2017)

Menzelovy filmy na motivy Hrabalových povídek jsem vždycky absolutně miloval, což se bohužel nedalo říci o samotných Hrabalových prózách, kde mi v mladším věku vždy překážel onen Hrabalův typický styl psaní, což se však s postupem věku změnilo a v mnohém zlepšilo, a tak dnes vyhledávám Hrabala jak zfilmovaného, tak originálního. No a právě Něžný barbar je má nejoblíbenější Hrabalova kniha, kterou herecká trojice Polívka-Menzel-Goldflam dokázala velmi dobře přenést na plátno, i když nejlepší adaptace to není, jde o velmi zdařilý kousek. (21.07.2017)

Nejslaběji nafilmovaný Hrabal, co jsem zatím viděl. Mám pocit, že ho Nývlt s Kolihou chtěli přepsat doslovněji, s onou poetikou, která je nosnou částí Hrabalova díla v knize, ale tady se rozplývá v ubohé nesourodé filozofování, které nedává dohromady smysl a nepřináší žádnou myšlenku. Koliha sem začlenil protagonisty Divadla na provázku, jehož tvorba mě nikdy nebyla blízká. Zvlášť mi nesedl Arnošt Goldflam, ale ostatně ani Polívka, který rozhodně nebyl vybrán do role malíře nijak šťastně. Mimochodem, zdálo se mi to, že Vladimír na konci skutečně páchal sebevraždu? Nějak jsem to všechno dohromady vůbec nepochopil. Jen ty pěkné písničky z 50. let, ty mě chytly za srdce. Ale odehrávalo-li se to v 50. letech, tak je nesmyslem říkat, že byl Berlín rozdělen zdí... (20.03.2018)

Snaha byla, ale to je tak všechno... Pokus zfilmovat nezfilmovatelné by samozřejmě dopadl poměrným nezdarem i v případě, že by jej režíroval zkušenější režisér než Petr Koliha. Potíž přitom netkví pouze v tom, že je nezfilmovatelný samotný Hrabal, ale taky v tom, že Hrabalova předloha je a zároveň není biografickou studií. Není to portrét Vladimíra Boudníka, jakkoli se snahám o postižení Boudníkova života a díla člověk, při snaze zfilmovat "Barbara", jednoduše nevyhne, nýbrž Hrabalova umná literární stylizace na téma "Vladimír Boudník". Přetavit pozoruhodnou osobnost Vladimíra Boudníka do podoby filmu, ještě k tomu zpracováním navýsost literární Hrabalovy předlohy, to znamená v podstatě trojí transformaci. Koliha přitom nezvládá ani čistě elementární, řemeslnou stránku věci. Herci před kamerou, při vší úctě, působí povětšinou naprosto prkenně. Menzel i Goldflam ve filmu hrají doslova jako ochotníci, Polívka je sice lepší, ale jenom o ten příslovečný chlup. Snad jedině skvělý herecký výkon Rudolfa Hrušínského, žel v naprosto epizodní roličce, stojí za nějakou tu zmínku.. Snahy po výtvarně působivých obrazech tyhle handicapy nepřebijí, i když jsou působivé... Navíc je třeba dodat, že tvůrci se neorientují ani chronologii Boudníkova života a díla a "svobodně" patlají dohromady události a díla, vzdálená od sebe téměř dvacet let...Celkový dojem: 65% (18.02.2013)