Norimberský proces

Místy úchvatné (Janningova zpověď), většinu času ale docela nuda. Chválit herecké obsazení nemá smysl (ale přesto – Schell s Lancasterem jsou lahůdkoví!), to samo o sobě dělá tuhle rekonstrukci dobrým filmem. Ale to, co by tohle "dílko“ mělo povýšit na umělecké dílo – vypiplaný scénář a pevné režijní vedení – trochu zaostává. Jak už jsem napsal u "Kdo seje vítr“, Kramerovy filmy zrovna nevyhledávám, a tento je další, který mi potvrdil, proč to tak je – jen málokdy totiž dokáže postavy představit tak, aby vám skutečně padly do oka (nebo naopak), jen málokdy dokáže vygradovat scény do toho nejnesnesitelnějšího napětí, jen málokdy dokáže diváka nefalšovaně emočně sejmout nebo mu nějakým podmanivým způsobem nabídnout silné podněty k přemýšlení. A jen tak na okraj – vizuálně mě vyloženě nestrhl snad nikdy. Celkově vzato solidních 70 %, ale je to hlavně za ty herce. P. S. Novější zpracování z roku 2000 s Alecem Baldwinem a Brianem Coxem v hlavních rolích na mě zapůsobilo o dost víc. (29.04.2006)

Injo má pravdu: Stanley Kramer byl hodně banálním režisérem, který si místo v dějinách filmu vydobyl přes náměty, v jinak apolitickém Hollywoodu “revolučními” svou angažovanou tematičností (na kulturně-liberální straně politického spektra). Bohužel tato angažovanost s sebou nesla přítěž v podobě moralizování, tezovitých, plochých postav a absence humoru – a stejně strnulý byl i Kramerův režijní styl. Jakkoli je NORIMBERSKÝ PROCES “politicky” významný zařazením autentických záběrů z koncentračních táborů, jeho styl – lapený po většinu času v soudní síni – se omezuje na nekonečné omílání protipohledů, obtáčení figur kamerou a velmi nešťastných “dramatických” zoomů, zatímco práce se scénou nebo třeba detaily (vším, co by postavám a příběhu dodalo na nuancích a atmosféře) je tradičně nulová. Přeceňovaný film. (25.05.2006)

Fantastické! Ďalší dôkaz o tom, že právo, pravda, spravodlivosť a zodpovednosť sú často krát abstraktné slová, ktorých objektivita je značne relatívna napriek všetkým (zdanlivo presne formulovaným) zákonom a normám...Je len plusom, že tvorcovia si vybrali tú časť procesov, kde nefigurujú hlavné persóny z vedenia Tretej Ríše, ale štyria sudcovia, ktorých miera viny (neviny) je predmetom sporov. Práve argumentačná vojna zúčastnených strán je tým najzaujímavejším a elektrizujúcim elementom (klobúk dole pred scenáristom!), na jednej strane americký sudca a žalobca, na strane druhej nemeckí obžalovaní a ich takmer fanatický a nezdolný obhájca (geniálny Max Schnell - zaslúžený Oskar!). Napriek tomu, že väčšina filmu je situovaná do samotnej súdnej siene a má 3 hodinovú stopáž, nenudil som sa ani chvíľu, skôr naopak. Film, ktorý je potrebné vidieť a ktorý sa právom môže radiť medzi "kultové snímky". (08.06.2009)

Jako chtělo to odvahu, natočit tříhodinovku jen s dialogy od soudu s pár zákulisními rozhovory, bez jakékoliv akce. Norimberský proces si zařadím jako dobrý film, další zlomenou legendu (jak dlouho se na něj jenom chystám), ale nikoliv jako jeden z nejlepších soudních filmů. Těmi u mě dál zůstávají Kdo seje vítr a Dvanáct rozhněvaných mužů, které jsou na kratší stopáži mnohem více strhující. Monolog to hezky převedl na filosofii, s tím nelze než souhlasit. Užíval jsem si báječný starý dabing s vynikajícím Bohušem Záhorským, Jiřím Adamírou, Martinem Růžkem a Václavem Voskou (toho jsem jako jediného nepoznal). Nečekal jsem, že by si někdo troufl tohle předabovat, ale Studio Bär svede úplně všechno, a tak si tuhle verzi asi seženu pro případ, když bych chtěl někoho čínsky mučit. Šibenici těm, kdo si dovolili tohle lingvistické národní dílo prznit. (23.12.2016)

Já se u "filmového" soudu vždycky cítil docela dobře a nenudil jsem se, ale opravdu ještě nikdy mě 170 minut dialogů a právnických kliček netřísklo po hlavě s takovou intenzitou, jako právě Norimbeský proces. Jednak se mi celou dobu žaludek kroutil odporem nad vznášenými důkazy proti nacistickým "vlastencům", a pak jsem se také doslova utápěl v extázi ze všech výtečných hereckých výkonů, z atmosféry budované na božských dialozích a trochu i ze starého českého dabingu, který originálu nedělá vůbec žádnou ostudu. Spancer Tracy a jeho postava moudrého soudce dokonale odráží pohled většinové společnosti na dané hrůzy, zatímco heroický řečník Schell ztotožňuje současně nejodpornějšího i nejsympatičtějšího obhájce, jaký se kdy ve filmu objevil. V sedm hodin večer jsem si sednul k televizi, v deset jsem se těžkopádně odlepil celý vyjevený a zaskočený z načerpaných informací a také ze závěrečné Traceyho věty, která mi možná zůstane v hlavě už navždy. "Daleko to došlo už ve chvíli, kdy jste odsoudil prvního neviného člověka". 100% (23.08.2013)