Záhada hlavolamu

Tak na Foglarovkách jsem vyrostl, navíc Rychlé Šípy a jejich pátrání po tajemném ježku v kleci, byla asi úplně první Foglarova knížka, kterou jsem jedním dechem přečetl. Nicméně ještě jedna věc mě kladně kloní k takovému hodnocení, zrovna tohoto zpracování knižní předlohy. Byl jsem tehdy čerstvě náctiletý a naskytla se příležitost, zůčastnit se jako komparzista natáčení bojů na Rozdělovací třídě, což byla tedy ulice Pekařská v Olomouci a tak jsem byl zrodu filmu vlastně přímo účasten, proto to nemůžu mít jinak než za 5! (01.12.2014)

Slovy klasika, nevím věru, co vytknout tomuto filmu dříve. Na prvním místě musím zmínit tragické neherecké výkony všech hlavních představitelů. Foglar si asi nemyslel, že Tleskač je dvanáctileté dítě, ježek v kleci není autentický, scény jsou nudné, příběh velmi silně zkrácen, prostředí Prahy mi nesedí...no prostě velmi bídné zpracování tak silného námětu. (25.08.2011)

Herecké výkony mně přiměly napjatě sledovat, kdy nad hlavami Rychlých šípů zahlédnu provázky, na kterých je vodí Matěj Kopecký. Jenže je ze svého ansámblu nejspíše vyřadil, protože neobstály ani v konkurenci proti nim přirozeného a živého Škrholy. Nicméně temná atmosféra, zejména v retrospektivách a všudpřítomné napětí všechno bohatě vyváží a navíc mám pro Jestřábovy příběhy nostalgickou slabost. (26.06.2013)

Hodnotím plným počtem hvězdiček podle toho, jak na mne film zapůsobil, když jsem ho viděla poprvé jako dítě :-) Tenkrát jsem s našima jezdila často do přírody, později jsem chodila do turistického oddílu, kde knižní příběhy Jaroslava Foglara zaujímaly velkou část mé knihovničky doma, "hltala" jsem jeho knihy a ztotožňovala jsem se s jeho postavami, v tomto případě konkrétně Rychlé šípy byly pro mne prostě jednička :-) (26.08.2011)

Vyrastal som na Foglarovi so všetkým, čo k tomu patrilo, ale tento film je predsa len trochu "povídka z jiné kapsy". Ako film to funguje len a výlučne pre "zasvätených". A aj tí zasvätenci budú chvíľami čaro predlohy hľadať iba s ťažkosťami. Zábery na strechy starých pražských domov a veží či jazda kamery krivoľakými uličkami, podmáznutá uhrančivo "tajuplnou" hudbou, navodzuje čosi, čo už v nezvládnutom rozprávaní príbehu akoby nenachádzalo odpoveď. Namiesto plnokrvného filmu vidíme nepodarenú koláž, ktorá bolestne volá po inom režisérovi, hercoch a vlastne skoro všetkom, čo robí dobrý film dobrým filmom. Keď si spomeniem na Bočanov seriál zo 60. rokov, tam ten Foglarovský duch fungoval takmer dokonale. Škoda, že "to všechno vodnes čas"... (18.08.2006)