Wonder Woman 1984

Možná až jednou konečně nakoukám původní Supermany a naivní barevné komiksovky z osmdesátek a devadesátek, docením tenhle kousek jako úžasně nostalgický a záměrně křečovitý brak. Momentálně v tom ale vedle obludné naivity a protlačované retro atmosféry nevidím nic ozvláštňujícího, co by mě v pozitivním smyslu slova odzbrojilo - snad jen to oslavné vyústění jak z romantických slaďáren, které se možná časem projeví jako ten nejbizarnější farewell bláznivému roku 2020. Jinak si zase kladu otázku, jak dlouho Gal Gadot ještě vydrží vyvažovat nulový herecký talent svou nenapodobitelnou krásou - v takových nijakých rolích to nějaký čas asi potrvá. 50% (27.12.2020)

Jako, nemám s tím v podstatě vůbec žádný problém. Celé to svojí roztomilou retro naivitou připomíná minulou éru, a film působí, jako by vzniknul ve stejném roce co Donnerův Superman, což je pro mě osobně ohromné plus. I digibordelu ubylo, což je taky fajn. Neurazilo a lehce nadchlo, podruhé už to uvidím jen s dcerou za 10 let. [HBO GO] (21.04.2021)

World Whore 84. Od počáteční Olympiády v Kundalandu, až po překvapivý happy end. Spoiler nehrozí, od první minuty je vymalováno. Naprosto šílená tupárna. Barevná a děsivě dlouhá. Na paní režiSERU si dám příště velký pozor! Od Zrůdy pokročila opravdu správným směrem. I když, tohle je vlastně taky Zrůda... (06.01.2021)

Koukám, že tentokrát má podpatky ještě vyšší než v minulém kostýmu. (Ne, kecám, podívala jsem na boty z prvního filmu a jsou stejně stupidní.) Jinak jsem aktuálně od Patty Jenkins viděla tři filmy a všem třem jsem dala odpad, takže si začínám říkat, že možná úplně nemám ráda styl Patty Jenkins. A co mě rozčílilo úplně ultimátně, že mají k dispozici Hanse Zimmera a stejně si pro nejzásadnější momenty půjčují Adagio in D Minor (alias The Surface of the Sun) od Johna Murphyho. Ať si vymyslí vlastní hudbu a nechají moje nejoblíbenější existenciální zombie sci-fi a jeho vesmírně nádherný soundtrack na pokoji. (28.12.2020)

5/10. Tam, kde první díl sympaticky kombinoval válečnou romanci s pompézním komiksem, se druhý díl rozhodl ve funky atmošce rozehrát šarádu, která se rozpadá už v samotných základech (nedává to příliš smysl). Všemu podráží nohy lenivě sepsaný scénář, do očí bijící nesmysly a tragicky natočené akce, která patří zdaleka k tomu nejhoršímu, co nám komiksové blockbustery nabídli. Taková gumovost, nereálnost a digihnus by snad neprošel i v titulním roce 84 - děs běs. Nad vodou to opět drží ústřední dynamika dvou protagonistů (tentokrát spíše neselhávající Pine) a pár slušných nápadů spojené s danou dobou a komiksovým setupem. Jedničku fakt miluju. Dvojka je bohužel slušné zklamání. (07.01.2021)