Cena za šťastie

Taká tá klasická česká dráma. Čo si pod tým predstaviť? Zopár známych hercov a mix všetkého, čo je in. Od rozvrátených rodín, útek z domu, alkoholizmus, cez dejové zvraty, plač, lezby až po emotívny happyend. Veľmito chcelo byť moderné, veľmi to chcelo obsiahnúť problémy strednej triedy a divných rodín. Bolo to ale len úsmevné a koniec koncov úplne zbytočné. Nikoho tie drámy z bežného života nezaujímajú, keď ich žijú. 1 z 5 (13.06.2019)

První polovina ještě jde, divák čeká, co z toho bude. Co je mu však následně naservírováno, to se příčí jakémukoliv normálnímu uvažování. Nechápu, kdo vymýšlí takové bullshity, vždyť je to jeden nesmysl za druhým. Až teda na to jednání u soudkyně (ano, samotný fakt je blbost). Právní otázka rodičovství je v této zemi špatná, protože city necity, soudkyně měla bohužel pravdu. Bod za herce, všichni dobří, o Josefu Trojanovi nejspíš ještě hodně uslyšíme. (17.11.2019)

Připadala jsem si, že jsem se vydala všemi směry najednou a to není dost dobře možné. Každá jednotlivá část by vydala za samostatný filmový příběh nebo možná ten televizní. Takhle to bylo příliš mnoho informací, které byly nějak slepované k sobě. Jako celek mi to nefungovalo. Jinak to bylo zajímavé téma, ale podivně zpracované. Škoda. (04.11.2019)

Snímek zkoumá partnerské vztahy s dopadem na děti. Cena za štěstí dostává na scestí doslovné přepjatosti telenovel.Škoda, že snímek neudržel čistou dramatickou linku z prvních minut.Ivana Chýlková s Vandou Hybnerovou svádějí při vší povinné hysterii působivý souboj o společně vychovávané ratolesti. Pak vidíme cimrmanovské odhalování pokrevních vazeb „já nejsem tvůj otec, já jsem tvůj syn“. Vyloženě krkolomně se zachází s estébáckým motivem, jenž vzedme stále silnější a stále polopatičtější vlnu citového vydírání. Kvůli struktuře vyprávění rozdělené do kapitol podle jednotlivých postav nemá divák čas, aby se s některou citově sblížil, navíc je vidí pouze ve skleníkové výseči vztahových půtek v atraktivních interiérech. Pracují někde? (25.12.2019)

Původně jsem uvažoval o jedné * za Ivanu Chýlkovou, ale po dokoukání musím konstatovat: bohužel. U českých filmů bývám celkem shovívavý, a protože většinou nic moc nečekám, jsem občas mile překvapen a hodnotím docela vysoko i filmy, které tu všeobecně moc vysoké hodnocení nemají. Ale tohle?? Něco scénáristicky tak blbýho aby pohledal. Tam nefunguje fakt nic. Nehledě na to, že jedna postava je blbější a protivnější než druhá. Scény z toho hašiš doupěte byly opravdu taky vysoce umělecké. Postavě J. Plesla jsem přál, aby při obtěžování po ulici jdoucích žen natrefil na karatistku vracející se z tréninku. A že matka dítěte v lesbickém vztahu najednou není jeho matka?? To bylo opravdu myšleno vážně?? To jsem vskutku nepobral, jako koneckonců celé tohle veledílo. (10.03.2020)