Morálka paní Dulské

„Děj si na mě pozor…!“ Ze Zdeňky Baldové je vážně "pěkná" semetrika. Celkově musím říct, že se Jiřímu Krejčíkovi podařilo natočit velmi úsměvnou moralitku o pokrytecké morálce, která se všechno snaží držet doma pod pokličkou. Velmi trefnou tečkou za tím vším je závěrečná scéna, kdy paní Dubská přiměje své dcery zahrát čtyřručně Straussův valčík Na krásním modrém Dunaji a sama k tomu říká „A teď budeme zas žít, jak se pánu Bohu líbí“ (19.04.2022)

V roce 1958 se Jiří Krejčík vrátil po více než deseti letech k vyobrazení měšťanského světa 19. století, kterého tak zdařile dosáhnul už ve své režijní prvotině, v adaptaci Nerudových povídek Týden v tichém domě. Tentokrát je však jeho pohled nesmlouvavější a společenská kritika sžíravější. V adaptaci dramatu Gabriely Zapolské Krejčík útočí na zvyklosti, pohodlí a hamižnost jedné středostavovské rodiny, aniž by sklouznul do příliš zjednodušujícího podání. Jeho postavy jsou - i zásluhou skvělých hereckých výkonů - natolik komplexní, že je nelze a priori odsoudit. V hlavní roli madam Dulské příběhu vládne nezaměnitelná Zdenka Baldová, avšak přinejmenším stejnou pozornost si zaslouží Marie Tomášová, jejíž výkon v roli utlačované, přesto vnitřně silné služebné snese srovnání s Mari Töröcsikovou, která ve stejném roce vytvořila obdobnou postavu ve Služce Zoltána Fábriho. Na filmu se mimo jiné podílely přední osobnosti tehdejší umělecké scény: kostýmy zvýrazňující jednotlivé charaktery postav navrhl Kamil Lhoták a původní hru ve scénáři upravil dramaturg a spisovatel Jiří Fried. Krejčíkova profesní i osobní vyhraněnost pak vděčí také nadčasovému vnímání (nejen) tohoto filmového díla. (10.03.2012)

Film o ne vábných stránkách kapitalismu lze udělat nejen s vkusem, ale i úsměvem a nadhledem. Měšťácké pokrytectví (existuje ovšem i proletářské a zdaleka se neomezuje na komunisty) bylo a je vděčnýn tématem. Zatímco soudobý konzumismus je chápán a nazírán současnou veřejností odlišně, zdaleka ne vyhraněně, ten starý byl za stara skoro vždy kritizován. Zprava, zleva, zespodu - a když to jen trochu šlo - i zeshora. Svým způsobem čítankový příběh ve stylu Olbrachtovy ANNY PROLETÁŘKY "ozvláštňuje" několik "maličkostí": vedle brilantní Krejčíkovy režie k tomu přispívá i scénář Jiřího Frieda a pak přímo přehršel uměleckých výkonů, jimž v titulní roli vévodí stařičká Zdena Baldová, pro niž nesmíme zapomínat na Fabianovou, Tomášovou, Šejbalovou či tehdy zvláště mladou Janu Brejchovou. Zhýralost sluší i standardní suverenitě Vladimíra Ráže. Zapomenout nelze ani na dobře fabulovaný obsah, v němž je protikladem jásotu jedné strany (kolem paní Dulské) i postupný nárůst sebevědomí hlavní hrdinky. Právě toto odmítání schematického chování "výcviku a zase výcviku ..." v duchu obligátního dobového černobílého vnímání problému, je zdrojem síly Krejčíkova přístupu. Ocenění zaslouží i rázné pojetí Šejbalové v její roli rázné, přímočaré dívčiny tety. Nezávisle na datu natočení máme před sebou jeden z mála filmů padesátých let, které svou úrovní i sdílností oprávněně oslovují již několik generací filmových diváků. (16.04.2008)

Podobné filmy mám moc ráda, i když se mi u nich chce upřímně zvracet. Rozhodně Morálku paní Dulské nevnímám jako komedii. Když už, tak jako zatraceně hořkou a tak trochu ophülsovskou. Tenhle věk, který páchne petrolejem, zakouřenými šantány a zatuchlinou ohyzdných měšťáckých bytečků, poskytuje pro takový nechutný námět naprosto ideální pozadí. Ten, kdo alespoň trošičku poznal, jak to ve světě chodí, musí uznat, že to není jen kostýmní veselohra ze starého Rakouska, ale ostré nadčasové dílo, kterým mě mistr Krejčík zase jednou pořádně rozsekal. Jasně, příběh je schematický a postavy moc jednoduché, ale ani nevím, jestli se to v tomto případě dá brát jako nedostatek. (14.08.2008)

Většina herců se ke konci života potýká s nedostatkem rolí. Ukončit filmovou kariéru, tak, jak ji zakončila Zdeňka Baldová, to by si asi přál každý. V posledním roce života natočila Baldová dva filmy, ve kterých ztvárnila titulní roli. Páté kolo u vozu a tento. Zatímco Páté kolo u vozu byla čistokrevná komedie, Morálka paní Dulské bylo drama s komickými místečky a zde se mohla Baldová naplno rozehrát a zúročit své celoživotní mistrovství. A nejen mohla, ale ona to i udělala. Film však natáčela už vážně nemocná. Dnes se to tvůrcům těžko přiznává, ale když se chýlily natáčecí práce ke konci, muselo se spěchat. Zdravotní stav Baldové se totiž den ode dne horšil. Ke konci natáčení už museli "Baldinku" na natáčení nosit a dělat velké pauzy mezi obrazy. Dva týdny po premiéře Baldová zemřela. Kdo film viděl, musí uznat, že na naprosto profesionálním výkonu Baldové to není vidět. Chamtivá, zlá, lakomá a vypočítavá paní Dulská je místy i komická, přesně tak, jak Baldová své role tvořila i na divadle. V málokterém filmu se našlo tolik výrazných partů pro tolik hereček najednou. Vedle Baldové se ve filmu blýskla i Marie Tomášová, Jana Brejchová, Vlasta Fabianová, nebo Jiřina Šejbalová. Uznávám, že jsem se nechal strhnout výkonem Zdenky Baldové a podle toho vypadá i mé hodnocení. (02.03.2007)