Wonder Woman 1984

Za mě asi lepší než první díl, kde mi vadila ta přehnaně digitální akční stránka. Tady se Jenkins držela značně při zemi a vlastně to filmu hodně prospělo. Myslím, že Jenkins přesně věděla, co chce filmem říct a kam cílit, hlavní cílovka tohoto filmu jsou bez debat více ženy než muži, ať už celkovým pojetím, nebo lehce naivním až pohádkovým vyústěním. Tím ale vůbec neříkám, že je na tom něco špatného a vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby druhá Wonder Woman byla velice milovaným hrdinským ženským filmem. Za mě naprosto neškodný film. Nebýt toho za mě opravdu nepřesvědčivého a nepřirozeného závěru, asi by se mi to líbilo ještě více. Pochválit musím postavu Kristen Wiig, její přerod mě dost bavil. P.S. Absolutně vůbec nechápu použití v té jedné scéně soundtrack ze Sunshine. Ano, je to jeden z nej filmových songů vůbec, ale už tak provařený, že to působilo velmi rušivě, jelikož jsem najednou myslela na úplně jiný film. A být v kůži Hanse Zimmera cítila bych se velmi uraženě, že se do docela důležitého momentu filmu někdo rozhodl vložit song od jiného autora z jiného filmu. (26.12.2020)

WW84 není klasické „větší a dražší“ pokračování. Patty Jenkyns ví, ke komu chce mluvit a k fanboyům to tentokrát úplně není. Akce jde do ústraní a na její místo se derou naopak témata, která jsou bližší něžnější části populace. Minerva a Diana se tak musí vypořádat s catcallingem, jedna s láskou k sobě samé a druhá ke svému ex, a hlavně najít víru v lepší zítřky. Jen teda chudák Steve Trevor, tyhle 80´s mu úplně neslušely. Nota, na kterou WW84 končí, celkem perfektně zapadá na závěr roku 2020. I mně se po tomhle chce věřit, že zase bude lépe. (26.12.2020)

Dyslektický Cigán tímto klesl ještě hlouběji ke dnu žumpy Debilních Cypovin a uplácal zatím snad nejstrašlivější a nejnudnější povrchní, megapatetickou homokládovinu ze všech dosavadních adaptací retardovaných omalovánek pro postižence poruchou čtení. Prkenná šišohlavá Židozonka tentokrát devadesát procent hrací doby bojuje výhradně s červenoknihovním poševním šlemem otylých čtenářek Rosamunde Pilcher, aby ve zbývajících deseti tupě usvištěla k naprostému správňactví hormonálně destabilizovanou předpřechodovou trapkomilfku, uboze přiblblého homodžina s odulým obličejem a lacině pomentorovala všechny ty děti s mozkovou obrnou a dospělé po mrtvici. Patricie by zoufale potřebovala k narozeninám vibrátor. Nebo nějakého zapřisáhlého šovinistu se zálibou ve fistingu. Popřípadě by účel splnil i doživotní soudní zákaz přiblížit se k jakémukoliv filmovému studiu. (26.12.2020)

World Whore 84. Od počáteční Olympiády v Kundalandu, až po překvapivý happy end. Spoiler nehrozí, od první minuty je vymalováno. Naprosto šílená tupárna. Barevná a děsivě dlouhá. Na paní režiSERU si dám příště velký pozor! Od Zrůdy pokročila opravdu správným směrem. I když, tohle je vlastně taky Zrůda... (06.01.2021)

Koukám, že tentokrát má podpatky ještě vyšší než v minulém kostýmu. (Ne, kecám, podívala jsem na boty z prvního filmu a jsou stejně stupidní.) Jinak jsem aktuálně od Patty Jenkins viděla tři filmy a všem třem jsem dala odpad, takže si začínám říkat, že možná úplně nemám ráda styl Patty Jenkins. A co mě rozčílilo úplně ultimátně, že mají k dispozici Hanse Zimmera a stejně si pro nejzásadnější momenty půjčují Adagio in D Minor (alias The Surface of the Sun) od Johna Murphyho. Ať si vymyslí vlastní hudbu a nechají moje nejoblíbenější existenciální zombie sci-fi a jeho vesmírně nádherný soundtrack na pokoji. (28.12.2020)