Kto seje vietor

Jak to říkali v tom filmu - tohle spíš připomíná proces z Kladiva na čarodějnice. Já jsem nevěřící a proti víře v Boha nic nemám, POKUD MI TO NIKDO NEVNUCUJE NEBO TO NĚKOHO NEOMEZUJE a to proto, že účelem víry by mělo být lepším člověkem, ale tohle byl opravdu jenom hon na čarodějnice. Šílené a směšné, jestli k něčemu takovému došlo. 90% Tento film je parodován v Simpsnech v epizodě 17x21 (31.05.2010)

Tohle není film, to je filozofie zaznamenaná na filmovém kotouči. Tolik nekonečných pravd, které zazní v průběhu 128 minut, neznamenáte ani po celý svůj život (no dobře, to asi ne). Vše ve filmu se tak opírá o naprosto dokonalý scénář, kde ani jedna věta není vyřčena jen tak pro zábavu a každý vtip, který se na první pohled zdá pouhým vtipem, je opět jedna z oněch objektivních životních pravd, kterou všichni hledáme. Ona moudrost je navíc povýšena do závratných výšin díky skvělému castingu, neboť z obou hlavních protagonistů soudního procesu prýští charisma a aura studnice životních mouder na všechny strany. Zkrátka, kdybych měl být právníkem, chtěl bych být jako právník Spencera Tracyho Henry Drummond – inteligentní, přímý a zábavný, přičemž bych si chtěl zároveň uchovat nasazení, víru a schopnost argumentace Fredrica Marche alias plukovníka Matthew Harrisona Bradyho. A kdybych měl natočit svůj nejlepší film, chtěl bych, aby to byl film jako Kdo seje vítr. Rozumy prýštící na všechny strany a ještě z obou stran barikády – to já zkrátka rád. Promiňte, že můj komentář je pouhým chvalozpěvem, ale je to prostě tak. Jsem unešen. Povinnost pro milovníky soudních dramat. Haleluja! (25.03.2007)

Tenhle film je vlastně svého druhu relikt starého studiového Hollywoodu. Nasvědčuje tomu styl hraní, statická kamera i samotný fakt, že jde o černobílý film, což už je na počátku šedesátých let možno brát jako anachronismus. Nicméně atraktnívní podívanou z něj dělá silné téma a chytrými vtípky napěchované dialogy Spencera Tracyho a Gene Kellyho. (15.10.2011)

Tento film jsem si vždy nesmírně přál spatřit a konečně jsem se dočkal. Nadčasové téma filmu o svobodě myšlení je podáno brilantně ve formě soudního dramatu podle skutečné události "Opičího procesu" z roku 1925. Spencer Tracey v roli racionálního právníka Henryho Drummonda hájí středoškolského učitele J. T. Scopese (tedy to bylo skutečné jméno Bertrama Catese), který studenty učí o Darwinově evoluční teorii. Jeho famózní výkon podtrhuje vynikající a skutečně inteligentní scénář se skvělými dialogy (ostatně film je adaptací divadelní hry), kdy slovo nepadne zbytečně. Zvláště tím vyniká ve srovnání s mnoha současnými "díly" plnými plytkých frází a trivialit pronášených jako velké pravdy. O tom, že téma zdaleka není minulostí, svědčí neustálá snaha kreacionistů buď výuku evoluce zakázat nebo učit též kreacionismus (či dnes, po soudním zákazu, tzv. Intelligent Design, ID - dveřmi je vyhodí, oknem se vrátí). Tvůrci navíc věděli, že svoboda myslet neznamená pohrdat vším a každou hloupost povznášet na pravdu, tedy varování před postmoderním marasmem, jehož jsme dnes svědky (poslední scéna se Tracym a Kellym). Jeden z nejlepších filmů, co jsem viděl, a nesmírně aktuální i dnes, hlavou státu za mořem je totiž muž přesvědčený o tom, že koná vůli boží stejně jako o tom byl přesvědčen žalobce Brady. Update: Dnes je 20.10.2015, 90 let od skutečného opičího procesu a já mám pocit, že se doba nepohnula. V Americe jsou na veřejných místech stále stejní fundamentalisté, kteří mají moc, ne však rozum, abych parafrázoval jednu z vět Spencera Tracyho. A do Evropy se valí bandy nevzdělaných ignorantů, pro které existuje jen jediný zdroj poznání a tím je Alláh (aniž by o jeho slovu měli větší povědomí). Rozum čelí velké zkoušce a nejsem si jistý, jestli zvítězí. Blbost je velmi těžké porazit za situace, kdy jí přiznáváme stejné postavení a úlohu jako rozumu. Update: S ohledem na dnešní opakování v televizi jsem si pročetl pár zdejších nenávistných komentářů od potrefených hus, kterým vadí, že věřící líčí převážně jako "naprosto tupé, nenávistivé blby." Na což zbývá jen dodat: Jestli vás tohle trápí, tak jste se o sobě konečně něco dozvěděli. (22.04.2006)

Ano, jsem si vědom, že je film podle skutečné události. A vlastní událost neznám. Téhle verzi ale zazlívám silnou zaujatost, s níž se vůbec netají. Do role ateistů obsadili jen sympatické postavy, věřícím nikoli. Scénky s ateisty byly empatické a vtlačili jim tam i lásku (kterou ti věřící chtějí jak jinak - rozbít) a do úst jim vložili "moudrá" slova. Zatímco z věřících od začátku dělali... Jak to říct slušně... Naprosto tupé, nenávistivé blby. Dívat se tedy na tento film, který je od začátku na jedné straně sporu, je pro věřícího spíše bolestné. Ač nepopírám, že tam padlo pár zajímavých myšlenek, tento film NEDOPORUČUJI. (01.05.2020)