Wonder Woman 1984

Nová Wonder Woman je 80’s štýlom, atmosférou a ropnou tématikou, takmer vo všetkom ostatnom sa vracia do minulosti ešte ďalej, až do dôb prvého Supermana. A je iba na divákovi, či jej očividne úmyselnú naivitu a starosvetské postavy prijme, alebo nie. A úprimne, keby šlo o inú frančajzu, štvrtú hviezdu by som ani nezvažoval. Tu mi vydržala dve tretiny stopáže, až kým kopenie nezmyslov sebeparodických (prezident) a whedonovských (všetko to - na dve a pol záberu - akože dojemné zľahčovanie rodinných problémov) prekonalo počiatočné okúzlenie. V závere už to drží nad vodou fakt iba Diana. Bavilo ma hlavne to retro, záporáci, neokukané lokácie. Na druhú stranu to má niekoľko chybových trikov, nefunkčnú romantickú líniu, smiešny záver. Každopádne, rozhodne viac Donner ako Schumacher. (27.12.2020)

Patty Jenkins je dobrá režisérka, ale tentokrát ji pustili i ke scénáři, kde leží jádro pudla. Nemusím rozebírat nepříjemné implikace toho, že navrátivší se love interest Steve (božanský Chris Pine) obývá tělo jiného muže (yikes...), že legendární nemesis Cheetah je tu naprosto zbytečně nebo že je zkrátka divné, že Diana po Stevovi truchlí i po 70 letech - nemám nic proti tomu, že si ho "vypřála", ale nemohlo to být zkrátka třeba proto, aby si řekli konečné sbohem nebo něco podobného? Ale blbé je, jak je scénář plytký, jeho příběh nedotažený a kolik je tam logických mezer. Film nám chce narvat do chřtánu poselství, že se nemáme nechat oblbovat sny, přijmout realitu, nepodvádět atd. atd. ve formě, kterou by si nedovolily ani filmy z roku 1984. A propos - čekala jsem mnohem větší nostalgickou eightees notu, nebo alespoň důvod, proč se film odehrává v této dekátě. Marně. WW se zkrátka jen nese na moderní retro vlně. Ráda se někdy dozvím, do jaké míry má v tomhle bordelu prsty samotné studio. Tohle se fakt nepovedlo. (09.01.2021)

Dyslektický Cigán tímto klesl ještě hlouběji ke dnu žumpy Debilních Cypovin a uplácal zatím snad nejstrašlivější a nejnudnější povrchní, megapatetickou homokládovinu ze všech dosavadních adaptací retardovaných omalovánek pro postižence poruchou čtení. Prkenná šišohlavá Židozonka tentokrát devadesát procent hrací doby bojuje výhradně s červenoknihovním poševním šlemem otylých čtenářek Rosamunde Pilcher, aby ve zbývajících deseti tupě usvištěla k naprostému správňactví hormonálně destabilizovanou předpřechodovou trapkomilfku, uboze přiblblého homodžina s odulým obličejem a lacině pomentorovala všechny ty děti s mozkovou obrnou a dospělé po mrtvici. Patricie by zoufale potřebovala k narozeninám vibrátor. Nebo nějakého zapřisáhlého šovinistu se zálibou ve fistingu. Popřípadě by účel splnil i doživotní soudní zákaz přiblížit se k jakémukoliv filmovému studiu. (26.12.2020)

Prvá polovica na mňa pôsobila ako dve časti Dallasu, tá druhá ako Arabela, ale s minimom humoru a bez nadhľadu. Nefunguje ani jeden koncept a dokopy už vôbec. Už od začiatku je totiž uletený nápad s prianiami zle podchytený. Zrejme je to dané aj tým, že sa do superhrdinského blockbusteru nehodí. Keď si niekto praje mať niekde nukleárne zbrane, tak to vysloví, zafúka mu vietor vo vlasoch a na obrazovke vidíme bodky, ktoré oznamujú, že sa želanie splnilo. Vizuálne je tento zákerný nápad absolútne nevyužitý, čo sa prejavuje aj vo finále, kedy sa WW snaží zachrániť svet. Neviem, aká je predloha a ak presne takáto, tak sa mal asi komplet vymeniť tvorivý tým, ktorý si zvykol na iný typ rozprávania v prvej časti, alebo skrátka vybrať iný zošit. Scenár je dokonca tak napísaný, že vety vôbec Gal Gadot nesedia a pôsobí častokrát drevene. Podobne pôsobí aj Pascal pri oných vetroch vo vlasoch a nakoniec aj Pine, pri ktorom nevieme, či ho ako Pinea vidí len hlavná postava. Wiig je asi najviac k veci, ale stane sa z nej nakoniec zameniteľná komiksová obluda. Pozerateľné to ale je, celkom mi to ubehlo, každopádne pri jednotke som zaokrúhlil smerom dole, tu zase smerom hore, takže 20% rozdiel v kvalite tu stále vidím. (16.01.2021)

Když 1984, tak se vším všudy, řekli si asi Patty Jenkins a spol. a druhou Wonder Woman napsali a natočili přesně tak, jak by vypadala před 37 lety. Tedy s pohádkovou zápletkou, ve které dojde i na hrozbu studené války a na vítězství těch nejdůležitějších lidských hodnot, s hlavní (polo)božskou hrdinkou, která rozdává úsměvy na všechny strany, padouchy likviduje bez zabíjení (meč a štít vůbec nečekejte, jedinou Dianinou zbraní je laso) a sama se trápí nešťastnou láskou, se superprohnaným a zábavným padouchem, jehož plán vzbuzuje cukání koutků, a jen s několika akčními scénami, na něž se ale nemusí vůbec dlouho čekat, jak si někteří stěžují, protože to mezi nimi je prostě pořád zábava. Vážně se mi tohle pojetí líbí. Gal Gadot si odlehčenou polohu vyloženě užívá, naprosto skvělý je Pedro Pascal, který Maxe Lorda hraje úplně stejně jako hrál Gene Hackman Lexe Luthora, Chris Pine má zase komediální talent a krásně se všemu pořřád diví, no a klobouk dolů před postupně Kristen Wiig, jejíž Barbara se zase očividně inspirovala Selinou/Catwoman v podání Michelle Pfeiffer a která se postupně proměňuje bez jakýchkoliv efektů, pouze díky svému herectví a čím dál zvířečtějším kostýmům. Na závěr musím udělat něco, co jsem dlouho neudělal, a to pochválit i hudbu Hanse Zimmera, který na jedničku mixuje williamsovský orchestr plný jásavých supermanovských fanfár s morricconeovskou romantikou, dobovými synťáky a svým typickým hukotem (a Lvím králem). (16.04.2021)