VOD (1)
Obsahy(1)
Glorie
Úředníku banky Slavie Šemberovi se narodila dvojčata. Kolegové mu gratulují a starý účetní Knotek odnese jeho kontokorent nadřízenému. Práce je však vyhotovena špatně a prokurista Knotkovi přede všemi vynadá. Knotek se brání jen chabě, nechce nováčka Šemberu shodit. Je však velmi nazlobený a doma si stěžuje svému jedinému příteli - psovi. Rozhodne se napsat prokuristovi vysvětlující dopis. Navštíví ho však Šembera s velikými díky a buchtami. Knotek se rozhodne vinu mladého muže neprozradit. Od té chvíle má nad hlavou svatozář. Jasně svítící gloriola mu však působí samé potíže. Na ulici vzbudí Knotek rozruch, takže je zatčen. Pak je vyhozen z kostela. Lékaři na psychiatrii jej svými testy málem umučí. Teprve starý doktor Vaňásek mu poradí, aby zkusil trochu hřešit. Knotek jde do kanceláře, vynadá Šemberovi i prokuristovi. Prozradí také, jak to bylo s chybnými výpočty. Konečně jeho svatozář zmizí a z Knotka je opět ten starý obyčejný účetní.
Tajemství písma
Postarší starožitník Karas žárlí na svoji mladou ženu Martičku. Jeho přítel, soudce Hübler, jej na příkladech ze své praxe přesvědčuje o tom, že důkaz věrnosti lze získat jen náhodou, spíše nedopatřením. Karas závidí Hüblerovi jeho domácí štěstí, neboť paní Hüblerová je usedlá ženuška. Karas pošle ženu do lázní, ale k jejímu sledování najme detektiva. Karas s Hüblerem navštíví produkci grafologa Jensena. Ten označí Martičku podle písma za ženu počestnou a upřímnou. Naopak soudcova žena, jejíž písmo předloží Hübler omylem, je nazvána osobou prolhanou, přízemní a smyslnou. Soudce podlehne sugesci a začne na své manželce tyto chyby nacházet. Karas dostane od Martičky dopis, který začíná slovy "Milý Arturku". Žárlivec se nejprve trápí, neboť psaní je zjevně určeno rodinnému příteli, elegánu Arturovi. Obsah dopisu je však důkazem o Martiččině věrnosti a stesku po manželovi. Uklidněný Karas koupí drahý dárek a odveze ho ženě do lázní. Rafinovanou lest s dopisem vymyslel Martiččin milenec Artur a žena ho za to později odmění vroucím polibkem. Nakonec se Artur finančně vyrovná s úplatným detektivem.
Právní případ
Pan Kupr se plíží ulicemi i domem. Doma se uklidní, ale vzápětí ho příšerně vyděsí zazvonění. Za dveřmi stojí pojišťovací agent. Nervózní Kupr se chová jako blázen a agent chce odejít. Nakonec se nechá přemluvit a vyslechne si Kuprův příběh. Před časem způsobil pan Kupr malou dopravní nehodu. Vjel svým vozem do pohřebního průvodu, porazil nosítka s rakví a nebožtík, který z rakve vypadl, ožil. Penzionovaný železničář Bartoš je velmi rád, že nebyl pohřben a zpočátku je panu Kuprovi vděčný. Jeho rodině se ale postupně celá záležitost rozleží a žádá na Kuprovi zaplacení pokaženého pohřbu, včetně hostiny. Starý Bartoš se domáhá na svém zachránci proplácení důchodu, neboť pro úřady je mrtev a penze mu byla zastavena. Má dost času, takže vytrvale a na různých místech Kupra obtěžuje. Pojišťovací agent pana Kupra nyní chápe, ale přišel mu bohužel oznámit, že neměl zaplacenou pojistku na vůz. V tom okamžiku opět přiťuká se svou hůlčičkou Bartoš a Kupra raní mrtvice. Starý pan Bartoš mu chodí zalévat květiny na hrob.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (66)
Motiv "nadpřirozených" sil zasahujících do lidského života spojuje tři příběhy této povídkové série, které pod jedním titulem natočili Jiří Krejčík, Jaroslav Mach a Miloš Makovec. Inspirací se jim staly Čapkovy Povídky z jedné kapsy a jeho krátké, posmrtně vydané prózy ze souboru Bajky a podpovídky. Různorodost předlohy i režisérů daly vzniknout třem rozličným filmovým příběhům vyznačujícím se odlišnou atmosférou, které sjednocuje absurdní zápletka a ironická nadsázka. To je případ žárlivosti a manželského trojúhelníku, jež ovlivní vědma a senzibil, povídky o komplikacích vzniklých "zmrtvýchvstáním" dědy Bartoše i příběhu o problémech způsobených svatozáří nad hlavou laskavého úředníka. Posledně zmíněná Krejčíkova povídka nazvaná Glorie získala II. cenu na XII. MFF v Locarnu, a to jistě i zásluhou Ladislava Peška obsazeného do hlavní role, o jehož výkon se tato adaptace velkou měrou opírá. ()
Tento film byl pro mě velmi milým překvapením. Náhodou jsem ho shlédnul tento týden dopoledne na dvojce a dobře jsem udělal. Opravdu nechápu, jak mi mohlo toto dle méhoi názoru nadčasové dílo unikat. 3 perfektně ztvárněné příběhy, každý z jiného soudku. První příběh z L.Peškem a jeho svatozáří, které se zbaví, teprve až lidem kolem sebe nalije čistého vína, je parádní úvod. Druhý příběh s J.Marvanem a O.Novým, je jako by ho napsal sám život, s velmi propleteným příběhem (milostný trojúhelník) a se zajímavým rozuzlením. Finále s M.Kopeckým je ovšem vrcholem celého snímku. Přízrak znovuoživlého dědka, který nebohého hrdinu pronásleduje dnem i nocí, je opravdu masakr. Z jeho silného ťukání přicházející hůlky, mě doslova mrazilo. Pro tento díl doslova platí : Čiň čertu dobře, peklem se ti odplatí. Marná sláva, tohle mě opravdu hodně nadchlo a doporučuji shlédnout všem, co doposud neměli tu možnost. ()
Podľa mňa typický Čapek a presne takto si predstavujem adaptovanie všetkých jeho poviedok. Prvá je najlepšia, na tom sa asi zhodneme možno všetci, asi preto, že ju môžeme brať ako alegóriu na spoločnosť, v ktorej sa charakter nevypláca. To platí pre ľubovoľnú spoločnosť, čím si poviedka udržuje aj dnes nadčasovosť. Čo je to iracionálny chrobák v hlave, nám predvedú Marvan s Novým a asi každý divák začne premýšľať, či by sa mu taktiež neusadil v takomto prípade v hlave. No a do tretice nás čaká morbidný čierny humor, ktorého obeťou sa stane Kopecký. Taktiež tu vysledujeme nejakú tu spoločenskú kritiku a verte, že po smrti človeka je aj dnes ťažké dokázať, že "sa skutok stal", čo hovorím z vlastnej skúsenosti s našimi úradmi. I keď tu sa skôr oživuje, ale princíp je rovnaký. ()
Zcela báječný čapkovský triptych. Retro bylo zachováno, dokonce mu neodporuje ani celá plejáda nových tváří. Ponejvíce se obdivuji prostřední povídce Tajemství písma s Oldřichem Novým a Jaroslavem Marvanem, kteří zde vykreslili k dokonalosti svůj um a zejména zkušenosti z let minulých. První Peškova povídka je též něžná a závěrečná Mildova solidní horor. Jediným zanedbatelným stínem je opakování některých herců ve více povídkách (Bohdalová, Kopecký...). ()
První povídka pojednává o svítícím kroužku nad hlavou jistého úředníka. Zde je nutno podotknout, že tento úkaz, lidově zvaný svatozář, nemá zhola nic společného s křesťanstvím. V Bibli o ní neexistuje jediná zmínka. Ve skutečnosti se jedná o pohanské uctívání slunce. Přišla s ní až Římskokatolická církev a umísťuje ji nad hlavy katolických „svatých“, kteří rovněž nemají s křesťanstvím nic společného, protože dle Bible (KJV) je svatý každý věřící křesťan. Fundovaný lékař postiženému poradí, že by měl říci něco proti Pánu Bohu. A to přece není pro (nejen) naše umělce vůbec žádný problém. Úředníček ze sebe obratem vysype několik rouhavých vět. Pozitivem této povídky je vedle výborných hereckých výkonů přítomnost půvabné Stanislavy Seimlové v roli stenotypistky, zde v hercích vůbec neuvedené. Druhá veselá povídka vypráví o nevěře. Roli nevěrnice si střihla Irena Kačírková a myslím, že v žádném jiném filmu před tím ani po tom jít to takhle neslušelo. Třetí povídka je hororová a to o obživlém dědovi. Zednářská symbolika: 2 x skrytá ruka: Marvan 1:04:30, Filipovský 1:23:04. ()
Galéria (3)
Zaujímavosti (2)
- Povídku „Tajemství písma“ doprovází hudební motiv ze skladby „Ve sluji Krále hor“ hudebního skladatele Edvarda Griega. Zmíněná skladba je součástí scénické hudby k divadelní hře „Peer Gynt“ (1867) Henrika Ibsena. (Haller)
- Povídka Glorie získala na XII. MFF v Locarnu druhou cenu, z MFF v Mar del Plata si v témže roce odnesla Zvláštní cenu poroty. (Karlos80)
Reklama