Wonder Woman 1984

Pokus o zopakování totožného postupu v jiné retro době dopadl polovičatě. Ať už se hlavní scénárista prvního dílu Allan Heinberg dobrovolně odklidil k seriálům nebo se nepohodl s dalšími tvůrci, u pokračování už jeho jméno nefiguruje a je to znát. Ingredience jsou totiž stejné, ale jakási středová nit, která z dobrodružné pohádky udělala legendární podívanou, tentokrát chybí - a nebo je zašmodrchaná. Nebudu lhát, vážím si staromilské první poloviny, která se chová tu jako Superman od Richarda Donnera, tu jako fantasy béčka téže doby (myšleno v dobrém). Ani tentokrát se zbytečně nestaví propojené vesmíry, jen se jde po cestě komiksů tím směrem, kterým mířily před desítkami let v papírové i celuloidové podobě. A většinu času funguje i v navázání na válečné hrátky, protože jestli má někdo chemii téměř atomovou, jsou to Gal Gadot a Chris Pine. Jak se člověk přenese přes to, že se někdo objevuje v cizím těle a jak je s oním tělem poté nakládáno, zůstane sladkobolná, rozpačitá, ale přesto opravdová a uvěřitelná romantika, kde věřím každému slovu a při libovolně plačtivém prohlášení typu "Už nikdy nebudu milovat," ukápla nejedna slza i mně. Tím ale končí největší pozitiva a se zbytkem si nevím rady. Nemám problém s náturou a směřováním dalších postav, protože i to spadá do obrázkové tradice, ale nevím, proč je Pedro Pascal silou tlačený do módu Rock Me Amadeus a proč je ho v ději asi tak o třicet minut více, než by bývalo stačilo na bohaté prokreslení jeho motivace. Stejně tak časté "vychovávání" diváka je do očí bijící a morálních pouček na téma gender nebo consent mohlo být méně nejen kvůli tomu, že sem žánrově nepasují, ale protože jsou téměř polopaticky servírovány přímo do kamery. A konečně to nejtrestuhodnější. Finální souboj a co z něj vzejde je nejslabší částí filmu, která jak kdyby byla přítomna jen kvůli nutnosti se jakkoli se zápletkou rozloučit. Akce je banální a kvůli šeru neviditelná, závěrečná morální lekce nelogická, kostýmy a masky vůbec nefungují a hlavně se v tu chvíli jde k půl třetí hodině stopáže a jakkoli jsem se u filmu bavil, tohle rozhodnutí nic nestříhat nechápu ani trochu. Patty Jenkins podlehla velikášskému syndromu a Wonder Woman hlavně proto musela na završení trilogie zapomenout. (19.07.2023)

Kdo čeká 150 minut těžkotonážních superhrdinských orgií, bude nevyhnutelně zklamaný. Během celého filmu jsou prakticky jen čtyři akční scény, přitom za zmínku stojí jen ta s konvojem (protože akční scény s přepadením ozbrojeného konvoje stojí ve velkých filmech za zmínku snad vždy). Zápletku je snadné obvinit z pohádkové naivity (na nějakou dospělou temnotu v duchu Temného rytíře či komiksů Alana Moorea tady opravdu nenarazíte), záměr Patty Jenkins upřednostnit před atrakcemi a blyštivým pozlátkem ušlechtilé ideje a hodnoty ale v žádném případě neodsuzuju. Ostatně zkoušet si hrát na (v současnosti velmi módní) dospělost a temnotu skrze postavu Wonder Woman, která patří mezi ty nejanachroničtější, nejplošší a nejsměšnější slavné komiksové superhrdiny (viz srandovní a laciný kostým a to její "laso pravdy", bože!), by dopadlo tragicky možná už z principu. Oceňuju, že se příběh soustředí jen na pár postav, jichž všech se ústřední téma bezprostředně dotýká, a film tak otravně neuhýbá k zbytečnostem a slepým uličkám. A stejně jako v jedničce i zde je tím nejlepším duo Gal Gadot/Chris Pine (ostatně daná zápletka dostala zelenou možná právě kvůli umožnění jeho návratu) - těm dvěma to spolu prostě sluší, takže na jejich společné (romantické) scény se kouká opravdu příjemně. A finále se mi líbilo, protože jeho epičnost a osudovost tentokrát naprosto nijak nesouvisí s množstvím a kvalitou triků, padajícími mrakodrapy a dalšími obdobnými neduhy současných komiksových blockbusterů. Druhou WW si tak lze (do jisté míry) užít, jen to zkrátka není další monumentální akční běsnění, ale staromilská romantická fantasy. P. S. Z hudby z celého filmu mi utkvěla jen geniální skladba The Surface of the Sun od Johna Murphyho ze Sunshine. A to si velký Hans Zimmer za rámeček tedy rozhodně nedá...! 65 % (31.12.2020)

Gal(on) tělních tekutin protekl naprosto comicsově. Klidně si palte stovky kyselých malin tomuto sequelu, za nejhorší pokračování, jehož předchůdce nebyl zrovna absolutním výkvětem vkusu. Pokračování je sexy, nápadité a zasazené do éry osmdesátých let minulého století, kterou ochuzený český divák strávil tak maximálně u Spejblů a Arabely. Alespoň v té Arabele se mihl náznak comicsu, ovšem držet v té době v ruce sešit s Wonder Woman, tak to byla rarita. A už vůbec si nedovedu představit, jak by tehdy vypadala představitelka z masa a kostí. A opět přede mnou stanula nádherná běhna, se kterou by byla radost strávit víkend v posteli. A naprosto skvěle se osvědčilo přihodit ještě jednu poběhlici, konkrétně Kristen Wiig, co svým nově získaným sexappealem rozmašíruje televizní hlasatelky, co byly asi největším erotickým zážitkem v dávných dobách pro československé diváky. Nové dějství se točí kolem vzácného nerostu, který plní každé přání. A jak to tak bývá, dostane se do nepovolaných rukou. A ve hře je tradiční zkáza lidstva, všeobecný chaos a politické represálie. Film je ve svém duchu stoprocentně naivní, přesně jak velí comicsový základ. A opět tomu bude přítomen sympaťák Chris Pine, který absolvuje "reinkarnaci" a vytvoří příjemně chemický tandem s Gal Gadot. Akcí film nepřetéká, ovšem pěkně vyvedené akční scény se postupně dostavují. K mání jsou pasáže, v nichž jedna muži neobletovaná ženština a jeden neúspěšný byznysman skrze magickou moc kamene mají rázem nadvládu nad živým tvorstvem, načež sexice bruneta musí obstarat Galon tamponů, protože takové létání v povětří nemusí být bezpečné pro poševní vchod. Hudba Hanse Zimmera mocně duje, Zack Snyder vše kontroluje z producentské stoličky a Patty Jenkins je přinejmenším stejně režijně nezdolná a nadržená jako při prvním dirigování WW. Vznikl sequel, co koketuje se Supermanem, když ho ještě představoval Christopher Reeve. Předpokládám, že ve třetím dějství dojde řada na pandemii a Wonder Whore dostane první menstruaci. 10/10 (22.03.2021)

World Whore 84. Od počáteční Olympiády v Kundalandu, až po překvapivý happy end. Spoiler nehrozí, od první minuty je vymalováno. Naprosto šílená tupárna. Barevná a děsivě dlouhá. Na paní režiSERU si dám příště velký pozor! Od Zrůdy pokročila opravdu správným směrem. I když, tohle je vlastně taky Zrůda... (06.01.2021)

Když má komiksové dobrodrůžo v nadpisu rok 1984, tak, v kontextu s dnešní dobou, očekávám přeci jenom nějakou stylovou dobovku s hudbou z té doby a pěknou osmdesátkovou atmosférou. Tady nepřišlo ani jedno, naopak tu tvůrci připravili klasickou komiksovou, mega barevnou a mega digitální, záležitost. Navíc s jedním obrovským problémem. Na to, jaké blbosti komiksovky umí být a přesto nás dokážou bavit, musím konstatovat, že tenhle film je fakt kardinální blbost. Vrcholem všeho je závěrečný pumping proslov slovutné Amazonky, která působí, jak kdyby mluvila k celému národu a přitom si tam mluví jenom sama pro sebe. Navíc mě docela vytočilo, jak tu v jedné scéně hrál legendární motiv skladatele Johna Murphyho k filmu Sunshine. To bylo nezbytné? Šílená recyklace, pod kterou je navíc podepsaný Hans Zimmer? To se teda nepovedlo. (16.04.2021)