Atypický

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o Antarktidě/autismu (ale báli jste se zeptat) aneb "jakože autistická Báječná léta pro 21. století". A ne, byť se to na první dobrou může zdát jako laciný pokus "o něco jako Sheldona", tak Atypical je o něčem jiném a jinak. Málokterý seriál dokáže tak suverénně balancovat na tenké hraně dramatu, komedie, sentimentu i nevtíravého ponaučení a přitom nesklouznout k moralizování, vtíravosti či něčemu podobně nízkému. Všichni chybují, všichni přirostou k srdci; speciálně pak ústřední sourozenecké duo. Jediná výraznější výtka je, že některé vedlejší charaktery jsou až příliš jednorozměrně sitcomové (byť povětšinou jde o postavy vtipné, ne že ne), což k jinak ryze hořko-sladké rodinné linii Gardnerových ne vždy sedne. A pak také odklon směrem do sitcomových vod ve třetí sérii. Ano, je to přežitý nic-proti-ničemu typ seriálu jak z devadesátek. Ne, nevadí to, protože ve svém ranku "pro celou rodinu" patří k těm vůbec nejlepším za poslední dobu. | S1: 4/5 | S2: 4/5 | S3: 3/5 | S4: 3/5 | (22.11.2019)

Jakýpak Sheldon Cooper, tohle je pravý seriálový hrdina! Musím zmínit Teorii velkého třesku a odehnat mylnou představu, jelikož Atypical se s tímto nikdy nekončícím seriálem nedá srovnat. Zde se plně ponoříme do života zcela neobyčejného kluka a jeho blízkých. Upřímně řečeno, po skončení jsem dlouho přemýšlela o výletě na Antarktidu. Možná v budoucnu. Mimochodem, seriál se vyšvihl i s vedlejšími postavami, například příběhem Casey a Izzy, který se neobejte bez menšího drama. Ani jsem stále nepřišla na to, co Atypical dělá tak odlišný od většiny ostatních seriálů tohoto typu, ale jakmile si k tomu člověk sedne, padne víc jak půlka série. (28.01.2024)

Chápu, že mnoha lidem lidem tento seriál připadá zábavný, ale není možné na něj spoléhat jako na dobrou autistickou reprezentaci. Cílem totiž není šíření povědomí o autismu ani nabídnout lidem ve spektru něco, s čím by se ztotožnili, cílem je, aby se co nejširší publikum pobavilo nad lidmi, kteří jsou v něčem jiní. Je to seriál, který vytvořili neurotypici pro neurotypiky. Tvůrci se radili s psychology a rodiči autistických dětí, ale samotní lidé na spektru se na něm prakticky nepodíleli a dokonce i hlavní postavu hraje neurotypik. Sam spíše než jako člověk působí jen jako slepenec stereotypů. Bylo by třeba tyto stereotypy spíš bořit, než se k nim neustále vracet. Někteří lidé se shodují, že věrnější zobrazení autismu vidí spíš v Casey a Else. Seriál neukazuje Samův svět, jeho prožívání a jeho těžkosti, ale spíše to, jaké problémy přináší Samův autismus lidem kolem něj. (26.04.2022)

Prvni tri rady byly petihvezdickove (feel-good, skvele pribehy, vyborne postavy), ctvrta naopak dost katastrofa, a asi to cele skoncilo v pravou chvili. Ctvrta rada za me byla neskutecne klise, co epizoda, to klisoidni tema, a resila se tam naprosto vsechna temata, co vas napadnou (demence, rakovina, vsechno v ramci LGBT, fobie, vyhoreni, umrti atd. atd., proste naprosto prekombinovana rada). (28.01.2023)

Atypical začal trochu jako hloupost na odreagování, která se v záplavě dramatických a populárních Netflix bombástrů rychle schová do šuflíku, který zůstane navěky zavřen. K mému překvapení, bylo vše naopak. Atypical má pro mě terapeutickou funkci, kterou splňuje lépe než cokoliv, co jsem viděl předtím. Skrze pečlivě propracované osudy velmi povedených postav si klademe otázky i sami na sebe a na to jak vlastně mi žijeme život a nakolik jsme si v něm jistí. Dávám si teď čtvrtou sérii a kvalita nejde dolů jako u ostatních kravin, které tvůrci vědí jak odstartovat a podchytit si diváka, ale nevědí poté, co s ním - zde mně přijde, že se vše teprve otevírá a kulminuje a mi zaraženě zjišťujeme, že jsme postavy vlastně celou dobu pořádně nepochopily. Tohle mě bude velmi mrzet až to skončí, jelikož je to pro mě asi novodobě subjektivně nejoblíbenější seriál - no a ta indie hudba + emoční situace - prostě mazec. A- LIST (14.07.2021)