Temný anjel

Na film s Lundgrenem překvapivě dost dobrá béčková zábava, A i toho Lundgrena to tady baví, jinde jsem ho projevit tolik emocí snad ani neviděl. Craig R. Baxley je "král" televizních filmů, ale kdo ví proč, i přes tu levnost mě jeho výtvory většinou baví. Dark Angel nebo ještě lépe I Come in Peace má dobrý základ pro klasické průměrné sci-fi béčko tehdejší doby. Tohle má navíc vtipný (trapný) hlášky a i přes jistou temnost to má takový oddychový vibe, možná i díky špičkující se ústřední dvojici.a srandovnímu záporákovi, (08.01.2019)

„I come in peace.“ Ty prolhaný blondýne... Sci-fi béčko částečně kultovního statusu, v němž agent OSA s vizáží přerostlého člena kapely Helloween zabíjí (zcela symbolicky cédéčkem) všechny ty, co nejsou ochotni za hudbu platit a dovedně to maskuje vysáváním hormonu štěstí.. Baxley není tak dobrý režisér, aby dosáhl kvalit Terminátora či Predátora 2, ale ten feeling akčních 80´s and 90´s je neoddiskutovatelný, stejně jako přítomnost klišé a detailů, které nesměly v podobných filmech chybět (neposlušný polda, vztah s kolegyní, nový parťák zcela odlišného charakteru, font úvodních titulků, štětky na stanici, syntezátory či závěrečná hláška, která doprovodí padoucha na trudnou cestu do márnice). „But you go in pieces, asshole.“ (12.03.2013)

V detstve som mal z toho dosť husté nočné mory, samozrejme hlavne z toho mimozemšťana, dnes má každý náročnejší filmový fanúšik nočné mory z Lundgrena. Ale ako čisté guilty pleasure by som si to o polnoci kľudne pozrel. VIDENÉ ZNOVA 1/20: Tak ani po tridsiatich rokoch nemením nič na názore na tento mix sci-fi, gangsterky a krimi. Lundgrenov nový parťák je tak zle obsadený a otravný, že som sa vždy tešil, kedy títo dvaja nebudú spolu na plátne. Ale nasledoval vždy prestrih na mimozemšťana, pri ktorom stále musíme znova a znova sledovať, ako prevádzkuje svoj nemenný rituál na nešťastných obetiach. (11.01.2013)

„Jdi do p*dele, vesmířane!“ aneb 80´s forever :-) Tak konečně v tom mám jasno. Dříve než se bělovlasý stratég Karel Brückner proslavil jakožto trenér naší kopálistické repre, zahrál si pod pseudonymem Matthias Hues nekompromisního meziplanetárního experta na narkotika, který za všech okolností přichází v míru a s rychlopalným kvérem v ruce:) Film má navzdory poněkud dementní zápletce rozhodně své kouzlo, dýchá z něj bezstarostný esprit osmdesátých let, akce má grády, na trhavinách se evidentně nešetřilo a hláškující Dolph Lundgren je se svou na hnědo obarvenou patkou prostě k sežrání. Z nostalgie za tři. (25.09.2008)

Když náhodou potkáte urostlého Dolpha Lundgrena s bouchačkou v ruce, tak vezměte jed na to, že nahání ještě víc urostlého mimozemského vetřelce, co trochu víc ujíždí na endorfinu. Matthias Hues je oním mimozemským návštěvníkem, a kdo si ho pamatuje z béčkových akčních opusů, dá mně za pravdu, že jeho démonický zjev hned tak někdo netrumfne. Tenhle film taky jen tak něco netrumfne. Je centrálou opravdu mimořádně vybroušené blbosti. Sice motorový olej je chytřejší než já, ale tady se stalo, že mě ta blbost přeprala. Lundgren film netáhne, ale Hues ano. Akční scény jsou céčkové kvality, a jako kvalitní scifi si to za rámeček televizní nešika Baxley nedá. Na tomhle filmu se dá dost zasmát víc, než třeba na nějaké komedii. Dost seriozně se to bere, a jako film na tehdejších vhs, to bylo přímo ideální pro zasvinění hlav. Dnes tenhle film možná ztratil i tu úsměvnou kvalitu, co z něj tehdy tryskala. A tak snad jen poznatek o endorfinech, možná obohatí případné zájemce o navození pocitu štěstí. S tímhle filmem to štěstí sedne i na vola. A pro našince ještě sdělení, že Jan Hammer dodal celkem zajímavou a pro něj typickou hudební složku. 0% (04.08.2012)