Wonder Woman 1984

Těšil jsem se na odvážnou ryze ženskou komiksovku se silnou hrdinkou, smělou ve své emancipovanosti od zhoubné Ligy spravedlnosti. Tohle vážně ne. Mě ani tak nevadí jak podivně se tam všichni mlátí, nebo jak naivně = osmdesátkově je celá Wonder Woman pojatá, vadí mi to poselství. Takhle hloupý, nelogický příběh urážející jak ženy, muže, děti a obecně lidskou inteligenci tu dlouho nebyl. Pointa je vysloveně děsivá - přání jsou zlo, smiř se tím co máš - a vážně pokroková. Gal Gadot to pořád ohromně sluší a Pine si roli zvláštním způsobem užívá. Wiig role nesedí ani v jedné poloze a chudák Pedro Pascal po tom co sbírá chválu z Mandaloriana klesá ve své kreaci megalomanského zoufalce, který chce/nechce být se svým synem klesá až na dno. V rukách Patty Jenkins je letecké Star Wars v pěkném průseru. P.S. Vysvětlovačka pidirole Lindy Carter je na pěst. Amíci právě vytvořili svého Doktora u jezera hrochů. (02.01.2021)

Prazvláštní film, který jakoby nedokáže udržet myšlenku, přestože jde evidentně za konkrétním cílem. Začne to jako nějaké rozverné dobrodružství z osmdesátek (souboj Amazonek), aby se poté otočila nálada o 180° a na scénu nastoupila friendly neighborhood Wonder Woman. Více to v úvodní akci připomíná svou nadsázkou parodujícího Posledního akčního hrdinu než upřímně naivní staré komiksové sešity. No a pak Jenkins znovu změní náladu, opustí veškerá žánrová pozlátka a začne budovat drama o třech proměnných. Jakkoli motivace klíčových hráčů nejsou hloupé, nedaří se jít pod povrch, ani dostatečně tlačit na pilu. Ostatně, i něco tak silného jako motiv člověka, jemuž "vezmou" tělo a tím ho de facto připraví o život, se vůbec neřeší. Finále je pak nejspornější moment. Cení se snaha o to vyhnout se dalšímu digitálnímu bordelu, ale nejsem si jistý, jestli mě Diane svým dialogem opravdu přesvědčila. Wonder Woman 1984 určitě není nejhorší komiksová adaptace, jaká kdy vznikla. Jde ale o dost nesourodý patvar, který má dobré jednotlivosti, ale nefunkční celky. Gal Gadot každopádně zůstává uhrančivou divou filmového světa. A je otázkou, jestli by bez ní nebylo hodnocení mnohem kritičtější. (30.12.2020)

S Patty Jenkins kamarád opravdu nebudu. Mělo to sice pár akčních scén, kterým nechyběl nápad a Hans Zimmer jim dodal výbornou kompozici, jenže to je po hříchu všechno. Připadal jsem si jak na seanci uvědomělé aktivistky, nikoho nezabít vole, ženy forever, apel na lidstvo snad ve všech oblastech, ach bože, spláchnout do hajzlu a zhasnout. (17.04.2021)

Dyslektický Cigán tímto klesl ještě hlouběji ke dnu žumpy Debilních Cypovin a uplácal zatím snad nejstrašlivější a nejnudnější povrchní, megapatetickou homokládovinu ze všech dosavadních adaptací retardovaných omalovánek pro postižence poruchou čtení. Prkenná šišohlavá Židozonka tentokrát devadesát procent hrací doby bojuje výhradně s červenoknihovním poševním šlemem otylých čtenářek Rosamunde Pilcher, aby ve zbývajících deseti tupě usvištěla k naprostému správňactví hormonálně destabilizovanou předpřechodovou trapkomilfku, uboze přiblblého homodžina s odulým obličejem a lacině pomentorovala všechny ty děti s mozkovou obrnou a dospělé po mrtvici. Patricie by zoufale potřebovala k narozeninám vibrátor. Nebo nějakého zapřisáhlého šovinistu se zálibou ve fistingu. Popřípadě by účel splnil i doživotní soudní zákaz přiblížit se k jakémukoliv filmovému studiu. (26.12.2020)

Koukám, že tentokrát má podpatky ještě vyšší než v minulém kostýmu. (Ne, kecám, podívala jsem na boty z prvního filmu a jsou stejně stupidní.) Jinak jsem aktuálně od Patty Jenkins viděla tři filmy a všem třem jsem dala odpad, takže si začínám říkat, že možná úplně nemám ráda styl Patty Jenkins. A co mě rozčílilo úplně ultimátně, že mají k dispozici Hanse Zimmera a stejně si pro nejzásadnější momenty půjčují Adagio in D Minor (alias The Surface of the Sun) od Johna Murphyho. Ať si vymyslí vlastní hudbu a nechají moje nejoblíbenější existenciální zombie sci-fi a jeho vesmírně nádherný soundtrack na pokoji. (28.12.2020)