VOD (1)
Obsahy(1)
Velká česká dramatická zpěvačka Ema Destinová sklízí úspěchy na jevištích amerických divadel již osmou sezónu. Dvoří se jí Toscanni, Caruso a další významné osobnosti, ale ona touží vrátit domů, do Čech. Všichni Destinovou varují, protože Evropa zuří první světovou válkou. Ema však odmítá dobře míněná varování a nebere na vědomí ani nové fantastické smlouvy a nabídky. Konečně je na cestě do Prahy... V hostivařských ateliérech byl ve stejné době natáčen film Koncert na konci léta. Protože šlo o stejnou historickou dobu, půjčoval si architekt Jindřich Goetz občas tajně vybavení z filmu do filmu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (89)
Scénář je typický Mahlerův, moralizování a vytváření alegorií (kterým samozřejmě v dobovém kontextu rozumím, ale obecně nejsem jejich velkým zastáncem) je někdy dosti literátské (nikoliv literární), herecké pojetí řady postav (včetně Emy zahrané Turzonovové) mi přijde příliš suchopárné (pořád jsem si říkal, na přelomu 50. a 60. let by Krejčík byl mistrovský ve výběru herců a jejich vedení, škoda, že nebyl podobně laděný snímek natočen dříve) s výjimkou J. Kukury (dabovaného R. Brzobohatým). Jeho operně romantická postava k heroině patří jako protipól a výtvarně stylizované árie s Ondříčkovou kamerou v duchu secese a neoromantismu pro mě představují vrcholné části filmu - kdyby rámování do opery nebylo jen v náčrtu, bylo intenzivnější a byl by tak natočen celý snímek, byl bych mnohem spojenější. Jinak mi velmi konvenuje antimilitarismus snímku. ()
Film inspirovaný nejtěžšími roky života světoznámé operní pěvkyně Emy Destinnové má skvělý scénář Zdeňka Mahlera i precizní režii Jiřího Krejčíka. Zdeněk Mahler je znám nejen jako výtečný znělec historie českého hudebního umění, ale také jako člověk, jehož tvorba je spjata s láskou k českému národu. Je to zde zdůrazněno hlavně v druhé části, kde přichází internovaná Destinnová na český venkov a obyčejným prostým lidem zpívá nádherné árie, při nichž mi ukápla nějaká ta slza stejně jako při jejím přijetí v Národním divadle. Přitom však Mahlerovo vlastenectví není šablonou, zvláště v úvodní polovině jsou ukázány některé negativní stránky naší národní povahy. Film si evidentně trošku dloubl i do normalizační doby, zvlášť patrné je to v místech, kde policejní komisař laboruje s možností nechat Emu odejít za podmínky spolupráce s rakouskou policií. Božidara Turzonovová předvedla výtečný výkon a zpěv Gabriely Beňačkové musel být potěšením pro každého, kdo film shlédl a má nějaký vztah k vážné hudbě. Přesto do plných pěti hvězdiček něco chybí, dávám čtyři. ()
JIří Krejčík je pro mne příkladem filmaře, který dokázal, že se normalizace dala přežít a nezkurvit se. Pravda, natočil toho tím pádem méně, než by si zasloužil, ale pokud se k režii dostal, byla z toho zpráva o době a mravech. Anebo jednoduše jen kvalitní film či televizní inscenace, na které se dá stále koukat. Sám si pochopitelně na působivost Božské Emy na přelomu 70. a 80. let nevzpomínám, protože jsem v té době byl dítě a film samotný jsem viděl tuším až po roce 1989. Paralely s perzekucí umělců a nezávislých osobností komunistickým policejním režimem jsou zcela evidentní, i když člověk znalý normalizačních reálií musí zaznamenat, oč civilizovanější a korektnější byla o 60 let dříve policie zpuchřelé monarchie v posledním tažení. Ale upozornit na tento trapný fakt bylo nepochybně jedním ze záměrů autorů, Krejčíka a Mahlera. ()
Vrchol našeho životopisného filmu, který sice přichází s vlasteneckým patosem, tak jako dílka staršího data, ale ten je zde vystižen tak působivě (i díky Ondříčkovým kompozicím), že proti němu nelze mít námitek. Turzonovová má charisma a její postava není strnule stylizovaná, ale vyznačuje se jemnou psychologií i chvilkami odzbrojující přirozenosti. Škoda že Krejčík v normalizaci nedostával příliš příležitostí, tento film dokazuje, že si stále udržoval vysoký standard. ()
Stojíme v pokoře a s náležitou úctou před dalším dílem dalšího českého velikána hraného filmu. Přemítání, jak je možné, že právě obnova demokracie v této zemi poslala k čertu nejen uměleckou suverenitu, ale i elementární znalosti filmařského řemesla, se stává ještě ponuřejší. Podobně jako rekviem za českoslovenstvím česko-slovenské vzájemnosti. Ve filmu se prolnulo - v sdružující touze po rekonstrukci zlomového bodu životní cesty globálně proslulé české operní a koncertní pěvkyně - do souznění trojúhelníku Krejčík-Turzonovová-Beňačková. Neuškodí, připomeneme-li si, odkud bereme i dnes svou kontinuitu síly a naděje. Odkaz této lidsky složité velké české ženy-vlastenky je nepochybně jedním z jejich nejvýznamnějších zdrojů. A tento hraný film formou, která nejen přesvědčuje, ale i strhává. ()
Galéria (9)
Zaujímavosti (11)
- Emu Destinovou měla podle režiséra Krejčíka hrát Jana Hlaváčová. Ta ovšem telefonicky odmítla, neboť se mělo natáčet v létě a herečka odjížděla k moři s dcerou. (ForGump)
- Juraj Kukura byl do českého znění namluven Radoslavem Brzobohatým. (PanZahadnyCZ)
- Film byl vybrán jako zástupce československého filmu, který se za rok 1981 ucházel o Oscara v sekci cizojazyčný film. (orkadimenza)
Reklama