Wonder Woman 1984

Za mě asi lepší než první díl, kde mi vadila ta přehnaně digitální akční stránka. Tady se Jenkins držela značně při zemi a vlastně to filmu hodně prospělo. Myslím, že Jenkins přesně věděla, co chce filmem říct a kam cílit, hlavní cílovka tohoto filmu jsou bez debat více ženy než muži, ať už celkovým pojetím, nebo lehce naivním až pohádkovým vyústěním. Tím ale vůbec neříkám, že je na tom něco špatného a vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby druhá Wonder Woman byla velice milovaným hrdinským ženským filmem. Za mě naprosto neškodný film. Nebýt toho za mě opravdu nepřesvědčivého a nepřirozeného závěru, asi by se mi to líbilo ještě více. Pochválit musím postavu Kristen Wiig, její přerod mě dost bavil. P.S. Absolutně vůbec nechápu použití v té jedné scéně soundtrack ze Sunshine. Ano, je to jeden z nej filmových songů vůbec, ale už tak provařený, že to působilo velmi rušivě, jelikož jsem najednou myslela na úplně jiný film. A být v kůži Hanse Zimmera cítila bych se velmi uraženě, že se do docela důležitého momentu filmu někdo rozhodl vložit song od jiného autora z jiného filmu. (26.12.2020)

Když 1984, tak se vším všudy, řekli si asi Patty Jenkins a spol. a druhou Wonder Woman napsali a natočili přesně tak, jak by vypadala před 37 lety. Tedy s pohádkovou zápletkou, ve které dojde i na hrozbu studené války a na vítězství těch nejdůležitějších lidských hodnot, s hlavní (polo)božskou hrdinkou, která rozdává úsměvy na všechny strany, padouchy likviduje bez zabíjení (meč a štít vůbec nečekejte, jedinou Dianinou zbraní je laso) a sama se trápí nešťastnou láskou, se superprohnaným a zábavným padouchem, jehož plán vzbuzuje cukání koutků, a jen s několika akčními scénami, na něž se ale nemusí vůbec dlouho čekat, jak si někteří stěžují, protože to mezi nimi je prostě pořád zábava. Vážně se mi tohle pojetí líbí. Gal Gadot si odlehčenou polohu vyloženě užívá, naprosto skvělý je Pedro Pascal, který Maxe Lorda hraje úplně stejně jako hrál Gene Hackman Lexe Luthora, Chris Pine má zase komediální talent a krásně se všemu pořřád diví, no a klobouk dolů před postupně Kristen Wiig, jejíž Barbara se zase očividně inspirovala Selinou/Catwoman v podání Michelle Pfeiffer a která se postupně proměňuje bez jakýchkoliv efektů, pouze díky svému herectví a čím dál zvířečtějším kostýmům. Na závěr musím udělat něco, co jsem dlouho neudělal, a to pochválit i hudbu Hanse Zimmera, který na jedničku mixuje williamsovský orchestr plný jásavých supermanovských fanfár s morricconeovskou romantikou, dobovými synťáky a svým typickým hukotem (a Lvím králem). (16.04.2021)

Čekal jsem to horší dle tragických recenzí, ale není to až tak špatné. Nejlepší je hned úvod, kde je olympijský turnaj Amazonek a ten byl úchvatný, potom se děj výrazně zpomalí a na komiksovku je zde překvapivě málo akce a ikdyž na ní dojde, tak příliš za moc nestojí. Bavil mě však nápad s plněním přání, díky kterému jsem se nenudil a Pedro Pascal snad poprvé hereckým projevem nezaujme. Vidět film v kině, tak zklamaný odcházím, ale doma mi to na průměr v pohodě vyšlo. Příběh***, Akce***, Humor**, Násilí>Ne, Zábavnost***, Hudba*****, Vizuál****, Atmosféra***, Napětí***. 5.5/10. (30.12.2020)

Pokus o zopakování totožného postupu v jiné retro době dopadl polovičatě. Ať už se hlavní scénárista prvního dílu Allan Heinberg dobrovolně odklidil k seriálům nebo se nepohodl s dalšími tvůrci, u pokračování už jeho jméno nefiguruje a je to znát. Ingredience jsou totiž stejné, ale jakási středová nit, která z dobrodružné pohádky udělala legendární podívanou, tentokrát chybí - a nebo je zašmodrchaná. Nebudu lhát, vážím si staromilské první poloviny, která se chová tu jako Superman od Richarda Donnera, tu jako fantasy béčka téže doby (myšleno v dobrém). Ani tentokrát se zbytečně nestaví propojené vesmíry, jen se jde po cestě komiksů tím směrem, kterým mířily před desítkami let v papírové i celuloidové podobě. A většinu času funguje i v navázání na válečné hrátky, protože jestli má někdo chemii téměř atomovou, jsou to Gal Gadot a Chris Pine. Jak se člověk přenese přes to, že se někdo objevuje v cizím těle a jak je s oním tělem poté nakládáno, zůstane sladkobolná, rozpačitá, ale přesto opravdová a uvěřitelná romantika, kde věřím každému slovu a při libovolně plačtivém prohlášení typu "Už nikdy nebudu milovat," ukápla nejedna slza i mně. Tím ale končí největší pozitiva a se zbytkem si nevím rady. Nemám problém s náturou a směřováním dalších postav, protože i to spadá do obrázkové tradice, ale nevím, proč je Pedro Pascal silou tlačený do módu Rock Me Amadeus a proč je ho v ději asi tak o třicet minut více, než by bývalo stačilo na bohaté prokreslení jeho motivace. Stejně tak časté "vychovávání" diváka je do očí bijící a morálních pouček na téma gender nebo consent mohlo být méně nejen kvůli tomu, že sem žánrově nepasují, ale protože jsou téměř polopaticky servírovány přímo do kamery. A konečně to nejtrestuhodnější. Finální souboj a co z něj vzejde je nejslabší částí filmu, která jak kdyby byla přítomna jen kvůli nutnosti se jakkoli se zápletkou rozloučit. Akce je banální a kvůli šeru neviditelná, závěrečná morální lekce nelogická, kostýmy a masky vůbec nefungují a hlavně se v tu chvíli jde k půl třetí hodině stopáže a jakkoli jsem se u filmu bavil, tohle rozhodnutí nic nestříhat nechápu ani trochu. Patty Jenkins podlehla velikášskému syndromu a Wonder Woman hlavně proto musela na završení trilogie zapomenout. (19.07.2023)

„Tohle všechno je umění." „Jooo, aha..." „Tohle je koš." Na základě komentů a mizerného hodnocení jsem očekával hrůzu, ale nakonec jsem dostal solidní snímek, který, kdyby byl o hodinu sestříhán, hodnotil bych výše. Dva filmy - Steven poznává budoucnost a Ohrožení světa - se ne zrovna šťastně spojily v jeden. V úvodu skvělá soutěž připomínající H. Pottera a pak loupež v obchodním středisku navnadily. Nu a pak se rozjely dvě linie, které si moc nerozuměly. Respektive na jedné straně musely naštvat ty, co chtěly dech beroucí jízdu až do konce, na druhé zase ty, co by si užili jen tu romanci. Skvělá kamera, parádní hudba - ano, Zimmer nezklamal - a několik dalších výborných scén - průlet ohňostrojem, útok na konvoj či souboj šelem. A osobně mě velmi potěšilo létání, kdy jsem se dočkal momentu, který jsem si v té chvíli přál, jak Wonder Woman zaujala klasickou pozici Supermana. Čekal jsem více retrohudby, ale potěšili mě Frankie Goes to Hollywood. Milé pak bylo mezititulkové cameo, kdy si autoři vzpomněli na seriálovou Wonder Woman Lyndu Carterovou - fakt milé. Čím více o filmu přemýšlím, tím se utvrzuji v tom, že není pro běžného diváka. Kdo ale miluje comicsy a dobrodružství, nemůže prostě dávat odpad, protože to si tenhle film zkrátka nezaslouží. Respektuji ovšem názor druhých a nedštím na ně síru a oheň. Mrzí mě, že jsem film neviděl v kině, ale třeba ještě bude..... po druhém zhlédnutí jsem přidal * (01.01.2021)