Wonder Woman 1984

Když má komiksové dobrodrůžo v nadpisu rok 1984, tak, v kontextu s dnešní dobou, očekávám přeci jenom nějakou stylovou dobovku s hudbou z té doby a pěknou osmdesátkovou atmosférou. Tady nepřišlo ani jedno, naopak tu tvůrci připravili klasickou komiksovou, mega barevnou a mega digitální, záležitost. Navíc s jedním obrovským problémem. Na to, jaké blbosti komiksovky umí být a přesto nás dokážou bavit, musím konstatovat, že tenhle film je fakt kardinální blbost. Vrcholem všeho je závěrečný pumping proslov slovutné Amazonky, která působí, jak kdyby mluvila k celému národu a přitom si tam mluví jenom sama pro sebe. Navíc mě docela vytočilo, jak tu v jedné scéně hrál legendární motiv skladatele Johna Murphyho k filmu Sunshine. To bylo nezbytné? Šílená recyklace, pod kterou je navíc podepsaný Hans Zimmer? To se teda nepovedlo. (16.04.2021)

S Patty Jenkins kamarád opravdu nebudu. Mělo to sice pár akčních scén, kterým nechyběl nápad a Hans Zimmer jim dodal výbornou kompozici, jenže to je po hříchu všechno. Připadal jsem si jak na seanci uvědomělé aktivistky, nikoho nezabít vole, ženy forever, apel na lidstvo snad ve všech oblastech, ach bože, spláchnout do hajzlu a zhasnout. (17.04.2021)

Pokus o zopakování totožného postupu v jiné retro době dopadl polovičatě. Ať už se hlavní scénárista prvního dílu Allan Heinberg dobrovolně odklidil k seriálům nebo se nepohodl s dalšími tvůrci, u pokračování už jeho jméno nefiguruje a je to znát. Ingredience jsou totiž stejné, ale jakási středová nit, která z dobrodružné pohádky udělala legendární podívanou, tentokrát chybí - a nebo je zašmodrchaná. Nebudu lhát, vážím si staromilské první poloviny, která se chová tu jako Superman od Richarda Donnera, tu jako fantasy béčka téže doby (myšleno v dobrém). Ani tentokrát se zbytečně nestaví propojené vesmíry, jen se jde po cestě komiksů tím směrem, kterým mířily před desítkami let v papírové i celuloidové podobě. A většinu času funguje i v navázání na válečné hrátky, protože jestli má někdo chemii téměř atomovou, jsou to Gal Gadot a Chris Pine. Jak se člověk přenese přes to, že se někdo objevuje v cizím těle a jak je s oním tělem poté nakládáno, zůstane sladkobolná, rozpačitá, ale přesto opravdová a uvěřitelná romantika, kde věřím každému slovu a při libovolně plačtivém prohlášení typu "Už nikdy nebudu milovat," ukápla nejedna slza i mně. Tím ale končí největší pozitiva a se zbytkem si nevím rady. Nemám problém s náturou a směřováním dalších postav, protože i to spadá do obrázkové tradice, ale nevím, proč je Pedro Pascal silou tlačený do módu Rock Me Amadeus a proč je ho v ději asi tak o třicet minut více, než by bývalo stačilo na bohaté prokreslení jeho motivace. Stejně tak časté "vychovávání" diváka je do očí bijící a morálních pouček na téma gender nebo consent mohlo být méně nejen kvůli tomu, že sem žánrově nepasují, ale protože jsou téměř polopaticky servírovány přímo do kamery. A konečně to nejtrestuhodnější. Finální souboj a co z něj vzejde je nejslabší částí filmu, která jak kdyby byla přítomna jen kvůli nutnosti se jakkoli se zápletkou rozloučit. Akce je banální a kvůli šeru neviditelná, závěrečná morální lekce nelogická, kostýmy a masky vůbec nefungují a hlavně se v tu chvíli jde k půl třetí hodině stopáže a jakkoli jsem se u filmu bavil, tohle rozhodnutí nic nestříhat nechápu ani trochu. Patty Jenkins podlehla velikášskému syndromu a Wonder Woman hlavně proto musela na završení trilogie zapomenout. (19.07.2023)

Za mě asi lepší než první díl, kde mi vadila ta přehnaně digitální akční stránka. Tady se Jenkins držela značně při zemi a vlastně to filmu hodně prospělo. Myslím, že Jenkins přesně věděla, co chce filmem říct a kam cílit, hlavní cílovka tohoto filmu jsou bez debat více ženy než muži, ať už celkovým pojetím, nebo lehce naivním až pohádkovým vyústěním. Tím ale vůbec neříkám, že je na tom něco špatného a vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby druhá Wonder Woman byla velice milovaným hrdinským ženským filmem. Za mě naprosto neškodný film. Nebýt toho za mě opravdu nepřesvědčivého a nepřirozeného závěru, asi by se mi to líbilo ještě více. Pochválit musím postavu Kristen Wiig, její přerod mě dost bavil. P.S. Absolutně vůbec nechápu použití v té jedné scéně soundtrack ze Sunshine. Ano, je to jeden z nej filmových songů vůbec, ale už tak provařený, že to působilo velmi rušivě, jelikož jsem najednou myslela na úplně jiný film. A být v kůži Hanse Zimmera cítila bych se velmi uraženě, že se do docela důležitého momentu filmu někdo rozhodl vložit song od jiného autora z jiného filmu. (26.12.2020)

Vůbec nejsem komiksový čtenář a filmy podle komiksů se se mnou naprosto míjejí. Ale zas tohle je barevné, je tam "princezna bojovnice a má robotické brnění", tedy atributy dost chytlavé pro obě děti, Gal Gadot je krásná a sympatická, docela bych si dala říct vidět ji v jiném žánru. A na konci, když si při zkáze světa malý chlapeček přal jenom tatínka, jsem dle očekávání uronila slzu. Buďte opatrní na svá přání, někdy by se taky mohla splnit! (20.08.2023)