Wonder Woman 1984

Wonderku mám rád. Má dobré príbehy, obstojí vedľa Supermana a jej filmová tvár a aj akcie vyzerajú štýlovo. Zack Snyder ju predstavil svetu a v sólovke už to ťahala sama. Jej origin mám rád a bavila ma aj v BvS či Justice League. Tu ma síce tiež baví, ale nie toľko, pretože tu moc ani nemá čo hrať. Prvú polku sa len premáva s vysnením Števom Trevorom, čo by nebolo zlé, ak by to netrvalo pol filmu. V druhej polke už vytiahne aj laso a sandáli čo je fajn, že ju konečne vidíme v nejakej lepšej akcii späť, ale je to málo, pretože už nasleduje len finále. Akcie nie sú zle, ale nestrhnú tak ako keď vybehla Diana v prvom filme zo zákopov. Stručne povedaná, rozdá sa tu (za 2,5hodiny) par klasických pästí a kopov, ale bez nejakej lepšej choreografie a to je všetko. Aby som neklamal, tak ešte úvod na ostrove amazoniek bol zaujímavý. Inak dosť slabé oproti tomu, čo predviedla pod Snyderovým dohľadom vo WW, BvS, alebo JS. WW 84 ma tak debilne postavený príbeh, že sa tam skoro celý film nič nedeje. Záporaci tu takmer ani nie su. Miesta tu síce majú dosť, ale Pedro Pascal furt o niečom sníva a Kristen Wiig sa polku filmu učí chodiť na opätkoch a zároveň byť sexi milfka. S týmto prístupom moc Wonderke pod kotol nezavaria. Menšie plus je Zimmerova burácajúca hudba, ktorá aspoň navodí pocit, že sa tam niečo deje. Inak veľké sklamanie, ktoré príbehom ani postavami nemá vôbec čo ponúknuť. Ďalšia vec, ktorej nerozumiem je rozpočet. Kam sa vlastne vytratil ? Na tie obyčajne tri akčne scény ? Dúfam, že k tretiemu dielu si už Patty Jenkins nečuchne. P.S.: počkajte si za titulky. 55% - 3* (30.12.2020)

Koukám, že tentokrát má podpatky ještě vyšší než v minulém kostýmu. (Ne, kecám, podívala jsem na boty z prvního filmu a jsou stejně stupidní.) Jinak jsem aktuálně od Patty Jenkins viděla tři filmy a všem třem jsem dala odpad, takže si začínám říkat, že možná úplně nemám ráda styl Patty Jenkins. A co mě rozčílilo úplně ultimátně, že mají k dispozici Hanse Zimmera a stejně si pro nejzásadnější momenty půjčují Adagio in D Minor (alias The Surface of the Sun) od Johna Murphyho. Ať si vymyslí vlastní hudbu a nechají moje nejoblíbenější existenciální zombie sci-fi a jeho vesmírně nádherný soundtrack na pokoji. (28.12.2020)

#9 DCEU. Wonder Woman 84 je generační film, není polopatický, není přímočarý. Určité nápady nebo provedení jednotlivostí občas sice zadrhnou, ale jako celek je to výrazný zážitek. Mezi prvním a druhým filmem se situace na českém knižním trhu hodně zlepšila, k dispozici je už celá řada sólových knih z Wonderkou v hlavní roli, čeští diváci jsou tedy v lepší situaci a mohou mnohem lépe porovnávat komiksová a filmová dobrodružství této ikony 20. století. Nicméně situace v komiksech v roce 1984 byla hodně složitá, celý vesmír DC čekal velký restart. Režisérka Patty Jenkins jako ročník 1971 vnímá tuto éru velmi nostalgicky a zapomíná, že tehdy superhrdinské komiksy zdaleka nebyly tak globálním fenoménem jako dnes a pro některé potencionální trhy je tak její film méně srozumitelný. Stejně tak jsou na tom obecné reálie této dekády, ze kterých si WW84 vybírá jen určitou část. Není to tak přehledné jako první Wonderka, která byla zasazená do jasného vyhroceného konfliktu. Druhému filmu chybí srovnatelně dechberoucí vrchol, jakým bylo Wonderčino vítězství v Zemi nikoho. V komiksech to trvalo velmi dlouho, než klasičtí superhrdinové zdomácněli i v poválečném světě a u nově představovaných hrdinů ve filmech je nutné projít stejnou cestou, která sice může být odlišná, ale neznamená to, že bude méně trnitá. Není podstatné, že nejprve filmová Wonderka bojovala v zákopech první světové války, ačkoli ta komiksová byla zrozena až bojem proti nacizmu. Nevadí, že filmové pokračování fetišizuje éru pro komiksovou Wonderku nepodstatnou a přepisuje její příběh tak, aby nejlépe ilustroval dnešní pohled na její roli ve společnosti a zároveň se vyrovnával s traumatem dnešních Američanů. Důležité je, že tato ikona 20. století, esence ženství ve všech jeho podobách, stále inspiruje. Protože to je její hlavní poselství. Diana z Themysciry není v srdci obyčejný kluk z Kansasu nebo milionářský sirotek, Diana je velvyslankyně míru ve světě lidí ať už v kostýmu nebo v civilu. Ten rok opakovaného odkládání premiéry byl hodně náročný, na pokračování jsem se těšila a výsledný film mě hodně překvapil. Budu ráda, pokud vznikne i trojka. Určitě bych si dala opáčko v IMAXu, nejlépe obou dílů. Ale musím se spokojit s letňákem v Pardubicích. (31.12.2020)

„Tohle všechno je umění." „Jooo, aha..." „Tohle je koš." Na základě komentů a mizerného hodnocení jsem očekával hrůzu, ale nakonec jsem dostal solidní snímek, který, kdyby byl o hodinu sestříhán, hodnotil bych výše. Dva filmy - Steven poznává budoucnost a Ohrožení světa - se ne zrovna šťastně spojily v jeden. V úvodu skvělá soutěž připomínající H. Pottera a pak loupež v obchodním středisku navnadily. Nu a pak se rozjely dvě linie, které si moc nerozuměly. Respektive na jedné straně musely naštvat ty, co chtěly dech beroucí jízdu až do konce, na druhé zase ty, co by si užili jen tu romanci. Skvělá kamera, parádní hudba - ano, Zimmer nezklamal - a několik dalších výborných scén - průlet ohňostrojem, útok na konvoj či souboj šelem. A osobně mě velmi potěšilo létání, kdy jsem se dočkal momentu, který jsem si v té chvíli přál, jak Wonder Woman zaujala klasickou pozici Supermana. Čekal jsem více retrohudby, ale potěšili mě Frankie Goes to Hollywood. Milé pak bylo mezititulkové cameo, kdy si autoři vzpomněli na seriálovou Wonder Woman Lyndu Carterovou - fakt milé. Čím více o filmu přemýšlím, tím se utvrzuji v tom, že není pro běžného diváka. Kdo ale miluje comicsy a dobrodružství, nemůže prostě dávat odpad, protože to si tenhle film zkrátka nezaslouží. Respektuji ovšem názor druhých a nedštím na ně síru a oheň. Mrzí mě, že jsem film neviděl v kině, ale třeba ještě bude..... po druhém zhlédnutí jsem přidal * (01.01.2021)

Možná až jednou konečně nakoukám původní Supermany a naivní barevné komiksovky z osmdesátek a devadesátek, docením tenhle kousek jako úžasně nostalgický a záměrně křečovitý brak. Momentálně v tom ale vedle obludné naivity a protlačované retro atmosféry nevidím nic ozvláštňujícího, co by mě v pozitivním smyslu slova odzbrojilo - snad jen to oslavné vyústění jak z romantických slaďáren, které se možná časem projeví jako ten nejbizarnější farewell bláznivému roku 2020. Jinak si zase kladu otázku, jak dlouho Gal Gadot ještě vydrží vyvažovat nulový herecký talent svou nenapodobitelnou krásou - v takových nijakých rolích to nějaký čas asi potrvá. 50% (27.12.2020)