Wonder Woman 1984

Romantická linka šlape opět skvěle a výprava je vymazlená do posledního detailu, ale se vším ostatním to už tak jednoduché není. Samotná zápletka alá džin z kouzelné lampy je tak cheesy a over the top, jak kdyby vypadla z céčkové komiksovky minulého století a finále tomu nasazuje korunu… Člověku se zasteskne i po digibordelu z jedničky odehrávajícím se v noci :-/. Tohle nemá v době, kdy konkurence nabývá na síle maximální rychlostí, co dělat a volba této starosvětské story je pro dvou set milionovou vlajkovou loď DCčkovského univerza, která se i v momentech, kde by potřebovala kapku nadhledu, bere smrtelně vážně, je vskutku nešťastná. Soundtrack není nijak výrazný, Zimmer si jede svůj standard, což s sebou nese i jeho opakované vykrádání nejen sebe sama, které mi je už malinko protivné. Kristen Wiig je skvělá a herecky nepřekvapivě o několik pater výš než Gadot, ale jako Cheetah je zoufale nevyužita. Nad doslovným poselstvím o síle lásky a pravdy (tahá to za uši stejně jako před třemi lety), detailními zpomalovačkami s očima drásajícím green screenem a zcela zbytečným golden eagle armour (chápu, tvůrci potřebovali něco hezkého na plakáty…) mi doposud zůstává rozum stát, ale ve srovnání s katastrofálními Birds of Prey nebo ultra průměrným Shazamem se v mých očích stále nejedná o takový průšvih a na rozdíl od obou zmíněných DCčkovských prasáren má WW84 i své světlejší momenty (především ty, ve kterých se Jenkins může opřít o Pinea). Možná za to může letošní blockbusterové sucho v kinech, ale já se trápil o poznání míň než u čehokoli podobného z Netflixu (Old Guard, Project Power, 6 underground,… ) 6/10 (DCEU: MoS 9/10 BvS 4/10 SS 4/10 WW 7/10 JL 4/10 AQ 8/10 S! 5/10 BoP 4/10) (29.12.2020)

Kdybych už nikdy v životě neviděl žádný film od Patty Jenkins,vůbec by mi to nevadilo. Ne že bych se na její Wonder Woman 1984 nějak extra těšil nebo se řadil k velkým fandům jedničky, ale ty dvě a půl hodiny s Gal Gadot mi ubíhaly stejně rychle jako třeba třicetiletá válka. A jsem přesvědčený, že za to může režisérka, která prostě blockbustery a akční filmy nezvládá. WW1984 má extrémně přepálenou stopáž a bohužel většinu z ní tvoří naprosto bezvýznamná vata. Zasazení do osmdesátých let mi moc nedávalo smysl a film by se mohl odehrávat téměř kdykoliv před Batman vs. Superman. Prakticky nic se tu neděje a když už dojde na akci, je přinejlepším průměrná. Jediné světlejší momenty jsou romantické scény, ve kterých se film může opřít o Chrise Pinea. Největší problémale vidím v tom, že Jenkins chtěla očividně natočit něco, co by připomínalo prvního a druhého Supermana. Tedy naivní komiksovku s jednoduchou zápletkou, snadno rozlišitelným dobrem a zlem a spoustou naděje a optimismu. Nic proti tomu. Jenomže výsledek připomíná spíš Supermana 3 a 4, což fakt nejsou dobré filmy. Celkově Wonder Woman 1984 nepůsobí jako velkofilm z roku 2020, ale jako něco, co vzniklo dva roky před prvním Iron Manem, kdy v Hollywoodu pořád ještě nikdo moc nevěděl, jak zacházet s komiksovými hrdiny a hrdinkami a celý superhrdinský žánr se ještě hledal. A ne, nemyslím to jako pochvalu za oldschool přístup. Jenkins jednoduše natočila ne starosvětský film, ale film, který působí extrémně staře. Krom hezkých kostýmů a výpravy vlastně moc nevím, co na něm chválit a proč bych ho měl komukoliv doporučit. (28.12.2020)

Ve Wonder Woman 1984 jsou scény, které přinejlepším dosahují žánrového průměru, anebo scény, které jsou vyloženě zkratkovité, blbé jak tágo a vrstvící klišé na klišé. Všechno pochybné, co byste třeba takovému Supermanovi z roku 1978 prominuli, protože je přeci z roku 1978 a zároveň byl pionýrem podoby moderních komiksových snímků, se tu tvůrci snaží prodat asi jako cool retro rekvizitu, ale přitom je to jen stupidita scénáře a totální usnutí na vavřínech. Akční scény jsou asi tou nejslabší stránkou filmu. Že Patty Jenkins neumí točit akci a jako mnozí další vše dohání nepřirozeně vypadajícím CGI, jsme zjistili už v jedničce, ale dát do 151 minutového obřího blockbusteru celkem asi jen 4 krátké a nevýrazné akční scény, to je skoro na pováženou. Možná však právě proto mě ani neštvaly tolik, jako v prvním filmu. Jinak je to po všech směrech zapomenutelná podívaná, která letos vlastně dostala více mediální pozornosti, než za kolik ve skutečnosti vůbec stojí. (27.12.2020)

WW84 není klasické „větší a dražší“ pokračování. Patty Jenkyns ví, ke komu chce mluvit a k fanboyům to tentokrát úplně není. Akce jde do ústraní a na její místo se derou naopak témata, která jsou bližší něžnější části populace. Minerva a Diana se tak musí vypořádat s catcallingem, jedna s láskou k sobě samé a druhá ke svému ex, a hlavně najít víru v lepší zítřky. Jen teda chudák Steve Trevor, tyhle 80´s mu úplně neslušely. Nota, na kterou WW84 končí, celkem perfektně zapadá na závěr roku 2020. I mně se po tomhle chce věřit, že zase bude lépe. (26.12.2020)

Těšil jsem se na odvážnou ryze ženskou komiksovku se silnou hrdinkou, smělou ve své emancipovanosti od zhoubné Ligy spravedlnosti. Tohle vážně ne. Mě ani tak nevadí jak podivně se tam všichni mlátí, nebo jak naivně = osmdesátkově je celá Wonder Woman pojatá, vadí mi to poselství. Takhle hloupý, nelogický příběh urážející jak ženy, muže, děti a obecně lidskou inteligenci tu dlouho nebyl. Pointa je vysloveně děsivá - přání jsou zlo, smiř se tím co máš - a vážně pokroková. Gal Gadot to pořád ohromně sluší a Pine si roli zvláštním způsobem užívá. Wiig role nesedí ani v jedné poloze a chudák Pedro Pascal po tom co sbírá chválu z Mandaloriana klesá ve své kreaci megalomanského zoufalce, který chce/nechce být se svým synem klesá až na dno. V rukách Patty Jenkins je letecké Star Wars v pěkném průseru. P.S. Vysvětlovačka pidirole Lindy Carter je na pěst. Amíci právě vytvořili svého Doktora u jezera hrochů. (02.01.2021)