Uf - oni jsou tady

0% - Marně jsem v tom příběhu hledal něco, co by opravňovalo přidělit aspoň jednu hvězdičku. Ota Koval bývá považován za pojem dětského filmu, ale upřímně řečeno, jeho filmografie není příliš oslnivá. A když jsem zjistil, že autorem námětu a spoluautorem scénáře je ten samý člověk, co zplodil muzikál V peřině, přestal jsem se divit, že příběh nemá hlavu ani patu. Ale i děti si zaslouží smysluplný děj. (21.12.2016)

Klukovská fantazie v tomto naivně dětském filmu nezná mezí. Kluci v každým vidí ufon. Kdo nemá vlasy, je prostě mimozemšťan. Přitom jsou to obyčejní zloději... To je jediné, co je na tomto filmu sci-fi. Maximálně za sci-fi by se dala považovat ta počítačová učebna, která na rok 1988 byla až moderní. Podle mě o takových deset let předběhla čas. [480. hodnocení, 37. komentář, 30%, 786. nejhorší film] (09.12.2020)

Proste nepovedeny film. Rozveselila me ta barevna sirokouhla televize Sony u jednoho z chlapcu, my jsme v te dobe meli opreny smetak o kolecko, kterym se menily programy, aby nevypadlo a dvacet let stare Diane trvalo pet minut, nez se rozbehla. Tak himbajs, to jsme nebyli typicka domacnost nebo co?:) (09.01.2010)

Ve filmech pro děti a mládež byl výskyt tématu mimozemských civilizací zcela ojedinělý. Nikdo si netroufl přijít s odvážnou tezí o postavičkách s anténkami, a tak se nabízelo, aby se některý z filmařů pustil do rodinné komedie, která bude z neprobádaného scifi námětu čerpat, ale přitom si žádný zelený "ufounek" ve filmu ani neškrtne. Zkušený Ota Koval měl všechny předpoklady přejít pomyslnou řeku Stix a šikovně naroubovat ty vesmírné návštěvníky ze vzdálené galaxie do příběhu naivního chlapce posedlého myšlenkou objevit výskyt "ufonů" ve svém městě. Podařilo se to tak napůl, ale vesměs sympaticky. Chlapec naletěl vykutáleným výrostkům, kteří maskují svoji nekalou činnost, jež s ním následně celou dobu hrají habaďůru, že jsou jaksi z jiné planety. Film, i přes svůj neotřelý námět a poměrně filmově vedenou režii, trpí scenáristickou nepropracovaností, kterou navíc strhává podivně nerozhodná a rozpolcená dramaturgie, z níž není přímo patrné, do jaké divácké kategorie film spadá. Nedá se u toho smíchy řvát, ale znuděný jsem taky nebyl. Film se zaštítil hudebním skladatelem Petrem Hapkou a také celou řadou herců, kteří zrovna nešli z role do role, ale to beru jako podstatné plus, protože jsem v zásadě proti protěžování stále stejných herců do filmů, jak v minulosti, tak i v současnosti. Ota Koval byl jedním z těch lepších režisérů za bývalého režimu. A jelikož v té době bolševik oslaboval, už se tolik přísně nehledělo na obsah. Krátce po revoluci zemřel. Nebyl to tak nezajímavý film, jak je mu neprávem přisuzováno. 60% (21.01.2014)

Přes slibný námět film pohořel na vlastní realizaci. Dále pak na hereckých výkonech. To že v těchto filmech z osmdesátých let člověk najde amatérské ztvárnění vlastního natáčení, jsem si zvykl a neberu tuto skutečnost jako bernou minci hodnocení. Tedy aspoň u dětských filmů. Ale když se k tomu přidá kulhající příběh a naivní situace či směšně natočené scény, snímek v mých očích prohrává. Dětské scény jsou ve filmu nejsilnější. Scény s dospívajícími chlapci jsou většinou slabé až směšné. Herecké výkony rodičů nejmladší postavy, pak už lze hodnotit jen jako prkené a velmi amatérské. Celkové pojetí příběhu s přibývajícími minutami více a více nudí až mě při závěrečných titulcích zůstala na jazyku jen nepříjemná pachuť. (09.01.2010)