Wonder Woman 1984

Přirozená ženskost a jakási starosvětská elegance a noblesa Gal Gadot a úvodní triatlon jsou asi tak vše, proč byste (ne)měli Wonder Woman vidět a to jsem přesvědčen, že nějaký sestřih top momentů (asi tak 3-4) bude úplně stačit. Zbytek je jen unylá scenáristická vata, která nectí příliš ani schopnosti hlavní hrdinky a její charakter jako takový, ani fyzikální zákony a vlastně ani nějakou dějovou soudržnost tak, aby se na to dalo v klidu dívat a ne jen nevěřícně kroutit očima. (10.01.2021)

5/10. Tam, kde první díl sympaticky kombinoval válečnou romanci s pompézním komiksem, se druhý díl rozhodl ve funky atmošce rozehrát šarádu, která se rozpadá už v samotných základech (nedává to příliš smysl). Všemu podráží nohy lenivě sepsaný scénář, do očí bijící nesmysly a tragicky natočené akce, která patří zdaleka k tomu nejhoršímu, co nám komiksové blockbustery nabídli. Taková gumovost, nereálnost a digihnus by snad neprošel i v titulním roce 84 - děs běs. Nad vodou to opět drží ústřední dynamika dvou protagonistů (tentokrát spíše neselhávající Pine) a pár slušných nápadů spojené s danou dobou a komiksovým setupem. Jedničku fakt miluju. Dvojka je bohužel slušné zklamání. (07.01.2021)

Wyblitá Wolovina servíruje nejdementnější komiksovou adaptaci za poslední roky. 1984x jsem u toho zívl a posledních 10 minut z filmu jsem se věnoval smyslupnějším činnostem. Leštil jsem si displej telefonu, hladil psa, až jsem ho vyhladil a hledal na CSFD adepty na idioty roku. Tož zabavil jsem se. Nostalgický feeling osmdesátek tenhle film neviděl ani přes Google, hudba nevýrazná jako tlustá sousedka ve sprše a to nemluvím o těch hnusných green screenech a efektech, které lámali čínani přes koleno při cestě do dolů na 18 hodinovou šichtu. Při scénaristické kličce se Stevem jsem musel dlouze přemýšlet, jestli je to tak originální anebo debilní, jak už dlouho ve filmech nebylo. Nejsmutnější na feministickém filmu je to, že jediný Chris Pine za něco stojí. To bude zase v ulicích pochodů a uřvaných nán. (30.12.2020)

WW84 není klasické „větší a dražší“ pokračování. Patty Jenkyns ví, ke komu chce mluvit a k fanboyům to tentokrát úplně není. Akce jde do ústraní a na její místo se derou naopak témata, která jsou bližší něžnější části populace. Minerva a Diana se tak musí vypořádat s catcallingem, jedna s láskou k sobě samé a druhá ke svému ex, a hlavně najít víru v lepší zítřky. Jen teda chudák Steve Trevor, tyhle 80´s mu úplně neslušely. Nota, na kterou WW84 končí, celkem perfektně zapadá na závěr roku 2020. I mně se po tomhle chce věřit, že zase bude lépe. (26.12.2020)

Koukám, že tentokrát má podpatky ještě vyšší než v minulém kostýmu. (Ne, kecám, podívala jsem na boty z prvního filmu a jsou stejně stupidní.) Jinak jsem aktuálně od Patty Jenkins viděla tři filmy a všem třem jsem dala odpad, takže si začínám říkat, že možná úplně nemám ráda styl Patty Jenkins. A co mě rozčílilo úplně ultimátně, že mají k dispozici Hanse Zimmera a stejně si pro nejzásadnější momenty půjčují Adagio in D Minor (alias The Surface of the Sun) od Johna Murphyho. Ať si vymyslí vlastní hudbu a nechají moje nejoblíbenější existenciální zombie sci-fi a jeho vesmírně nádherný soundtrack na pokoji. (28.12.2020)