Wonder Woman 1984

Presne v súlade s názvom je to natočené v duchu komiksových filmov a seriálov z 80. rokov, takže to má šialene stupídnu zápletku s akousi živou verziou Arabelinho prsteňa, bla-bla dialógy, zmätených predstaviteľov (Chris Pine výborne hrá herca, ktorého medzi dvoma dávkami heroínu vytiahli zo šatne a on ani netuší, v akom filme práve hrá), zúfalých zloduchov a veľmi zle natočené akčné scény s lacnými trikmi. Tie našťastie tvoria len asi 10% obludnej stopáže, zvyšok sú pokusy o romantiku, nechcene smiešne drámy a dojáky, alebo iba nudná vata. Do toho Zimmer hučí s akousi techno verziou Morriconeho Misie, otravnou ako všetky jeho kompozície z posledných rokov. Chcem veriť, že je to všetko zámer. Návrat ku komiksovým výplachom z dôb pred prvými X-Men, keď kinám vládli Batman a Robin. Lebo keď sa na to dívam touto optikou, tak sú niektoré scény svojou nemotornosťou a mimóznosťou celkom milé. Ale ak to takto nezamýšľali, tak je to najhorší DC film vôbec, vedľa ktorého sú aj BvS a Liga absolútne pecky. (27.12.2020)

Keď som svojho času dal jednotke 4*, trocha ma to štvalo a pýtal som sa sám seba, či som to neprehnal. Po dvojke sa už nepýtam. Po dvojke je jasné, že jednotka bola fakt dobrá komiksovka. Čo sa o dvojke povedať skutočne nedá. Ak by som mal hodnotiť čisto scenár, bolo by to max. za 2*. Čosi tak jednoduché a pritom chaotické a strašne komplikované som už dlho nevidel. Gal Gadot miestami pôvabná, niekedy neviditeľná, často žiaľ príšerná. Temer ako vyložená neherečka. Samozrejme to vôbec nič neznamená, ak má slabý herec dobrého režiséra, stane sa zázrak, viete si napr. v Terminátorovi 2 namiesto Arnolda predstaviť Al Pacina? Chris Pine mi prišiel preceňovaný už v jednotke. Tu je ešte horší. V jednotke ma bavila akcia; minimálne tá v zákopoch a v dedine bola super. V dvojke je akcie minimum, prvá akčná scéna (ak necháme bokom povinné intro + krátku scénu z obchodného centra) sa rozbehne až v polovici (!) a ani potom to nie je zázrak. Napriek tomu sa režisérke nejakým zázrakom podarilo vytvoriť pár fajn mrazivých, akoby až ikonických momentov. Cheetah... no neviem, poďme ďalej. Alebo radšej nie, to by sme sa totiž museli pristaviť pri Pedrovi Pascalovi a to je chlapík, ktorý ma absolútne dostal v prvej sérii Narcos... a odvtedy mi prináša jeden bolehlav za druhým (fakt som miestami až neveril, aký zlý tu je). Ešte som zabudol dodať, že z toho, že sa dej odohráva v 80. rokoch, absolútne nič nevyplýva a v 98% filmu si to nebudete vôbec uvedomovať (dokonca ani zo soundtracku). Rovnako tak tvorcovia nevyužili možnosť „prianí“; mohlo to byť geniálne a vynaliezavé, ale vlastne to nie je nijako využité (ak nerátame pár detailov vo finále). Napriek tomu, že len kritizujem, ono to vlastne nie je nejaká katastrofa, len sa proste potvrdilo, že jednotka bola naozaj dosť vydareným filmom... no a dvojka nie je. Napriek divnému scenáru, nedostatku akcie a mimóznemu kastingu sa však (svojím spôsobom) budete baviť. V potitulkovej scéne sa objavuje pôvodná (seriálová) Wonder Woman zo 70. rokov. (08.01.2021)

S Patty Jenkins kamarád opravdu nebudu. Mělo to sice pár akčních scén, kterým nechyběl nápad a Hans Zimmer jim dodal výbornou kompozici, jenže to je po hříchu všechno. Připadal jsem si jak na seanci uvědomělé aktivistky, nikoho nezabít vole, ženy forever, apel na lidstvo snad ve všech oblastech, ach bože, spláchnout do hajzlu a zhasnout. (17.04.2021)

Koukám, že tentokrát má podpatky ještě vyšší než v minulém kostýmu. (Ne, kecám, podívala jsem na boty z prvního filmu a jsou stejně stupidní.) Jinak jsem aktuálně od Patty Jenkins viděla tři filmy a všem třem jsem dala odpad, takže si začínám říkat, že možná úplně nemám ráda styl Patty Jenkins. A co mě rozčílilo úplně ultimátně, že mají k dispozici Hanse Zimmera a stejně si pro nejzásadnější momenty půjčují Adagio in D Minor (alias The Surface of the Sun) od Johna Murphyho. Ať si vymyslí vlastní hudbu a nechají moje nejoblíbenější existenciální zombie sci-fi a jeho vesmírně nádherný soundtrack na pokoji. (28.12.2020)

Ve Wonder Woman 1984 jsou scény, které přinejlepším dosahují žánrového průměru, anebo scény, které jsou vyloženě zkratkovité, blbé jak tágo a vrstvící klišé na klišé. Všechno pochybné, co byste třeba takovému Supermanovi z roku 1978 prominuli, protože je přeci z roku 1978 a zároveň byl pionýrem podoby moderních komiksových snímků, se tu tvůrci snaží prodat asi jako cool retro rekvizitu, ale přitom je to jen stupidita scénáře a totální usnutí na vavřínech. Akční scény jsou asi tou nejslabší stránkou filmu. Že Patty Jenkins neumí točit akci a jako mnozí další vše dohání nepřirozeně vypadajícím CGI, jsme zjistili už v jedničce, ale dát do 151 minutového obřího blockbusteru celkem asi jen 4 krátké a nevýrazné akční scény, to je skoro na pováženou. Možná však právě proto mě ani neštvaly tolik, jako v prvním filmu. Jinak je to po všech směrech zapomenutelná podívaná, která letos vlastně dostala více mediální pozornosti, než za kolik ve skutečnosti vůbec stojí. (27.12.2020)