Wonder Woman 1984

Nejde jen o to, že je to tak nekonzistentní ve všech detailech, až by jeden řekl úplně pitomé, horší je, že je to tak primárně vyděračsky a predátorsky útočící na všechny způsoby na první signální, plné nejobvyklejších klišé, předsudků a zjednodušujících polopravd. *** Nejhorší na tom tedy je, že je to celé až do konce přesně taková lež a kýčovitý, narůžovo nabarvený sebeklam, před jakým ta schizofrenická zápletka chce v lepších chvílích diváka varovat. Je mi z toho zle tím víc, čím hůř se to tupou lžící s bezelstnou blbostí vrtalo v největších bolestech dnešního světa. Člověk by chtěl Patty Jenkins zároveň profackovat i ji obejmout a hlavně změnit svět jednou provždy v lepší místo už proto, aby nikdy znovu nemusela pocítit potřebu se přiblížit k filmování a něco velkodušného sdělovat. *** To, co tu píšu, není nic proti pohádkám ani proti komiksům obecně, naopak, ty dobré si zaslouží, aby se od zrna oddělovaly plevy. Opravdu mám pifku konkrétně na takovéhle ze řetězu utržené přeslazené naivní a hloupé paskvily. *~ (08.05.2021)

Patty Jenkins je dobrá režisérka, ale tentokrát ji pustili i ke scénáři, kde leží jádro pudla. Nemusím rozebírat nepříjemné implikace toho, že navrátivší se love interest Steve (božanský Chris Pine) obývá tělo jiného muže (yikes...), že legendární nemesis Cheetah je tu naprosto zbytečně nebo že je zkrátka divné, že Diana po Stevovi truchlí i po 70 letech - nemám nic proti tomu, že si ho "vypřála", ale nemohlo to být zkrátka třeba proto, aby si řekli konečné sbohem nebo něco podobného? Ale blbé je, jak je scénář plytký, jeho příběh nedotažený a kolik je tam logických mezer. Film nám chce narvat do chřtánu poselství, že se nemáme nechat oblbovat sny, přijmout realitu, nepodvádět atd. atd. ve formě, kterou by si nedovolily ani filmy z roku 1984. A propos - čekala jsem mnohem větší nostalgickou eightees notu, nebo alespoň důvod, proč se film odehrává v této dekátě. Marně. WW se zkrátka jen nese na moderní retro vlně. Ráda se někdy dozvím, do jaké míry má v tomhle bordelu prsty samotné studio. Tohle se fakt nepovedlo. (09.01.2021)

Možná až jednou konečně nakoukám původní Supermany a naivní barevné komiksovky z osmdesátek a devadesátek, docením tenhle kousek jako úžasně nostalgický a záměrně křečovitý brak. Momentálně v tom ale vedle obludné naivity a protlačované retro atmosféry nevidím nic ozvláštňujícího, co by mě v pozitivním smyslu slova odzbrojilo - snad jen to oslavné vyústění jak z romantických slaďáren, které se možná časem projeví jako ten nejbizarnější farewell bláznivému roku 2020. Jinak si zase kladu otázku, jak dlouho Gal Gadot ještě vydrží vyvažovat nulový herecký talent svou nenapodobitelnou krásou - v takových nijakých rolích to nějaký čas asi potrvá. 50% (27.12.2020)

Je to oldschoolově pitomý (jakože fakt moc), ale vůbec ne zábavný - na to se to bere až moc vážně, akce tam je překvapivě málo, a když už na ni dojde, tak je zoufale nenápaditá. Gal Gadot navíc furt neumí hrát (a vlastně ani nemá co), Wiig je cheesy a Pascal si vyžral největší sranec nakonec. A ty osmdesátky nebyly ani zdaleka tak využitý, jak slibovaly trailery. (26.12.2020)

5/10. Tam, kde první díl sympaticky kombinoval válečnou romanci s pompézním komiksem, se druhý díl rozhodl ve funky atmošce rozehrát šarádu, která se rozpadá už v samotných základech (nedává to příliš smysl). Všemu podráží nohy lenivě sepsaný scénář, do očí bijící nesmysly a tragicky natočené akce, která patří zdaleka k tomu nejhoršímu, co nám komiksové blockbustery nabídli. Taková gumovost, nereálnost a digihnus by snad neprošel i v titulním roce 84 - děs běs. Nad vodou to opět drží ústřední dynamika dvou protagonistů (tentokrát spíše neselhávající Pine) a pár slušných nápadů spojené s danou dobou a komiksovým setupem. Jedničku fakt miluju. Dvojka je bohužel slušné zklamání. (07.01.2021)